Loňské říjnové recyčlánky vedle šestého archivu Mastodonu z roku 2024 popisují, jak jsem přecházel na svazku /home z HDD na SSD a co všechno na mě přitom číhalo (třeba jiná čísla disků nebo SE linux), jak vypadá otčenáš podle sestry Františky z knihy Návrat a také fotky a videa z toho, jak sršeň loví motýly.
Ze studijních knih jsem se zahloubal do parádního přehledu využití sexuální energie v magické praxi, tedy knihy Hugha B. Urbana Magia Sexualis. Nad Klonovat Krista? od Didiera van Cauwelaerta jsem si zavzpomínal na záhadologické spisky. A úplně unesený jsem byl z Tajného života stromů od Petera Wohllebena.
Také jsem četl knihy o knihách; jednak úžasnou knihu rozhovorů s lidmi o knihách, které jim změnily život (Aleš Palán), jednak dvě diplomky o Oněginovi. Byly to Interpretace románu Evžen Oněgin na základě pojmů formalismu u L. S. Vygotského Moniky Pavlíkové a Interpretace díla A. S. Puškina Evžen Oněgin a zrcadlení autorova života na pozadí příběhu od Evy Ludvíkové. Obě podařené a plné informací.
Z beletrie jsem sáhl o Stančíkově Nulorožci a byl to opět opulentní zážitek, trochu detektivka, trochu iniciační román, jazykové gejzíry. Super. Druhý byl také iniciační román, Odložený vesmír Michala Čagánka. Sice dějově dost lineární, ale působivý. Humorný fantasy svět Zeměplochy mě spolu s Mrakoplašem vzal do Austrálie, tedy pardon, na Poslední kontinent.
U humoru ještě zůstaneme, Dobré ráno všem* Jana Nejedlého je výběr vtipů z internetu a některé jsou vážně dobré. Také Nepraktův atlas sexu je vtipné čtení, texty psal Radim Uzel. Ale Nepraktovy kresby jsou geniální.
Tím se posouvám k dalšímu géniovi – kniha Adolf Kašpar mistr knižní ilustrace (1877-1934) přináší jeho ilustrace ke knihám. Všechny.
Z poezie jsem se vrátil ke klasice, Erbenova Kytice je formálně skvělá. A také jsem se podíval na průřez tvorbou Františka Hrubína Básně.
Komiks jsem četl jeden, zato velmi zvláštní – Monika Daniela Clowese kombinuje pátrání po sektě s mysteriózními mezihrami a neradostným vyústěním.
Z mojí tvorby dvě kresby, Uzemnění a Medůza.
Kategorie článku: recyčlánky
Mladá kreslířka Alix se spolu se svým dlouholetým partnerem Lucasem nastěhovala do společného bytu v Bruselu. Alix nastupuje na stáž ve firmě jako ilustrátorka, po večerech píše scénář komiksu o své babičce, která nedávno zemřela na Alzheimera, pracuje sedmdesát hodin týdně – a úsilí se zúročuje. Ve firmě dostane smlouvu na dobu neurčitou a s nakladatelstvím podepíše smlouvu.
Jenže v té době se také ukáže zásadní problém v jejich vztahu, sex začal být pro Alix bolestivý.
Vyprávění postupně ukazuje obtíže s diagnózou, cestu přes gynekologii, sexuologii, řadu vyšetření i terapie provázené studem a nejistotou. Lékaři její potíže označí jako vaginismus, tím ale teprve začíná další hledání. Chuť k tělesné blízkosti se vytrácí a problém se ukazuje být rozsáhlejší. Je to mizející touha, nedostatečná komunikace, potlačené vnímání sebe samé, chybějící … životní radost?
Až letmé setkání s někým dalším, objevování svobody a respektování sebe samé vede ke změně. Ale také k tomu, že jejich vztah vyžaduje proměnu a otevření.
Autorčin výtvarný rukopis je velmi výrazný, kresby mají něco z grafického zjednodušení a elegance, také se mi líbilo zachycení výrazů.
Barevné ladění dokresluje atmosféru, přenáší emoci do celé stránky – jednou je lehká a rozpustilá:
jindy až rozpálená:
Co se týče příběhu, otevření vztahu je jistě možná cesta – ale přiznám se, že jsem výsledkem trochu zklamaný. Pořád jsem čekal, jaké velké trauma se z toho všeho vyklube a nakonec jenom to, že o poddajného Lucase tak nějak ztratila zájem a ještě si to nedokázala připustit. Tři roky terapií… Nemůžu se na to nedívat jeho pohledem. Tři roky abstinence, tři roky čekání a nakonec nutnost smířit se s tím, že budou mít volný vztah, o který evidentně nestál, omlouvat se za všechno, a žít s tím, že ona bude flirtovat a spát s jinými. No nevím nevím, neměli se spíš rozejít?
To ale není výtka ke komiksu jako takovému, spíš důkaz, že je to příběh se spoustou podnětů. A vizuálně velmi podařený.
Odkazy:
GARIN, Alix. Neproniknutelná. Brno: Host, 2026. ISBN 978-80-275-2789-2.
Kategorie článku: knihy komiksy
Sice mi ta výuka teorie literatury a naratologie pomocí jejího vývoje a přehledu guruů pořád vadí, ale chtěl jsem tomu dát šanci a zkusit opačný přístup. Zkrátka vývoj následovat, postupně se pročíst jednotlivými etapami, pochopit, na co další myslitelé v řadě reagují, celý „příběh literatury“ (analogicky s Gombrichovým Příběhem umění).
Po diskuzi s různými AI chytráky jsem vytipoval poměrně oceňovanou učebnici Zofie Mitosekové, sehnal ji z antikvariátu v dokonalém stavu (proč vypadala tak nedotčeně, to jsem pochopil až záhy) a pustil se do čtení. Elán mě ovšem opustil rychle; je sice řazená chronologicky a opravdu popisuje postupný vývoj, ale bohužel nějakému strukturovanému vstřebávání informací vůbec nepomáhá. Kapitoly jsou psané spíš jako eseje; nikde není zvýrazněno, co z toho je podstatné (natož aby následoval souhrn), a okamžitě jsem se v tom utopil. Zdaleka nejvíc mi to připomíná Eagletonův styl.
Vydržel jsem něco přes sto stránek, kapitoly:
Ale neodnesl jsem si prakticky nic. Pro mě tahle učebnice nefunguje. Neměl bych jí ale křivdit, je to nejspíš problém špatné volby. Anotace i recenze se shodují, že kniha dává do souvislosti historické pohledy i filozofické zkoumání, protíná estetiku, filozofii, sociologii i lingvistiku a nesnaží se zjednodušovat. Záběr je velmi široký a syntetizující. Pro někoho, kdo už má teorii literatury načtenou a hledá široký historický komentář, to nejspíš bude užitečná kniha.
Odkazy:
MITOSEKOVÁ, Zofia. Teorie literatury. Brno: Host, 2010. ISBN 978-80-7294-332-6.
Kategorie článku: knihy
Slečno, vy vypadáte čím dál tím líp! – Opravdu? – Ano, a čím blíž, tím hůř.
(Jan Schneider: Štein-Schneiderova sbírka vtipů na židovský způsob, Str. 104)
Mám takové nejasné podezření, že OCRko v Google Lens dělá AI.
A takhle blbě se prozradí!
(21.7.2025)
Naval Ravikant: Když se přistihnete, že si kvůli nějakému rozhodnutí sepisujete důvody proč ano a proč ne, výhody a nevýhody, zisky a ztráty, proč je to dobré nebo špatné… zapomeňte na to. Když se nemůžete rozhodnout bez této analýzy, odpověď je ne.
Eric Jorgenson: Almanach Navala Ravikanta, str. 110.
Public art can transform even the simplest urban furniture into fascinating pieces.
26 Creative Benches That Make Me Want to Travel! – STREET ART UTOPIA
Today, I’m showing you some incredibly creative benches from around the globe, including artworks in London, Barcelona, Pécs, and more inspiring cities.
(boost)
Ezotariánka – skvělý přehled i nadhled 😀️.
https://www.youtube.com/watch?v=0X7KPUrhysA
Ulefone Armor 29 Ultra přichází s baterií o kapacitě 21 200 mAh a váží skoro 700 gramů
Telefon má dva AMOLED displeje, noční vidění a svítilnu s 570 LED diodami
Pod kapotou pracuje Dimensity 9300+ s 16 GB RAM, cena startuje pod 1000 dolary
Ulefone Armor 29 Ultra je šílenost! Má 21 200 mAh baterku, noční vidění a vysoký výkon
(boost)
Kategorie článku: mastodon
Tak se tedy Adelheid stala členkou Dagova rodu. Když viděl, že v sobě ona a jeho syn našli zalíbení, napomohl jejich sblížení – a zároveň ho to těšilo i z jiného důvodu.
Starý Dag zůstal, hlavu měl skloněnou, ale očima sledoval Adelheidinu ztepilou postavu, dokud mu nezmizela. Pak hlavu trochu zdvihl a měřil si očima všechny přítomné, jednoho po druhém — a v očích se mu objevil záblesk vítězství. Od nejranějšího dětství až do pozdního věku cítil pohrdání lidí z kraje pod horami k sobě a k svému rodu, k „lidem z lesa“ — a nikdy se toho pocitu opravdu nezbavil, přes všechno bohatství, které nashromáždil. Také dnes večer prozradil ten i onen, když se pronášely přípitky u slavnostní tabule nebo neuváženým slovem, když s ním hovořili, svou blahosklonnost — a to se mu nijak nezamlouvalo. Nevěřil sice v úplnou věrohodnost pověstí Any z Hamarrbö že zakladatel jeho rodu, který přišel v dávných dobách na Medvědí Důl, byl z královské krve; ale že jeho předkové probojovali v tuhém zápolení s divokým lesem to, čím je statek a cely láz, to se mu zdál být dostatečně pádný důvod k tomu, aby se mohl měřit s kýmkoli. A co Adelheid — pochází po matce z rodiny, která je jistě významnější než kdokoli z dnešních hostí; také její otec je prý z dobrého rodu — a teď se Adelheid stává členem jeho rodu. (Str. 243)
Bohatství statku, láska, rodinné pokračování – skoro by se řeklo idyla. Ovšem nic netrvá věčně, přijde neúroda a s ní hlad. Medvědí Důl sice nestrádá, díky Dagově prozíravosti a hospodaření, ale i tak to na něj dopadá. Papírové peníze, které musel přijímat místo starého dobrého stříbra, ztrácejí cenu. Dag se začíná obracet k trvalým hodnotám (a také pomáhá celému kraji). Díky tomu krizi překonají.
(Ilustrace není z knihy, ale generovaná AI – ChatGPT/Codex, skill imagegen.)
Adelheid se postupně narodí dva synové, mladý Dag už není tak nemluvný, zůstává s rodinou stále více – než přijde další rána osudu.
Sága pokračuje a tentokrát jsou to opravdu tvrdé zkoušky, skutečně mrazivý vítr z hor. Všichni tři hlavní hrdinové jsou proměněni; starý Dag přemýšlí nad vyhynutím rodu a zpupností, Adelheid už není jen krásná a jemná žena, ale musí být také silná členka rodiny. A mladý Dag? Poté, co téměř zemřel na Umrlčí hoře, severní hranici jejich majetku, vnímá všudypřítomnost smrti (a také své někdejší každodenní riskování).
Jejich hovor vázl, až se v řeči dostali tam, kam Adelheid chtěla — na to, že všechny životy se rodí pro smrt.
Starý Dag přikývl na tento synův výrok a lítostivě se usmál. Vzpomněl si při tom, jaké měl kdysi sám názory na život a na smrt. Ale byl o nějaký ten rok starší než jeho syn a rozhodně nežil jen bezstarostně a nemyslel jen sám na sebe. Za svůj život poznal jeho mnoho stránek — a tak se naučil přemýšlet o věcech ze všech stran, i kdyby to byla smrt. Ne že by nesouhlasil s tím, co jeho syn řekl; ale dalo se to povědět jemněji, zvlášť když Adelheid je nyní v požehnaném stavu.
A pak: v lidské duši je veliká síla, která jí pomáhá přenést se přes všechno — i kdyby to byla sama smrt. (Str. 312)
I tentokrát je tu několik linií nebo témat:
Největším z nich, vlastně těžištěm knihy, je téma víry a odpustků. Skutky samy si cestu k Bohu nenajdou, bez pokory, modlitby a milosti zůstávají příliš blízko obchodu s vlastním svědomím (a k tomu poznání Dagovi pomůže právě Adelheid).
(Ilustrace není z knihy, ale generovaná AI – ChatGPT/Codex, skill imagegen.)
Ačkoliv je pokračování temnější a duchovněji zaměřené, je to ve výsledku pořád stejné starosvětské čtení, ke kterému jsem se rád vracel. Ten patos a boj se životem (s divokou přírodou na pozadí) je podmanivý.
Odkazy:
GULBRANSSEN, Trygve. Vane vítr z hor. Praha: Československý spisovatel, 1991. ISBN 80-202-0308-7.
Kategorie článku: knihy
Další kniha z edice 100 osvědčených stavebních detailů
, v pořadí čtvrtá, se soustředí na důležitou část každé stavby – střechu. V našich klimatických podmínkách se střídáním slunce, deště, návějemi sněhu i větrem musí být střecha provedená co možná nejpečlivěji a do posledního detailu.
Střechy jsou výjimečné i z toho důvodu, že mnoho míst je zde běžným smrtelníkům spíše nepřístupných než přístupných. Kontrola prací i dokončeného díla je obtížná, neméně obtížné je často zjišťování, kudy nám tam vlastně zatéká.
Je více než zřejmé, že funkční a dlouhodobě spolehlivé detaily krytiny a oplechování se nedají vymyslet v kanceláři. Ideální je využít věci osvědčené, vyzkoušené, jak se dnes často říká „vychytané“. (str. 9)
Stejně jako ostatní knihy, i tato čerpá ze starší literatury a přetiskuje ilustrace – vždy na pravé části dvojstránky:
Na levé je pak popis jednotlivých detailů a komentář jejich funkčnosti. Občas tam narazíte i na poznámku, že dané řešení je nevhodné nebo dokonce rizikové. Díky tomu kniha ukazuje nejen jak má ta která věc správně vypadat, ale i čemu se vyhnout.
Sto detailů je rozděleno do sedmnácti celků:
Po pečlivém pročtení a prohlížení můžu konstatovat, že ani klempířství a pokrývačství nejsou žádná legrace. Je toho tolik, tolik postupů, materiálů a možností, bez zručnosti i paměti se nedá obejít. Respekt.
(A teď mě omluvte, nutně potřebuju vyšplhat na střechu, abych si zblízka prohlédl, jak vypadá oplechování komínu v krytině z betonových tašek.)
Odkazy:
ŠTUMPA, Bohumil, ŠEFCŮ, Ondřej, LANGNER, Jiří. Klempířství a pokrývačství. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3572-6.
Kategorie článku: knihy architektura
Když mě napadla možnost posunout jméno Gimli záměnou písmene někam k „gym“ a „gymbro“… musel jsem to nechat vygenerovat.
Midjourney celkem dobře, ChatGPT jako obvykle měl problém cokoliv vygenerovat, protože „jen v kalhotách“, a vítězem byl Gemini, resp. jeho Nano Banana 2, trefil to hned napoprvé 🙂 .
(15. 3. 2026)
Každopádně je to z března – po půl roce už budou generátory zase o kus dál.
Kategorie článku: tvorba
Sbírka básní Ondřeje Macla je záměrný experiment s fragmenty písní, básní a výroků, které spojuje do nových celků. Otvírá tak velmi nečekané kombinace a vytváří napětí.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Když se u nás chlapi poperou…
A kdo měl žízeň, tak ji hasil.Tornero… Vinní aj bez viny
v hospůdce páté cenové skupiny.
(Str. 39)
Někdy se dá vysledovat metoda nebo řetěz asociací, které stojí za vznikem, třeba slovo „já“ v prvních pěti verších. Pak navazuje dvojitá odpověď na poslední verš:
Kdo to řek? Snad ne já?
Takový trošku trhlý mý já…
Teď královnou jsem já.
A ty se ptáš, co já?
Co dám ti já?Přej si, co chceš.
Ber, tady máš.
(Str. 4)
A výsledek je úžasný.
Stejně dobře funguje i následující ukázka. Manon z Nezvalovy dramatizace románu abbé Prévosta, z kostela se dostáváme ke Krylovu andělovi a pak je z romance najednou Sametová od Žlutého psa. Úplný kolotoč.
Manon, jsi růže hozená do kostela
z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla.
Manon, jsi taková malá pilná včela,
taková celá sametová.
(Str. 14)
Často si odpovídají i rytmus a rýmy, to je pak dvojitý zážitek – rozpor významů a souhra formy.
Dítě školou povinné,
Čechy krásné, Čechy mé,
jednou to pomine.Poranění andělé jdou do polí,
nepojíš cukrových homolí…
Jednou to přebolí.
(Str. 58)
Recenze zkoumají pokročilé filozofické hraní si s významem a spojováním, vlastnictvím verše a jeho předefinováním. Je to ostatně i autorovým záměrem, který nejlépe dosvědčuje na konci knihy přiložený překlad Bourriaudova Malého sémiotického manifestu. Mně ovšem jak myšlenka manifestu, tak její ztělesnění ve sbírce, poněkud unikala. Zato bavil jsem se královsky! Ty kombinace jsou geniální a zakládal jsem si stránku za stránkou. Nechápu, jak to autor dokázal skládat. Sbírku vřele doporučuji vaší pozornosti (ale čtěte ji pomalu, jinak hrozí únava). A pochopitelně fungovat bude hlavně tehdy, když se vám bude dařit poznávat zdroj veršů.
Odkazy:
MACL, Ondřej. Hrajte ještě dál. Praha: Spolek pro vydávání Revue Prostor, 2025. ISBN 978-80-909624-0-8.
Kategorie článku: knihy
Martin Rota provozuje na YouTube kanál Vědecké kladivo, ve kterém srozumitelně a jednoduše vysvětluje jevy, které sice obvykle známe, ale neumíme popsat jejich příčinu. Třeba proč je obloha modrá, když vzduch je průhledný. Kniha zpracovává ty nejzajímavější díly a podle textu na přebalu „s humorem a nadhledem, na který jsou jeho fanoušci zvyklí“. To porovnat nemůžu, protože se věnuji takřka výhradně informacím v psané podobě a vidím tedy rovnou knihu, ale nadhled tam rozhodně je.
Kapitol je 45 a témata jsou opravdu široká, namátkou vybírám pár příkladů:
Jak vidno, je to fyzika, chemie i biologie. Každá kapitola zabírá čtyři stránky, je bohatě ilustrovaná a lehčí tón dokresluje i hravý font:
Kniha je určená dětem; nakladatel ji doporučuje od věku deseti let, ale myslím, že – minimálně částečně – by ji zvládly i děti mladší. A naopak, určitě přinese leccos zajímavého i dospělým. Tu modrou oblohu jsem si také nepamatoval, a minimálně další dvě věci pro mě byly novinkou:
Předpokládám, že podobně jako já v knize nějaké poučení najde každý, bez ohledu na věk a vzdělání.
Odkazy:
ROTA, Martin. Vědecké kladivo. Brno: Edika, 2021. ISBN 978-80-266-1674-0.
Kategorie článku: knihy
Stavba sluchového ústrojí u člověka je zvláštní. Zvukové vlny projdou zevním zvukovodem a rozkmitají bubínek. Ten předá vibrace přes kladívko, kovadlinku a třmínek do vnitřního ucha. V hlemýždi se rozvlní kapalina a rozkmitá bazilární membrána; tím se ohýbají vlásky smyslových buněk. Mechanický pohyb se tak převede na elektrický signál, který prostřednictvím sluchového nervu putuje do mozku.
(Všechny náčrtky vytvořila ChatGPT, berme je jako orientační schémata.)
Vážně složité, ale nejzajímavější je pohled na ty tři kůstky. Kde se probůh uvnitř středního ucha něco takového vzalo? Vzhledem k tomu, že evoluci jde recyklace skvěle, pojal jsem podezření, že tam nejsou tak úplně původní.
Takže jsem se zeptal ChatGPT: „Jaký je fylogenetický původ kůstek ve středním uchu? Co to bylo původně?“ (a odpověď nechal prověřit ještě přes Gemini a také googlením).
Odpověď podezření potvrdila. Ani jedna z kůstek tam není původní, všechny přicestovaly a vznikly přestavbou čelistního aparátu.
Nejdelší historii má třmínek, ten pochází z hyomandibuly, kosti druhého žaberního oblouku, která původně pomáhala zavěšovat a podpírat čelist.
Při přechodu od ryb k raným čtvernožcům se její úloha měnila. U rodu Acanthostega už nacházíme třmínek, ale stále šlo o robustní oporu lebky, nikoli o jemnou sluchovou kůstku dnešního typu. Posléze se začíná objevovat napojení na oblast vnitřního ucha a přenos vibrací.
Druhé dvě kůstky byly původně také součást čelistního závěsu. Kladívko (malleus) vzniklo z kosti articulare, zadní části dolní čelisti. Kovadlinka (incus) pak z kosti quadratum, která byla součástí horní čelisti. Jak vypadaly u ryb, je vidět v náčrtku výše. U plazů tvořilo jejich spojení čelistní kloub:
Během evoluce vedoucí k savcům se ale postupně vytvořil nový čelistní kloub mezi dentale (zubní kostí dolní čelisti) a squamosum (kostí šupinovou). Přechodové formy se dochovaly ve fosiliích synapsidů a raných savců – u některých starý kloub ještě částečně funguje, ale nový už je přítomen.
Původní kloubní kosti se postupně zmenšovaly a přebíraly větší podíl na přenosu vibrací. Sluchu přitom pomáhaly ještě v době, kdy zůstávaly spojené s dolní čelistí. Teprve později se toto spojení přerušilo a sluchové kůstky se úplně oddělily.
Vedle fosilií tento posun ukazuje i embryologie – během raného vývoje savčího embrya jsou struktury dočasně spojeny s vyvíjející se chrupavkou dolní čelisti a teprve později se oddělí do středního ucha.
Ze zvídavé otázky se vyklubalo docela dlouhé, ale velmi zajímavé pátrání a několik diskusí. Že mi ve slyšení pomáhá přestavěný čelistní kloub, to jsem opravdu nečekal.
Odkazy a zdroje:
Kategorie článku: příroda věda
(c) 2005-2023 Wu