Prvotina Miroslava Fišmeistera vyšla v roce 2005 a zahrnuje hned tři rukopisné sbírky:

• Láska, Tennant a Lowe
• Okna v kapsách mého imaginárního Sheffieldu
• Ten stolek je nízký

Hádanka je ukrytá už v prvním názvu. Tennant a Lowe, kdo to je? Aha, Pet Shop Boys. Jejich jména jsem v životě neviděl ani neslyšel. Myslím, že je to dobré předznamenání poezie, která se v knize ukrývá. Je nesmírně bohatá a plná významných odkazů, ale i surrealisticky poskládaných obrazů:

Jablko ve vlaku z maloměsta,
náhlé jako benzínová báseň
na představě krokodýlího zubu.
Čaj, v odpoledni
které je jako ramínko od podprsenky. (str. 72)

Surrealismus mě neoslovil ve výtvarnu, neoslovuje ani v básních, ale naštěstí takovýchto kousků je spíše menšina. Vlastně jsou hlavně v té první sbírce, ale jestli se tam nějak odráží vývoj či posun v básnickém umění, to si posoudit netroufám. Jisté je, že některá slova jsou tak kontrastní, až to bolí (čti „jsou jak pěst na oko“):

Přehled recenzí najdete na Fišmeisterově blogu, a blog samotný, pokud jej ještě neznáte, rozhodně doporučuji k sledování, články jsou umělecká díla.

Akustik s jablečnýma očima
kráčí po říčním dně.
Oblázky se sbíhají,
poštěkávají,
prsty olší prší mezi obětní kameny. (Str. 181)

Miroslav Fišmeister mi zkrátka ukázal, že i nerýmovaná poezie je krásná. Díky!

Nepřítomnost.
Skála.
Zkamenělá srdce z ní vytěžená
Ukládají do mechu (str. 121)