Nejnovější sbírka Miroslava Fišmeistera se vrací k surrealistické, snové linii – ubylo procítěných momentek, básně jsou převážně delší a složitější.
Hrabáči na zádech slovníkářů tiše
si skáčí na svém překážkovém hřišti,
tiše si skáčí londýnskými předměstími.
Neštěstími nezasaženi,
skáčí si tiše, sami. Nepotřebují
skrýše. Vítr kamsi odnáší první stránky knih.
Radost, radost jako z pih. (Str. 42)
Ne že by momentky zmizely docela – podívejte se na tuto jednořádkovou báseň:
Obálkou přicestovala rána pěstí. (Str. 20)
Au. Vzpomínáte, jak jste s nadějí otevírali obálku dlouho očekávaného dopisu? A tam byla. Rána pěstí. Do srdce...
Převažují ale toulky fantastickou krajinou, krajinou s jinými zákonitostmi. Básník skrze ni prochází s klidem šamana a popisuje, co potkal.
Černě krouží po okraji slamáku,
běloby jsou za kouzelníkovými bulvami.
Zeměpis trávových výšek vyučovaný banánem,
lékárna otevřená v každém měsíci.
Travní měsíce,
ta duchovní potrava skleněných korálků.
Hlemýždí paláce,
paláce slečen. (Str. 43)
Tichý popis vyšších, přesahujících zákonitostí...
Dvůr delftského domu za večera
a předoucí žena
Dvůr delftského domu za večera
a vpřed jdoucí žena
Koloběh raků,
koloběh němých špendlíků a vodních znaků (Str. 28)
Ale pozor, v takové krajině se snadno zabloudí.
Je to těžká kniha, těžká na porozumění, pokud tvorbu Miroslava Fišmeistera neznáte, touto sbírkou nezačínejte – i když je zase výborná.
vydal autor vlastním nákladem díky podpoře Martina Loudy a tiskárny INDIGOPRINT, Praha 2017, ISBN 978-80-270-2188-8, neprodejné
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.