Z knihy Holgera Kalweita Keltská kniha mrtvých
Keltové žili v lůně přírody. Lesy, louky a prameny jim dávaly všechno. Věděli, že přicházejí na svět nazí a že všechno dostávají od pramatky, z jejíhož nádherného šatu se ukazuje jeho část jako les, pramen či údolí. Pramatka vypadá jinak než člověk, je vším, co vidíme a slyšíme, sahá od Měsíce a Marsu až ke hvězdám. Její pokožkou je modravá obloha, mraky jsou vzorem na jejím šatu, hvězdy jejíma očima - je to dočista jiná bytost. V jejím klíně mohou lidé žít ... Dává jim vše a příležitostně jim také všechno bere. Je deštěm i suchem, zimou i ledem. Je velkou dárkyní i ničitelkou. Je životem i smrtí.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.