Básně Miroslava Fišmeistera jsou skutečně zvláštní. Na první přečtení se mi totiž prakticky nikdy nelíbí. Pak si chci založit pár ukázek, těch nejkřiklavějších, kdy jeho obrazotvornost působí uměle a účelově - a nemůžu je už najít!
Proč tak bolí
vezpívávat tě
do našeho světa? (Str. 48)
Místo nich objevuji nádherně poetické, mnohovýznamové střípky zrcadla.
Napojil jsem se na tvou
písňovou linku
Krev a slzy (Str. 58)
Přemýšlím o Nerudově romanci o Karlu IV. a jeho popisu českého vína. „Zprv trpké, ale milé zas.“ Ano, Fišmeisterovy básně jsou jako české víno a jakmile se vpijete, budete odměněni.
Bílý květ
za uchem
Hrad otvírá bránu (Str. 47)
Barva času je tenká knížka o zhruba šedesáti stranách, na každé stránce najdeme kratičkou báseň, trojverší. Tato forma, témata i kresba Boba Hookeho na obálce naznačují, že se jedná o haiku. Přísnému posouzení by jako haiku asi nevyhověla, ale to nejdůležitější - zachycení okamžiku a nálady - tu rozhodně je.
Sůl v ranách,
o kterýchs ani nevědel.
Mnich krmí svoji kočku. (Str. 35)
A ty obrazy a obraty, hravé neologismy i nezvyklá slovní spojení, neustálý proud fantazie.
Rybenka na hrázi dřezu.
Volá.
V čí let? (Str. 37)
Hráz dřezu? Geniální postřeh - a takových je sbírka plná. Zkuste.
nakladatelství Vetus Via, Brno 2011, ISBN 978-80-87422-07-6
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.