Sbírka básní Pieter van den Hoogenband aneb Uspávač Maorů vyšla jako samostatně neprodejná příloha Literárně-kulturního časopisu H_aluze č. 13. Je to tenká knížka, má 60 stránek. A je to první Fišmeisterova sbírka, u které jsem se nechytil ani na druhé pročtení.
V úterý se jmenuji Gastier,
což je jméno začínající na C.
Ve středu jsem vejce.
Lidé jsou většinou bílozelení a mlčí. (Str. 41)
Jak to uchopit, jak pochopit? Samozřejmě i tady jsou výjimky a některé obrazy s vámi zatřesou:
Čaj se zachvěl.
Stín se dotkl tětivy. (Str. 18)
Zachytit náladu umí Miroslav Fišmeister skvěle a myslím, že v tom je jeho největší síla:
V té vesnici byl starší než stromy.
Přemýšlel odvážně jak střecha z tašek.
A pak, švih rukou,
a všechno se změní
v modré trojúhelníčky loděk. (Str. 46)
Takových básní je tu ale méně než obvykle. Tím spíše si budete všímat autorovy jazykové hravosti, podívejte se na pár vybraných ukázek:
Kniha je doplněna černobílými fotkami Terezy Záchové, na nichž jsou zachycené... chlebíčky. Okoralé, nelákavé až odpudivé; nemohu si pomoci, ale tohle se k básním opravdu nehodí.
Když to shrnu, sbírka je spíše pro fanoušky a znalce, na seznámení s Fišmeisterovými básněmi bych doporučil sbírky jiné. Případně si přečtěte Kojotovu recenzi, která vám možná trochu pomůže s interpretací.
vydalo Občanské sdružení H_aluze, 2010, ISBN 978-80-904473-4-9
P.S. Pieter van den Hoogenband je nizozemský plavec, viz. Wikipedie.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.