Rukověť urbanismu jsem si pořídil jako doplněk k Městu pro každého, onu podrobnější knihu o urbanismu. Podle popisu vypadala zajímavě, jako vysvětlení principů, byla pro mě ale zklamáním.

Jde totiž o totální abstrakci základních pojmů a principů, rozebrání na základní kameny, „obecný urbanismus“.

Proto se tato práce pokouší pojmenovat úhelné kameny rozhodování a alespoň nahrubo utkat látku, jejímž vzorem jsou témata urbanismu. Jako u každé takové tkaniny, i zde se postupuje od základních a obecných principů postupným vrstvením a proplétáním k podrobnějším a přesnějším vzorům. K látce, která má svůj individuální charakter a současně je obecně použitelná. (Str. 13)

Tak obecný, že ani po padesáti stránkách jsem nevěděl co si s tím počít, a pokračovalo to dál. Pořád výčty obecností. Nejvíc mi to připomnělo středověkou posedlost rozkladem na trojice nebo stará čínská „vědecká“ pojednání plná seznamů. Kniha chce být biblí nebo katechismem – čemuž odpovídá zase přesné očíslování každého výroku. Pár namátkových ukázek (po každém nadpisu následuje několik odstavců s vysvětlením):

• 31 Základními prvky člověkem tvořeného prostředí jsou příroda, stavby a stroje.
• 35 U výše uvedených prvků posuzujeme míru, charakter a energii.
• 42 Potřeby jsou zažívány v rovině osobní, pospolité a společenské.
• 43 Potřeby (...) mají ráz duchovní, duševní a fyzický.
• 56 Základními funkcemi sídla jsou proto bezpečí, komunikace a reprezentace.
• 73 Centrem (Jádrem) může být místo (bod), cesta (linie) i oblast (plocha).
• 78 Vždy lze rozlišit jádro (koncentraci), tělo (stabilitu) a periferii (proměnu).
• 110 Tvar je dán organizací hmoty, prostoru a dějů.
• 115 Rozhodujeme o umístění, tvaru a typu těchto elementů.
• 144 Z hlediska sekundárního členění veřejného prostoru jej lze dělit na prostor kompaktní (scelený), dělený (vrstvený) a difůzní (průlinčitý).
• 156 Požadavky na veřejný prostor lze členit na společenské, dopravní a technické.
• 259 Vztaženým i vztažným elementem může být jak hmota, tak prostor i děje.

ano, lze členit, všechno lze členit a kategorizovat – a dál?

Jediné konkrétní jsou vložené šedé stránky, přehledy, tam jsou už i čísla a fakta:

• Přehled první: Členění (definice pro usedlost, samotu, dům, byt, kolonii, vesnici, blok atd.)
• Přehled druhý: Typy staveb (definice pro rodinný dům individuální, řadový, vilu, deskový dům schodišťový, ...)
• Přehled třetí: Typy prostorů (cesta, ulička, ulice, třída, bulvár, dvůr, ...)
• Přehled čtvrtý: Občanská vybavenost (základní, čtvrťová, vyšší, … )
• Přehled pátý: Místní komunikace (rychlostní komunikace A, B, obslužné komunikace C, výkonnost místních komunikací a křižovatek, ...)
• Přehled šestý: Významové roviny (metastruktura, struktura, infrastruktura)
• Přehled sedmý: Prostorové jednotky (parcela, pozemek, stavba, urbánní blok, lokalita, extravilán, intravilán, ...)
• Přehled osmý: Systémové vrstvy (krajina, obývání, kulturní bohatství, bydlení, ...)
• Přehled devátý: Parametry (poloha, pozice, skladba, podmínky, velikost, ...)
• Přehled desátý: Uspořádání
• Přehled poslední: Plány (plán řešeného území, plán širších vztahů, plány podstatných detailů)

Plus je tam poslední kapitola nazvaná CODA, obsahující na pěti stránkách souhrn oněch principů. Ta je pěkná, ale obávám se, že je to vlastně celý informační obsah… nadepsaný kódovaně. Snažil jsem se vygooglit, jestli je CODA nějaká zkratka, organizace nebo co to vlastně znamená. Nejblíž významově je asi Coda jakožto zvláštní samostatná část skladby, která se hraje jen jednou v úplném závěru – zvláštní konec skladby (zdroj Wikipedie). Patří to tedy do hudby a tance, v knize to vidím poprvé, ale budiž.

Kniha obsahuje také ilustrace, které opět na první pohled vypadaly zajímavě, ale fakticky ilustrují jednotlivé „výroky“ a tudíž jsou stejně obecné a nicneříkající.

Jako laik jistě nejsem cílová skupina, ale neumím si ani vzdáleně představit, jak by tohle cílová skupina využila. Měla by znovu všechno konkretizovat? Proč? Bude lépe najít konkrétní doporučení a rady.

Pěkná ukázka toho, jak snaha abstrahovat k základním principům vede k redukci informačního obsahu.

Abych ale jen nehaněl, několik významných a podnětných doporučení jsem si vypsal. Jistěže obecných; ale líbí se mi filozofická definice náměstí a parku:

Náměstí je plným prázdnem. Náměstí patří všem, je místem společenství a musí to tedy být vždy téma celé obce. Všechny cesty vedou na náměstí, náměstí je psychologicky uprostřed sítě — v centru, v centru stavby i společenství obce. A prázdnem je proto, že má umožnit jakýkoliv projev obce, od klidu k chaosu, od nádechu k výdechu. A niternou krásu. Od náměstí se nemá chtít nic než správné umístění, správná velikost a přirozená odolnost.

Park je zpřítomněním zdroje žití, Země a vesmíru, primárně je tedy místem ducha, transcendentálního spojení či napojení. Je omylem chápat park jako místo zábavy. Ta se může jen odehrávat v rámci hlavního určení. A je mnoho forem parku toto určení naplňujících od forem přírodních, kde vnímáme svébytnost na nás nezávislých jevů, až po formy tematické, kde vnímáme setkání tvůrčích schopností člověka a přírody. (Str. 102)

Nebo nutnost respektovat sídlo (nad tím si vzpomínám na mnoho rádoby originálních, ve skutečnosti nesmírně arogantních, architektonických experimentů):

Protože dorozumívání „skrze sídlo“ je požadavkem velmi širokého a velmi různorodého společenství, jedná se o dorozumívání převážně podprahové a o jazyk, jehož kořeny vždy vyrůstají z archetypů. Množství požadavků na informace v každodenní, nejmělčí vrstvě vnímání je tak rozsáhlé, že nutit lidi přemýšlet o bazální vrstvě struktuře sídla, je nepřijatelnou svévolí. Každý urbanistický konstrukt, který odmítne tisíciletá schémata, a tím i společné návyky, vede ke zmatení a může být zdrojem následných společenských i individuálních deviací. (Str. 189)

Odkazy:

• Rukvěť urbanismu v ČBDB
• Rukvěť urbanismu v Databázi knih

JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu. Praha: Ausdruck Books, 2018. ISBN 978-80-270-4920-2.