Na Twitteru jsem se rozčiloval nad tím, jak básnické sbírky zatavují do fólie:
Co je to za hloupost, balit poezii do fólie?
Jak zjistím, jestli mě neznámý básník osloví?
Nakladatelé, přemýšlejte!
(19. 2. 2016)
Pak jsem ještě poznamenal, že jsem si koupil posledního Fišmeistera, který sice byl zatavený také, ale u něj se nebojím. Proč? Inu proto, že u něj dlouhodobě sleduji posun od veršů absurdních, surreálných a nesouvislých k momentkám, nad kterými duše ustrne. V každé novější sbírce je těch momentek více a i ty druhé jsou jaksi přístupnější...
A tak jsem se vytrestal sám. Tahle sbírka totiž neobsahuje nové verše (snad až na tři přílohy), jde o texty z let 2007 a 2008 a je to na nich znát. Založil jsem si jen pár básní, třeba tuto
V podchodu vůně.
Gyros jak měsíc -
ubývá, dorůstá. (St. 13)
Ty ostatní… nu jak jsem psal. Surreálně nesouvislé.
Orchestr koncertních křesílek.
Polské tele
pije z rozpůlitelného glóbusu. (Str. 60)
V čekárně urologa zapřádáš hovor
s krejčovskými pannami.
Přadlena odtéká. (Str. 67)
Naštěstí stejně jako u předchozích, další přečtení hrot neporozumění otupí a člověk začne nacházet poetiku, kterou předtím neviděl.
Šňůrky rán, šňůrky rad.
Smutní ptáci úsměvů
pomalu končí další letokruh. (str. 43)
A ta bohatost nápadů. Kůň, který „táhne krajinou nášlapných vin.“ (str. 55)
Vlastně se mi sbírka nakonec líbí. Ale chvíli mi to trvalo.
nakladatelství Carpe diem, Brumovice 2015, ISBN 978-80-7478-157-3, cena 150 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.