Ekozahrady jako koncept se mi zalíbily hned od prvního okamžiku, kdy jsem se o nich dočetl. Pokud jste někdy propátrávali odkazy, které mám vlevo uvedené, určitě víte, že tam jeden takový odkaz mám celé roky – je to web autora popisované knihy. Jenže jako se vším, zůstával jsem dlouho u teorie. Teprve když jsem si pořídil pořádnou zahradu a stál před rozhodnutím, jak ji ‚zabydlet‘, přišel čas prostudovat ekozahradu pořádně a hlavně začít ji uvádět v život.

Kniha Jaroslava Svobody představuje spoustu principů, které se vymykají zavedeným zvyklostem. Například stromky se obvykle roubují a pravidelně stříhají – jenže je to přirozené? Autor říká, že roubovaný strom nikdy nerozvine celý svůj potenciál ani životaschopnost, že žije kratší dobu, a doporučuje stromy pěstovat ze semen, a tam, kde chceme zachovat odrůdu, popisuje metody jak dosáhnou zpravokořenění. Stejně tak stříhání – strom ví, jak chce vypadat, a když mu v tom bráníme stříháním, snaží se po svém, vyhání vlky, vyčerpává se...

Nebo taková tráva – běžná údržba vyžaduje spoustu námahy, neustálé sekání, problémy s odpadem. Jaroslav Svoboda upozorňuje, že tráva dokáže vybrat živiny i vláhu a tak stromky, zejména malé, dost omezuje. Že pravidelně sekat nakrátko stačí jen malé úseky, že mnohem lepší je jedlý trávník. Že ponechat si kvetoucí louku je přínosnější pro nás i pro přírodu a jednou či dvakrát ročně ji pokosit nám kromě příjemné práce poskytne i materiál pro mulčování.