Soubor „Esejů o místech, silách a dracích“, jak zní podtitul, je typicky Cílkovsky široký a klene se od mytologie k vědeckým faktům a zase zpátky. Z dvou slov názvu knihy je tentokrát těžiště nikoliv v krajině, ale v posvátnosti, podívejte se na jména několika kapitol:
Václav Cílek je mystik a toto jsou jeho nejmystičtější eseje. Já mystik nejsem a tak jim trochu přestávám rozumět. To ale nevadí; nerozumím, ale tuším a cítím, že se snaží popsat nepopsatelné. A hlavně, pořád je v nich spousta fascinujících informací. Třeba o předběžných signálech blížícího se zemětřesení:
„Několik pozorování zmiňuje, že před zemětřesením se objevilo červené světlo podobné odlesku požáru na obloze. Teprve když se podařilo v roce 1967 před zemětřesením v Macuširo nafotit červenou záři, začal být jev dnes nazývaný ‚zemětřesné světlo‘ (EQL – Earthquake Light) studován. Podobně existují pozorování neobvyklé přízemní mlhy a dokonce i zvláštních tvarů oblaků.“ (Str. 87, esej Zvířata a zemětřesení – Esej o hromadném úprku hlemýžďů)
Zaujalo mě kratičké vyjádření ke geniu loci (a také tip na fascinující knihu Christiana Norberga-Schulze, kterou studenti čítávali na kopiích kopií – a dnes je k dostání).
„Podobně jako existuje duch místa, genius loci, tak tradičně existuje i duch času, genius tempori, kterému se ve střední Evropě častěji říká ‚Zeitgeist‘. V delších stabilních obdobích, kdy se skoro nic neděje, vystupuje do popředí místo, zatímco v rušných časech má hlavní slovo doba. Dnes čteme knihy o globalizaci a ekonomické krizi. Genius loci je zrovna nemoderní, ale je to dáno tím, že se jako mnoho jiných věcí, jež s námi stále zůstávají, občas vynořuje a občas mizí. Navíc doba se už brzy začne zpomalovat a stahovat do sebe, takže opět přijde ke slovu ‚místo‘.“ (Str. 169)
Místo a krajina jsou skutečně důležitější, než si myslíme, působí na člověka neustále, každý den.
„Naštěstí si stále víc lidí uvědomuje, že je třeba vést dobrý život, a že i když můžeme být dost chudí na to, abychom zlepšili své postavení, jsme dost bohatí na to, abychom zlepšili své prostředí.“ (str. 19)
A o posvátno, které k ní patří a které potřebujeme, se musíme starat.
„Tvorba posvátné krajiny: aby něco fungovalo na duchovní úrovni, tak to nejprve musí fungovat na hmotné úrovni. Na začátku vždycky jde o vodu, půdu a les. Místo samo nás vede – upravíme pramen a cítíme, že to chce něco dalšího. Jde o účast na podstatě, kterou dál rozvíjíme. Žijeme ve společnosti mrtvých lidí, protože ta jediná má budoucnost. Znamená to vrátit se do historie, nebo až do pravěku. Zalézt do země a oslovoval prostor mezi hvězdami.“ (Str. 169)
Další kniha, ke které bude zapotřebí se vracet.
Nakladatelství Malvern, Praha 2014, ISBN 978-80-87580-72-1, cena 278 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.