Při přečtení některé ze starších sbírek Miroslava Fišmeistera si čtenář uvědomí posun v jeho díle - stále více do něj pronikají dechberoucí citové momentky. Uvědomí si to především proto, že ve starších sbírkách je tato stránka ukrytější než v těch novějších. Ano, jsou tu:
Všichni jsme pravou nohou blíž
k páteři ohně
k bláznům a dětem
dětem a bláznům
k naprostému osamění (Str. 48)
Ale ve srovnání třeba s knihou Nohy z Kalymnosu je jich málo. Čtenáři tak nezbývá než se věnovat slovním hříčkám (jako vždy skvělým):
Králičí šepot:
‚Držte si kopce!
Pojedeme z klobouku.‘ (Str. 154)
nově vytvářeným slovům:
Předhřeb.
Soumrak.
Dům ještě není dokončen.
Strom bzučí. (Str. 177)
a nějak se vyrovnat s kypícím surrealismem:
Hotel postavený z palmového vína,
V tom,
jak by vyslovil ticho,
je kořeněná polička.
Vrcholem prošívaná látka. (Str. 149)
Ale opět – při následném listování nacházím i v těch surreálných více a více poetiky, a básně, které se mi předtím zdály nepochopitelné, se někam schovaly...
Ve chmýří bodláku shodneme se
na zemi kopců
na pohořích vzduchu
na ohních u tance
Jenom tu vodu z čepele nože
jsi neměl otírat. (Str. 146)
Fišmeister by se měl číst povinně dvakrát za sebou.
Odpusť mi lásku!
Za tebou běžím svitem slunečním,
jak papežský dopis bílou pouští.
Odpusť mi,
jednou budu snít jen ve spánku. (Str. 61)
Přehled ohlasů najdete na autorově blogu.
nakladatelství Carpe diem, Brumovice 2006, ISBN 978-80-86362-67-1, cena 159 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.