Roman Mars, Kurt Kohlstedt: Neviditelné město

Neviditelné město je soubor 125 článků, které vznikly na základě epizod podcastu 99% Invisible. Jejich předmětem je město a jak název podcastu naznačuje, zabývají se věcmi, které jsou obvykle neviditelné – ať už opravdu, nebo proto, že neznáme jejich podstatu či historii.

Kniha je rozdělená do šesti částí podle podstaty popisovaných zajímavostí:

• Nenápadnost – věci, které jsou všudypřítomné tak, že už je ani nevnímáme (značky na chodnících, barvy pro vedení sítí apod.), jsou kamuflované (výdechy z metra, bezdrátové vysílače, falešná průčelí) nebo jsou důsledkem plynoucího času a historie (kovová nosítka použitá po válce jako ploty).
• Nápadnost – naopak zde jde o viditelnost, ať už pamětních cedulí, soch; bezpečnostních značek (semafory, silniční značení, varovné symboly) nebo reklam (neony, nafukovací postavy).
• Infrastruktura – vše kolem infrastruktury a sítí; osvětlení, kabely, kanálové poklopy, oddělovače jízdních pruhů, cyklopruhy, ...
• Architektura – dveře a nouzové východy, materiály (a jejich recyklace), předpisy a jejich obcházení, mrakodrapy, kontrastní přístavby, návaznost na historii (památková ochrana, rekonstrukce, dekonstrukce).
• Místopis – vytyčení počátečních bodů nebo mezních hranic, speciálnosti vyplývající z plánů a chyb zaokrouhlení, zvláštnosti názvů (třeba vynechávaná smolná čísla nebo neexistující místo), parky, stromy a také zvířata (veverky, mývalové, koridory pro zvěř).
• Urbanismus – tři přístupy ke spolutvorbě města. Nepřátelství (překážky pro skejťáky, bodce proti sezení, odpuzující osvětlení), intervence, která je nakonec legalizovaná nebo trpěná (neschválené značky, otevřené hydranty, ...), a konečně katalyzátory (stavět nájezdy, prostor pro kola, přisvojení parkovacích míst, ...).

A je to opravdu zajímavé. Třeba řešení problémů s odpadem v Chicagu mě téměř šokovalo. Nejdřív kvůli průtočnosti kanalizace zvedli celé město hevery asi o tři metry. Pak se ale ukázalo, že jezero, ze kterého se čerpá pitná voda, je odtokem fekálií řekou Chicago znečišťované. Tak udělali pod jezerem tunel a tříkilometrové potrubí, dost daleko od města, pro přívod (zatím) čisté vody. Jenže město rostlo rychleji než stavba a nestačilo to. Takže nakonec obrátili tok řeky! A splašky začali posílat do řek Illinois a Missisipi (a městům na jejich březích). Nestačil jsem zírat. (více viz The story behind the Chicago river reversal)

Nebo to, jak masivně ovlivňovaly daňové zákony design. Nejen úzké domy v Amsterodamu (protože se danila šířka průčelí) nebo zazdívání oken v Anglii (když král Vilém III. roku 1696 zavedl daň z oken), ale třeba vznik odlehčeného spotřebního skla (protože daň ze skla z roku 1746 se počítala z hmotnosti jednotlivých kusů).

A tak by se dalo pokračovat.

Problémy s větrem měla i budova přezdívaná Walkie-Talkie Tower („Vysílačka“) na Fenchurch Street č. 20 v Londýně, ale byl to vztah tohoto mrakodrapu ke slunci, který jí vynesl další přezdívky jako Walkie-Scorchie („Sežehlička“) nebo Fryscraper („Smažodrap“). V průběhu výstavby se ukázalo, že konkávní fasáda budovy dokáže odrážet a usměrňovat sluneční světlo tak, že zvyšuje teplotu v ulicích pod ní. Mrakodrapu se podařilo roztavit plastové části zaparkovaného vozidla, a dokonce i zapálit koberec v sousední budově. Jeden z reportérů se rozhodl demonstrovat sílu odraženého slunečního světla tak, že v něm dole na ulici usmažil vajíčko. Problém byl od té doby zmírněn vrstvou stínění. (Str. 236)

Přes všechnu poutavost ale kniha trpí dvěma neduhy. Jednak mimořádně šroubovaným jazykem:

Ať už je to dobře, nebo ne, obranný design omezuje rozsah činností, které lidé mohou vykonávat. Může také působit skutečné problémy starším lidem nebo osobám se zdravotním postižením. Některé cíle nepříjemných návrhů se mohou zdát ušlechtilé, ale s ohledem na veřejný prostor sledují potenciálně nebezpečnou logiku. Když se domnělá řešení zabývají spíše symptomy problému než jeho základními příčinami, problém se nevyřeší, ale pouze se posune o ulici dál, do dalšího bloku nebo čtvrti. Hroty plodí zase jenom hroty a osoby, na něž jsou namířeny, jsou pouze přesouvány jinam, aniž by se řešily problémy skryté pod povrchem. V mnoha případech mohou tyto snahy vytlačit zranitelné skupiny obyvatel do méně viditelných a nebezpečnějších oblastí. Bez ohledu na to, zda daný návrh vnímáme jako vylučující určité osoby, ale zároveň sloužící vyššímu dobru, nebo jej považujeme za nepřátelský a urážlivý, je důležité uvědomovat si, jaká rozhodnutí jsou přijímána za nás všechny. (Str. 368)

Nevím jestli je to překladem, nebo tak mluví i v originále, ale čte se to obtížně.

Jednak absencí fotografií. Tohle si vysloveně říká o pořádné snímky, místo toho se jen občas objeví drobná ilustrace, která to opravdu nevytrhne.

Musíte googlit… A třeba Sutrovy lázně za to stojí.

Odkazy:

• Neviditelné město v ČBDB
• Neviditelné město v Databázi knih

MARS, Roman, KOHLSTEDT, Kurt. Neviditelné město. Praha: Institut plánování a rozvoje klavního města Prahy, 2023. ISBN 978-80-88377-48-1.