Nová sbírka Miroslava Fišmeistera (a spoluautorky) nabízí všechny atributy, které jeho čtenáři dobře znají. Každý z nich je něčím výjimečný – a tak se nedivím, že jsem do jeho prvních knih těžko pronikal. Když dostanete všechny najednou a promíchané, chce to vyvinout jisté úsilí. Ale rozhodně se vyplatí!

O jaké atributy jde?

Tak především ten nejvýraznější – mimořádná surreální hravost spojená s jazykovou bohatostí. Jeden příklad ze strany 45:

(… )
Odečítání je mléčné a kotrlé,
sčítání zvačnatělo hned brzy ráno
v třičtvrtěspánku, zvětšeném o čtvrtinu
vodními přesýpacími hodinami parapetu,
účinnějšího od té doby,
kdy z černé barvy přešel do bílé
a stal se širším.
Chtělo se zakopané ryby,
a dostalo se mimozemské hory. (Str. 45)

Tolik malebných slov zaujme na první pohled, i když smysl uniká, jenže když si to přečtete podruhé nebo potřetí, najednou vás nálada ospalého procitání do tichého pokoje obejme.

Tuhle jsem si ale vypsal také proto, abych mohl ukázat ještě jednu vlastnost Fišmeisterových básní, totiž vzdělanost. Třeba druhá věta, to je parafráze Wittgensteina, celou básní se prolínají ulity a zavíjení (fraktály), Boschova zahrada (pozemských rozkoší) tu tvoří kontrast se zahradou normální (při-zemských elementů), a vlastně i ta dvojice Bůh a Bosch je docela nápadná.

Zkrátka, sbírka je opět výborná.

(A ještě jedna zákulisní informace – spoluautorka fenka Kesi skutečně napsala jeden verš, když mu seděla na klíně a dávala tlapky na klávesnici.)

Odkazy:

• Líc al-Chálí v ČBDB
• Líc al-Chálí v Databázi knih

FIŠMEISTER, Miroslav. Líc al-Chálí. Praha: Odeon, 2021. ISBN 978-80-207-2014-6.