Druhý díl se věnuje urbanismu, tedy tomu, jak jsou sídliště koncipována, jak jsou rozložená v prostoru. Jestli jsou lineární, věžová, vnitrobloková, jak je to s jejich hustotou. Probere snahu stavět jako hrady, do kruhu, do křivek, ve stylu De Stijl atd. Probere, ale hlavně ukáže, fotografie jsou základ a jsou jich stovky. A sídliště jsou místy až neuvěřitelná.

Vedle sledování obsahu jsem ještě hrál takovou hru, na každé stránce jsem se nejdřív díval na domy (ne na popisky) a zkoušel hádat, odkud to asi pochází, aspoň rámcově. A kupodivu se to celkem dařilo – brutální bylo vesměs postovětské, cihly holandské, odvážné experimenty v jižní Americe, přímořský charakter Španělsko. No a když to bylo fakt divné, tak Singapur.

Třetí díl je možná ještě zajímavější, soustředí se na formu. Vesmírnou dobu, terasové domy, bílou barvu a vše co symbolizuje, barvu terracotovu, skleněné provedení, lávky a jejich větší či menší smysl, lesní sídliště. A nebo obecně následování něčeho, nějaké myšlenky – kostičky, pyramidy, zubaté hory, nebo třeba brutální postmoderní antiku:

Čtvrtý díl je věnovaný detailům, dekoraci, estetice – jsou tu nějakým způsobem vybočující paneláky, rozměr barevnosti, malby, rekonstrukce, zvětšování (nástavby), zmenšování, sochy, hřiště, noční osvětlení.

Z náhledu to není patrné, ale existují i takové experimenty, jako horská vila na umělé skále nebo roubenka. Na střeše paneláku.

A konečně díl pátý je o rekonstrukcích. Tedy o tom, co se s paneláky dělá nebo by se dělat dalo. Jak se parceluje prostor, zahušťuje, řeší doprava, domy je možné probořit nebo úplně zbořit. Dost obrázků mluví o sídlištních ghettech (a že propaganda často přehání), hodně prostoru dostalo sídliště jako identita, kulturní fenomén nebo symbol. Na ukázce dvě výmluvné fotky s popisky „Úzkost“ a „Samota“:

Jak jsem psal na začátku, fantastické dílo. 1000 sídlišť, 6000 obrázků, 60 stran textu, 1000 stran. A několik hodin čtení a prohlížení. Vřele doporučuji.

Odkazy: