Toby Hemenway: Ekosystémy měst budoucnosti

Město má samozřejmě specifika, všechno je propojené a navzájem se olivňuje; je závislé na vzdálených zdrojích (a tuto závislost je třeba řešit, snižovat); potřebuje umět reagovat na změny apod.

Další kapitoly pak procházejí jednotlivá témata.

• Jak zachytávat dešťovou a šedou vodu, jak navrhovat chodníky a ulice tak, aby se voda vsakovala a využívala (Moudré hospodaření s vodou ve velkoměstě).
• Jak a co pěstovat u domu, na balkonech nebo ve dvorech, jak chovat zvířata, zakládat komunitní zahrady nebo permakulturní záhony (Navrhujeme městskou rodinnou zahradu, Postupy pro vlastní městskou zahradu, Strategie zahradničení v komunitě).
• Jak spořit energií, využívat lokální a obnovitelné zdroje, jak zavést družstevní energetiku nebo komunitní sdílení (Energetická řešení pro dům i společenství).
• Urbanistické nástroje – zeleň, biokoridory, také úprava ulic pro podporu pěších a cyklistů, hromadná doprava, redukce potřeby dlouhých dojížděk.
• Jak budovat vztahy mezi sousedy, tvořit komunitní projekty, zapojit občany do proměny města (Oživování lokalit a posílená komunita).

Fascinovalo mě, když jednotlivé varianty nebo přístupy popisuje a hodnotí z vlastní zkušenosti:

Vím, že hodně lidí zareaguje prostě plánem na přestěhování na venkov a snahou o soběstačnost. Pro ty, kdo jsou manuálně velmi zruční, mají samotářskou povahu, jsou odhodlaní farmařit od svítání do soumraku, mají na to dostatečně zdravá záda, a navíc mají našetřeno dost peněz, aby přežili nevyhnutelnou občasnou neúrodu, problémy se škůdci, poruchy zařízení a neustálou platnost Murphyho zákonů v celé jejich šíři, může takový plán fungovat.

Sám jsem něco takového zkoušel v devadesátých letech zhruba jednu dekádu a sledoval jsem mnoho dalších lidí, kteří se pokoušeli o totéž, a mohu vám dosvědčit, že je to velmi těžké. Jakmile si tuto realitu plně uvědomíte, nastoupí plán B v podobě snu mnoha lidí o ideální, záměrně vytvořené komunitě, jejíž členové budou sdílet práci i problémy. Strávil jsem nějaký čas v několika takových komunitách a vím, že pokud fungují, může to být skvělé. Ale 90 % z nich během prvních několika let zkrachuje. Hledat vhodnou ekovesnici, až uhodí krize, bude daleko těžší než dnes, a tak se do toho pusťte raději hned, pokud máte o život v podobném společenství zájem. (Str. 248)

U něj rozhodně neplatí, že by kázal vodu a pil víno, všechno si to prověřil a vyzkoušel.

Zároveň jde často hodně do hloubky, není to povrchní. Jeden příklad za všechny – jaké další nástroje používá při úvahách o energii a jejích zdrojích:

Efektivita (účinnost), neboli kolik energie se během nějakého procesu ztratí.
Emergie (emergy) — vtělená či vnořená energie, celkové množství energie potřebné k výrobě a dopravě nějakého produktu nebo služby.
Hodnocení životního cyklu, tedy kolik energie příslušná věc spotřebuje „od kolébky do hrobu“.
Transformita vypovídá o kvalitě energie a její schopnosti něco vykonat nebo vytvořit.
Energetická návratnost (EROI nebo EROEI), poměr energie vložené a získané z určitého zdroje: kolik využitelné energie zdroj vyprodukoval v porovnání s množstvím energie, které jsme do něj museli vložit. (Str. 213)

S knihou jako takovou jsem ze začátku trochu zápasil, jednak jsem čekal něco trochu jiného, jednak je plná informací. Ale je to opravdu velmi užitečná příručka udržitelného života a odolnosti ve městech.

Odkazy: