(červen 2011, A4, pastelka)
Aktualizace 7. 11. 2025: obrázek ve větším rozlišení.
Kategorie článku: tvorba
Tuhle knihu jsem dvakrát v Levných knihách odložil, než jsem si ji konečně koupil. Nevím proč, možná kvůli názvu Jiljí, je takový žvýkačkovitě žížalovitě zauzlovaný. Také jsem postřehl, že existuje stejnojmenný film, který jsem nikdy neviděl, takže nebylo čeho se chytit.
Teď po přečtení mohu směle prohlásit, že jsem dobře udělal a knížka za nákup rozhodně stojí. Je to totiž vyprávění v duchu nejlepších tradic Jeroma Klapky Jeroma a jeho Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě). Někdo by mohl namítat, že je v jeho stylu až příliš, že je to kopie, ale tak tomu rozhodně není. Všechno je zasazené do českého prostředí, které samo o sobě je dost odlišné, nehledě na úsměvné zapracování rozdílů mezi muži a ženami.
Upřeně se dívala do mých očí, jak to vlastně myslím. Má promluva asi opět neodpovídala její dosavadní představě o mé přízemní, mírně přežvýkavé povaze. Vypadala teď, jako by si trochu opravila své mínění. Jeť už v povaze žen, byť milujících, čekati ze strany milovaného myšlenky a skutky spíše nehodné. Tisíciletá zkušenost nabádá je k této připravenosti, i když pečlivě utajované a vždy až příliš ochotné nechati se přesvědčiti o opaku, avšak znovu a znovu utvrzované ve své oprávněnosti.
Mělo se ostatně v nejbližších chvílích ukázat, že tato ostražitost byla na místě i v tomto případě. (Str. 113)
Děj je prostý - mladý muž, rozhodnut vstoupit ve svazek manželský, pojme svérázný nápad uspořádat svatební cestu ještě před svatbou, to aby prověřil, zda si budou rozumět v nestandardních situacích. Snoubenčiným rodičům se to nezdá a trvají na tom, že cesta skončí svatbou. A to v kostelíku v Jiljí, kde se oni sami brali a kterýžto fakt zcela jistě přispěl k pevnosti a štěstí jejich manželství.
Pečlivě naplánovaná cesta se hroutí každým okamžikem, připravené zkoušky nevycházejí, zatímco nepřipravené nastávají se železnou pravidelností už od začátku. Vypravěč si např. vysnil, jak bude vzbuzen medovým hlasem své snoubenky, po telefonu, tak, aby stihli odjezd vlaku v půl šesté ráno. Chtěl, aby to bylo po způsobu arabské zdvořilosti:
Vstávej, můj červánku,
je den plný jasu,
den plný mléka,
den plný fazolí.
Zbožné přání! Když se ráno skutečně rozezvučel telefon a já vzal sluchátko, ozvalo se něco zcela jiného:
'Červánku, jsem pitomá.
Den je plný netopýrů,
pavouků a ropuch.
To mohu udělat jenom já. Ještě večer jsi mi připomínal, že musíme vstávat o půl páté. Já jsem slyšela slovo páté a půl a natáhla budík na pět třicet, tedy o hodinu později.'(str. 29).
On samozřejmě při výrobě problémů nezůstával nijak pozadu, míchaje do toho ještě spoustu problémů čistě smyšlených. Což ostatně každý známe z vlastní zkušenosti ;).
Á, ano, slovní hříčky, na ty bych neměl zapomenout. Kdo je má rád, dozajista si užije.
Aktualizace 5. 11. 2025: Při druhém čtení jsem si tu atmosféru Tří mužů ve člunu vysloveně užíval. Povídání o vodáckých ránech, třeba:
Vodácká rána nebývají jará a veselá. Voda je živel, který v zimě neláká vůbec (s výjimkou sekty otužilců), v létě pak v hodinách s poledne. Ráno a ještě k tomu na břehu je to nepřítel číslo jedna, který přes noc vleze všude, promáčí šaty, potraviny i člověka. Nad řekou se vznáší ve skupenství plynném, na louce bere na sebe podobu rosy. Rosa je vhodná jako rekvizita do básní školy lumírovské, ale zcela nevhodná pro ranní vstávání. Usykávaje, nazul jsem kecky. Potírat obličej vodou, takzvané umývání, jsem zavrhl. S tlumeným sakrováním jsem se pokoušel zapálit mokré dřevo. Poté jsem zjistil, že už nemáme ani kousek chleba, ani kostku cukru, našel jsem pouze dva suché rohlíky. Nevesely jsou ty vodní kraje, nevesely byly i moje myšlenky. (Str. 126)
A pak také satirické komentáře na opalovače
(… ) vedl jsem naši dnešní cestu s pedagogickým záměrem tak, abychom hned v dopoledních hodinách museli projít kolem osady Nehybných, která se každoročně vytvářela u horské přehrady na naší říčce. Brzy jsme k ní dorazili.
Když jsme vystoupili na přehradní zeď, spatřili jsme hladinu jezera: leželi na něm donedohledna Nehybní na gumových matracích. Lehce kolébání větrem, zřejmě setrvávali celé hodiny mlčky ve stavu jakési strnulosti, ne nepodobni indickým jogínům. (Str. 44)
nebo chataře, které dělí na několik druhů.
Útesotvorné druhy chatařů se vyznačují vysokou organizovaností a dělbou práce. Budují si komunikace, stavějí společné studny a půjčují žebříky. V čele trsu stojí předseda, který svolává všechny členovce dohromady a řídí obranu trsu proti sousedním koloniím. Obyvatele trsu dělíme na matky, které uvnitř drúz vaří obědy, na dělníky a dělnice, kteří opravují střechy, natírají stěny olejovými barvami a zdobí je krásnými vlysy z březové kúry, a na trubce, kteří se válejí na břehu řeky a nic nedělají. Ty jsme z řeky viděli nejlépe. Byli to většinou samci, kteří zplodili dvě až tři děti a tím si zabezpečili nesmrtelnost a vydobyli právo pro zbytek života úplně vypnout. (Str. 144)
Komentáře společnosti pohledem biologa mají své kouzlo.
Odkazy:
SKÁLA, Miroslav. Svatební cesta do Jiljí. Praha: Garamond, 2004. ISBN 80-86379-67-1.
Kategorie článku: knihy výběr z knih
Petra Dvořáková mnoho let žila v církvi (vizte knihu Návrat) a dobře rozumí tomu, co myslí řeholníci vyprávěním o svém životě a o tom, jak Ježíš léčí každou bolest. Ale také prožila mnoho jiných situací, skutečných a bolavých, jako je těžce nemocné dítě v ohrožení života.
Uvědomovala jsem si, že ještě před několika lety bych mluvila a myslela stejným způsobem jako oni a především bych věřila v ony absolutní pravdy, které tito lidé předkládali jako zdroj svého štěstí. V perspektivě posledních událostí mého života jsem pak o to intenzivněji nahlédla obrovský kontrast, který vyvstával mezi několika etapami mého žití. Viděla jsem, že v průběhu let jsem se natolik změnila, že víra a postoje těchto řeholníků se pro mě staly něčím naprosto cizím.
Změnila se, její víra se proměnila, a nezpůsobily to jednotlivé střípky nebo události, spíš jejich celek, celý příběh života.
V duchovním životě bývají proměny velmi radikální, protože se odehrávají vůči neproměnným pravdám, které církev předkládá jako absolutní hodnoty. Tyto změny pak nezůstávají jen v duchovní rovině, ale postupně zasahují člověku do všech dalších oblastí.
Takových příběhů je zákonitě mnoho; každý unikátní a zajímavý. A tak je Petra Dvořáková začala vyhledávat; první rozhovory vznikly v roce 2004 z náhodných setkání, oslovených přátel i zcela neznámých osob. Probíhaly osobně i korespondenčně, potýkaly se s neochotou komunikovat, předstíráním, také vnějšími překážkami nebo zákazy představených.
Nešlo mi o pouhý sběr faktických informací, ale především o zachycení bezprostřední reflexe vlastního osudu dotazovaných, kterým jsem zaručila naprostou anonymitu.
Oslovila více než třicet lidí, rozhovorů pořídila dvacet jedna a do knihy jich použila deset. A jsou opravdu fascinující! Název každého je jednovětné shrnutí, které naznačuje podstatu příběhu (ale samozřejmě ho nemůže nahradit):
Je to strhující. A ty proměny – kněz, kterého pokrytectví, celibát a nefunkčnost církve úplně udolá, ženy které víru ztratily i naopak takové, které víra zachránila. Někteří říkají, že milují boha, ale náboženství je ničí, jedna žena přikládá mystický význam všemu a je neochvějně přesvědčená o svém příběhu… Jan Jandourek v úvodu píše:
Dalším společným rysem těchto vyprávění, který nelze přehlédnout, je selhávání těch, kteří by selhávat neměli: duchovních, psychiatrů, rodičů, přátel. Místy se nám odkrývají příběhy, za které by se nemusel stydět ani Francois Mauriac — navenek zbožnost, doma násilí a nenávist. Rozjetá mašina rituálů a děsivá uzavřenost, snaha vyloučit každého, kdo myslí a jedná jinak; proti tomu pak donkichotská snaha posledních několika lidí, kteří to ještě nevzdali a jejichž jedinou odměnou je, že jednají podle svého přesvědčení.
To je výstižné. Kniha je dobré doplnění (a zároveň často protiklad) k Sestrám. Rozhovory jsou natolik podařené a příběhy tak silné, že v roce 2007 získaly cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. Zaslouženě.
Odkazy:
DVOŘÁKOVÁ, Petra. Proměněné sny. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-065-4.
Kategorie článku: knihy výběr z knih
Když najdete v zemi takovéhle desetikoruny, začnete přemýšlet, co se to s nimi stalo, že vybublaly. Jsou přece měděné a měly by spíš zezelenat, ne?
Vysvětlení je ale jednoduché; mince je kombinovaný materiál skládající se z ocelového jádra pokrytého po obou stranách vrstvou mědi a mědí též galvanicky pokovaného
(zdroj), takže stačilo škrábnutí a vlhkost si na oceli pochutnala.
A protože rez má větší objem, než čistý kov, „vypěnila“ do prostoru. Navíc je pórovitá, takže nechrání před další korozí a může přibývat.
Aktualizace 2. 11. 2025: O pár měsíců později se mi do rukou dostala desetikoruna podstatně zachovalejší, tedy až na ty okraje…
Netuším, co s ní kdo dělal, ale pěkně ukazuje, jak nepevné to pokrytí a pokovení je.
Kategorie článku: historie
Ačkoliv všechny tři knihy RedMeat dávno mám a četl jsem je několikrát, musel jsem si pořídit i souborné vydání. Je totiž nově přeložené Františkem Fukou, apoštolem a evangelistou tohoto nejčernějšího komiksu. Do Čech ho přinášel už před čtvrtstoletím a publikoval online.
Obsah tady ale moc rozebírat nebudu, podívejte se na minulé články o jednotlivých knihách:
U prvního dílu jsem zmiňoval, že mi jiný překladatel nevadí, už proto, že Fuka úvodní větičky nepřekládal (a já je většinou nechápal). To už teď také neplatí:
Paradoxně největší překladatelskou výzvou byly „hlášky“, které se objevují v záhlaví každého stripu. V naprosté většině případů nijak nesouvisejí se samotným stripem a pointa často není v jejich obsahu, nýbrž v jejich formě. V tom, jaký mají v angličtině rytmus a rým, jak jsou v nich slova zaměňována za podobně znějící s jiným významem, a… a vůbec. Protože hoši (a ostatní gendery) z Crwe trvali na jejich lokalizaci, pokusil jsem se je lokalizovat. Nikoliv přeložit, protože tím by zmizely jejich „nepointy“. (úvodní slovo F. Fuky)
Tak se na některé hlášky podíváme. Například na straně 80, u stripu s Earlovými divnými osobnostmi, je nesnesitelná lehkost blití
. To mě zaujalo geniálním zkombinováním odkazu na Kunderovu knihu a slova, které se s tím rýmuje, ale znamená tak nějak úplný opak. V minulém překladu Petra Onufera to bylo nelehká snesitelnost masa
. A v originále the unlightable bareness of meat
(původního F. Fuku vizte zde).
Dalších pár příkladů už jen v tabulce:
| Fuka | Onufer | Originál |
|---|---|---|
naříznutá vývojová větev(Str. 22) |
cílová páska lidstva |
N/A |
trávení může škodit trávení(Str. 23) |
zbaveno chuti za účelem snadnějšího zažívání |
N/A |
odstavný pruh na informační dálnici(Str. 39) |
informační silnice pro motorová vozidla |
the information frontage road |
prasklá náprava kouzelné mašinky(Str. 99) |
vyrvaná náprava vagónu divů |
N/A |
Pro mě F. Fuka vede, je vtipnější a daří se mu reprodukovat dojem. Ale ani předchozí překlad nebyl špatný, více se snažil přiblížit originálu.
Alespoň jeden obrázek na závěr (Str. 98):
Odkazy:
CANNON, Max. Red Meat. Praha: CREW, 2024. ISBN 978-80-7679-575-4.
Kategorie článku: knihy komiksy výběr z knih
Mrakoplaš skončil v Austrá… pardon, na kontinentě XXXX a potýká se s tamními podivnostmi. Neuvěřitelné sucho, všechno co se hýbe se ho snaží sežrat nebo zabít, lidé mluví divně a v nesrozumitelných přirovnáních a nejčastější zvolání je jen klídek, kámo
, což si Mrakoplaš velmi rychle osvojí také.
Mrakoplaš se pokoušel vypadat co nejneškodněji. Co do hereckých projevů to v jeho případě nevyžadovalo ani zvláštního nasazení.
Pozorovatel si ho prohlížel v onom prázdném, bezdechém tichu, které je třeba teprve vyplnit. A Mrakoplaš pocházel z kulturního prostředí, v němž, není-li co říci, něco řeknete.
„Ehm…“ odkašlal si Mrakoplaš, „já… velkej… chlap… já patřím… k sakru, jak se řekne –“ Vzdal to a zvedl pohled k modrému nebi. „Tak se nám zase udělalo pěkně,“ prohlásil.
Na Neviditelné univerzitě mezitím onemocněl knihovník a náhodně se proměňuje. Mágové se ho snaží vyléčit, ale k tomu potřebují vědět jaký byl a to ví snad jedině jeho bývalý asistent Mrakoplaš. Začnou po něm tedy pátrat; vzpomenou si na někdejšího specialistu na daleké cesty a v jeho kabinetu objeví prapodivné magické dveře na pláž. Jak se ovšem ukáže, je to místo nejen v jiném prostoru, ale i v čase.
„Myslím, že by měl někdo držet hlídku,“ ozval se Rozšafín.
„To budete hodný,“ zabručel Výsměšek a uložil se na bok.
Rozšafín Ctibum zaskřípal zuby a obrátil se ke knihovníkovi, který se momentálně navrátil do světa dvojnožců a zabalený do deky seděl zachmuřeně u ohně.
„No ale dá se říci, že je to tady skoro jako doma, co, pane?“
Nakonec se jejich osudy nevyhnutelně protnou a rovnováha je znovu nastolená. A konečně prší!
Je to trochu spletité, absurdní a přitažené za vlasy, takže se nedivím poněkud rozpačitějším reakcím čtenářů. Mně se to ale líbilo, hlavně díky množství narážek na Austrálii – od přírody, přes operu v Sydney až po třeba Krokodýla Dundeeho.
Další rozměr je jsou záležitosti okolo tvorby a původu světa – potrhlý bůh začátečník, hádající se mágové, díky jejichž neschopnosti zobrazit kachnu vznikne úplně jiný tvor, vlastně ten svět pomáhají dotvořit (omylem). Za jejich přítomnosti se věci i zákonitosti teprve rodí.
A pak mágové skončí jako kresba. Kresby vůbec hrají velkou roli, věci pomocí nich vznikají (nebo naopak jsou odčarovány). Je tu vidět spojitost s mýty o stvoření a také s dobře známými obrázky původních obyvatel Austrálie.
Spousta narážek na kvantový svět – Maxwellův démon, vznik pozorováním nebo propojenost:
Hypotézy týkající se neviditelných písemností jsou až k smíchu složité. Všechny knihy jsou mezi sebou díky K-prostoru vzdáleně a mlhavě propojeny a z toho se dá odvodit, že obsah jakékoliv knihy už napsané, ba dokonce i knihy nenapsané, se dá za jistých příhodných okolností odvodit z patřičně pečlivého studia knih již existujících. Budoucí knihy v nich existují, abychom tak řekli, in potentia, stejně jako studiem hrsti pravěkého bahna bychom mohli odhalit stopu naznačující existenci garnátových krekrů.
Příznačné je, že všechny ty skvělé mágy nakonec zachrání ten nejneschopnější z nich. A ani neví co dělá. Chaosmág každým coulem.
A málem jsem zapomněl – mezi mágy, známými svou genderovou izolovaností, zůstane uvězněná i jedna žena, paní Vidláková. Scény s jejich reakcemi, zejména staršího pAsáka, jsou také výborné.
Odkazy:
PRATCHETT, Terry. Poslední kontinet. Praha: Talpress, 2016. ISBN 978-80-7197-602-8.
Kategorie článku: knihy výběr z knih
Loni v říjnu jsem tu psal o kompaktním manikúrovém nožíku od Victorinox. Hračka je to pěkná, ale ještě jsem ji nepoužil. Archivoval jsem si třetí část tootů z roku 2023 a konečně vyřešil automatické občerstvování feedů ve čtečce FreshRSS.
Z faktografických knih musím zvlášť upozornit na tři. Pravdy a mýty kolem elektrických aut je vážně skvělý speciál, všechno je pečlivě spočítané a vyargumentované. Dan Ariely v knize Nesmyslnost zkoumá pohnutky a motivace popíračů a konspirátorů a konečně Mnichovský komplex Jana Tesaře vrhá nečekaný pohled na politiku kolem Mnichova i důsledky pro národní vnímání.
Ještě zmíním Zednictví z edice 100 osvědčených stavebních detailů, to je dobrá encyklopedie. Další monografie už skvělé nebyly; Mario White v Sigma Male jednak opisoval, jednak odvedl naprosto tragickou redakční práci. A Zdravotní stav z tváře Erica Standopa nebyl moc přesvědčivý, zejména když různé příznaky odůvodňoval stejný nedostatek.
Do fantasy patří Pratchettovy Zajímavé časy, kde se Mrakoplaš i Cohen vypravili do Japočíny, opět výborné čtení. A opravdu mě bavil Ten, co kráčí se smrtí, to je podařené dílo a těším se na pokračování (už vyšlo!).
Humoristický Projekt potomek jsem ani nedočetl, Besídku bývalých žáků zvláštní školy Šimka, Grossmanna a Krampola sice ano, ale stály za to jen povídky původní dvojice.
Grafické vyprávění O andělovi Pavla Čecha je sice krásný, ale nad příběhem jsem váhal. Naopak u Káti a Škubánka jsem neváhal ani vteřinu a příběhy si (zase po letech) užíval.
Básně Svatavy Antošové Tórana jsou obrazné, erotické a i přes volný verš působivé.
Ještě tvorba – fotobáseň Koruna (s veršováním umělých inteligencí) a kresby ze zápisníku, první část roku 2021.
(úvodní obrázek Midjourney)
Kategorie článku: recyčlánky
Aneb Vtipy nové doby přinášejí výběr toho nejlepšího, co se objevilo a objevuje na sociálních sítích. Vtipkování, sarkasmus, slovní hříčky se lavinovitě šíří a přispívá k nim prakticky každý a byla by škoda tento proud nezachovat. Mimochodem hvězdička na konci titulu je označení pro poznámku pod čarou, která zní kromě těch, co můžou jíst cokoliv, aniž by přibrali
, a je to jeden z poněkud smutnějších vtipů z obsahu. Ale pravdivých – takové osoby si dobré ráno nezaslouží!
Vtipy jsou rozdělené do tematických oblastí:
Uf, když jsem obsah začínal opisovat, myslel jsem, že je kratší. Těch vtipů je v knize docela dost. A některé jsou vážně povedené, místy jsem se musel smát nahlas. Nejvíc mě bavily sarkastické poznámky v sekci Ne, ty vole:
„Co děláš?“
„Solím chodník.“
„Proč, klouže to?“
„Ne, ty vole, je bez chuti.“ (Str. 38)
Slovní hříčky:
Baví se dvě krávy na louce.
„Byla jsi dnes v kině na tom novém dojáku?“
„Zase jsem to propásla.“ (Str. 26)
Reference na známé věci:
Meteorologický ústav hledá pracovníky.
Plat 20 000 Kč. Pocitově až 40 000 Kč. (str. 114)
A životní zkušenosti:
Život je jen jeden, zdraví je jen jedno, pravá láska je jen jedna…
Hlavně že problémů jsou tři prdele. (Str. 116)
Odkazy:
NEJEDLÝ, Jan. Dobré ráno všem*. Brno: CPress, 2025. ISBN 978-80-264-5635-3.
Kategorie článku: knihy
Sexuální magie, tedy využití energie a přitažlivosti sexuálních aktivit k magickým cílům, má v evropské historii dlouhou tradici – a tohle je asi první kniha, která ji systematicky mapuje. Ukazuje, jak se proměnila od středověkého strašáku a kacířství přes cestu ovládání až k symbolu osvobození a emancipace moderního člověka. Ty ostatní (a historické) aspekty ovšem stále zůstávají v pozadí, nehledě na neustálé riziko komercionalizace (viz Kup si svou revoltu). Kdo jde touto cestou, musí se mít na pozoru, aby to nebyla jen další forma úniku nebo konzumu.
(A autor, který se do takového bádání pustí, si může snadno zničit akademickou kariéru i sexuální život, jak sám s humorem popisuje v předmluvě.)
Pokud si to shrneme, moderní sexuální magie vyvěrá ze dvou velmi odlišných proudů západní náboženské imaginace. První z nich je převážně fantastická, ale pozoruhodně trvalá noční můra o sexuální bezuzdností a černé magii, které se pojily takřka s každou heretickou skupinou od bakchantek až po čarodějnice. Obvinění ze sexuální nevázanosti vznášená proti nim byla převážně záležitostí mimetické projekce vlastních fantazii, strachů a tužeb vládnoucího řádu, které se zračily v zrcadle těchto marginalizovaných skupin. (… )
Líčení tohoto druhu jsou sice z velké části smyšlená, nicméně druhý proud vyživující moderní sexuální magii Ize historicky doložit snadněji.
Jedná se o velmi starou tradici procházející napříč evropským esoterismem od starověké řecké magie přes gnosticismus, kabalu, renesanční alchymii až po raně moderní mystiky, jako byl Swedenborg. Ve všech těchto tradicích existuje úzké spojení mezi duchovní mocí a sexuálním spojením, zdá se však, že v žádné z nich nenalézáme ani stopu po orgiastickém chování, nemravnosti, černé magii nebo explicitním použití pohlavního styku jako nástroje dosahování magických účinků. Každá z těchto tradic v nějakém smyslu usilovala o osvobození nebo svobodu – typicky však šlo spíše o duchovní svobodu než o svobodu morální, společenskou nebo politickou.
V každém případě platí, že se během devatenáctého století začaly tyto dva proudy stále více slučovat a mísit, vznikla tak plodná, složitá a hluboce ambivalentní vize sexu a magie v západní imaginaci. (Str. 82)
Kniha je rozdělená do kapitol podle hlavních směrů nebo etap, které jsou zároveň chronologické. Jejich obsah jsem nechal shrnout ChatGPT a protože se jí to docela pěkně povedlo, rovnou si to ocituji:
ÚVOD – Sex, magie, moderna a hledání osvobození
V úvodu autor načrtává, že cílem knihy není jen historie jedné esoterické tradice, ale i zrcadlo západního pojetí sexuality od 19. století do současnosti. Sexualita se stává prostředkem duchovního i politického boje: někdy symbolem svobody, jindy předmětem kontroly. Urban zasazuje téma do širšího rámce – ukazuje, že „sexuální magie“ je součástí moderního hnutí za osvobození, ale zároveň nese riziko zneužití.
VRACEJÍCÍ SE NOČNÍ MŮRA, NEPOLAPITELNÉ TAJEMSTVÍ – Historické a imaginární kořeny sexuální magie v západní tradici
Kapitola sleduje dávné zdroje sexuální magie v Evropě – od gnostických představ, kabaly, alchymie až po renesanční mágy. Sexualizované obrazy duchovní síly se objevují jako „temná noční můra“ (satanismus, kacířství, čarodějnictví), ale i jako fascinující inspirace (mystika Swedenborga či okultismus 18. století). Urban tím ukazuje, že moderní sexuální magie má své kořeny hluboko v západní imaginaci.
MOC SEXU JE BOŽÍ MOC – Paschal Beverly Randolph a zrození sexuální magie ve viktoriánské Americe
Paschal Beverly Randolph, afroamerický spiritualista 19. století, je popsán jako zakladatel moderní sexuální magie. Rozvinul systém „afektivní alchymie“, podle něhož je sexuální spojení bránou k duchovnímu vzestupu i k politické síle. Urban zdůrazňuje jeho odvahu: v době prudérní viktoriánské morálky spojil sexualitu s náboženstvím a postavil ji do centra emancipačního diskurzu.
JÓGA SEXU – Tantra, Kámasútra a další import z tajuplného Orientu
Autor sleduje, jak se v západní esoterice začala uplatňovat inspirace Indií a Orientem. Tantra, jóga a Kámasútra se staly symbolem „moudrosti z Východu“, ale často byly interpretovány velmi zkresleně. V řádu O.T.O. se tantrické ideje přetavily do sexuálních rituálů a byly prezentovány jako nejvyšší tajemství. Urban upozorňuje na to, že tento „import“ byl spíše produktem západní imaginace než věrnou adaptací indických tradic.
ŠELMA SE DVĚMA HŘBETY – Aleister Crowley a sexuální magie v pozdně viktoriánské Anglii
Crowley vystupuje jako nejvýraznější a nejkontroverznější postava moderní sexuální magie. V jeho rituálech se setkává mystika s extrémními formami transgrese: masturbace, homosexualita, ba i bestialita se staly cestou k duchovní síle. Urban zdůrazňuje, že Crowley neviděl v sexu jen nástroj extáze, ale především mechanismus moci a překročení všech hranic, což ho učinilo ikonou i odpůrcem tradice.
JÓGA MOCI – Sexuální magie, tantra a fašismus v Evropě dvacátého století
Zde se autor věnuje Juliu Evolovi a dalším myslitelům, kteří sexualitu a tantrické motivy propojili s ideologií fašismu. Podle Evoly byla sexuální magie cestou k obnově „aristokratické duchovnosti“ a k návratu zdegenerované civilizace do „zlatého věku“. Urban ukazuje, jak se idea osvobození může zvrátit v ideologii dominance, a varuje před temnou stránkou těchto interpretací.
BOHYNĚ A VELKÝ RITUÁL – Sexuální magie a feminismus v novopohanském revivalu
V této kapitole se objevuje Gerald Gardner a wiccanský revival. Gardnerovské rituály sexuality (Velký rituál, kult bohyně) daly prostor ženské síle a staly se inspirací i pro feministické hnutí. Zatímco v předchozích tradicích byl sex spíše nástrojem mužské moci, zde se objevuje možnost vnímat jej jako posvátný a ženský princip. Urban ale zároveň upozorňuje, že ani v rámci novopohanství se ženské hnutí nevyhnulo vnitřním sporům a idealizacím.
VĚK SATANŮV – Satanský sex a černá mše, od fantazie k realitě
Urban zkoumá, jak se od středověkých legend o černé mši dostáváme k modernímu satanismu Antona LaVeye. V jeho pojetí je sexualita nástrojem provokace, hedonismu a individuální svobody. LaVey komercializoval obraz „ďábelské orgie“ a proměnil ho v show, čímž stvořil novou podobu satanského kultu – spíše mediální a performativní než skutečně mystickou.
SEXUÁLNÍ CHAOS – Chaosmagie, kybersex a náboženství pro postmoderní dobu
Poslední tematická kapitola ukazuje, jak se sexuální magie adaptovala v postmoderní době. Chaosmagie sází na flexibilní, individuální praxi a techniky jako práce se sigily či sexuální vizualizací. S příchodem internetu se rozvíjí i fenomény kybersexu a virtuálních rituálů. Urban tím dokládá, že sexuální magie se vyvíjí spolu se společností a že dnes funguje jako hravá, eklektická a individualistická forma spirituality.
ZÁVĚR – Lekce, které nám dává King Lamus: Náboženství, sexualita a osvobození v „post-orgiastickém" světě
V závěru Urban shrnuje, že sexuální magie je především zrcadlem moderní společnosti. Ukazuje, jak Západ osciluje mezi represí a touhou po osvobození. Sexuální magie může být prostředkem k sebepoznání a tvořivosti, ale zároveň může vést k manipulaci a zneužití. V „post-orgiastickém“ světě, kde je sex komercializován a banalizován, je její největší hodnotou připomínka, že sexualita může mít i duchovní a transformační rozměr – pokud k ní přistupujeme vědomě a kriticky.
Protože Urban u každé postavy podrobně popíše její život i čím se zabývala, je to zároveň pěkný přehled významných postav. Některé pro mě byly úplně nové (jako Randolph), jiné jsem sice znal, ale jen rámcově (jako Gardner s wiccou, takže mě jeho zdroje a podobnost rituálů s Crowleym hodně zajímaly), nebo jsem o nich četl v jiné souvislosti (Evola v Černém slunci).
Zajímavé bylo využití sexuality jako transformační společenské síly v rámci novopohanství, a úplně nové pro mě bylo diskordiánství a chaosmagie.
Krátký exkurz do kyberpohanství je ovšem velmi stručný a podepsala se na něm doba vzniku (2006).
Mezi tím se objevila úplně nová odrůda pohanů, kteří si říkají techno-pohané nebo kyberpohané a jednou nohou stojí ve vznikající technosféře a druhou v divokém a přírodním světě pohanství. Můžeme se nyní setkat s širokou škálou kyberpohanů z mnoha subkultur, včetně počítačových hackerů, posluchačů rave… a milovníků techniky z New Age. Cyberdelia smiřuje transcendentalistické podněty kontrakultury šedesátých let s infománii let devadesátých… , mimochodem přitakává i sedmdesátým rokům a půjčuje si z nich mileniální mysticismus New Age a apolitickou sebeabsorpci hnutí lidského potenciálu.
Toto spojení starověkého pohanství a postmoderního kyberprostoru není nicméně úplně překvapivé. Skutečně se zdá, že existuje jistý přirozený soulad mezi novopohanstvím – zvláště v jeho chaotičtějších podobách – a novými informačními technologiemi. (Str. 344)
Jak se to asi vyvinulo od té doby? Asi by stálo za to se trošku porozhlédnout. Nebo zadat AI deep research. Kniha je každopádně velmi zajímavá, doporučuji.
Odkazy:
URBAN, Hugh. B. Magia Sexualis. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-113-0.
Kategorie článku: knihy
Jakmile jsem se trochu oklepal z upgradu serveru, navázal jsem náhradou rotačních disků ve své pracovní stanici. SSD na systém mám od začátku, ale pro /home byly dva terabajtové disky tenkrát trochu moc drahé, navíc jsem už jeden klasický měl a chtěl ho dál používat. Teď už to ovšem chvílemi dost brzdí…
Takže jak to s přechodem šlo? Rozhodně líp než se serverem, ale na začátku stejně bylo jedno překvapení. Na řadiči jsem měl ještě volné místo, přidal jsem tedy první SSD, restartoval – a přivítal mě rozbitý systém!
Je to proto, že se změnila čísla zařízení a nový ssd disk dostal číslo, ze kterého se v fstab pokouším něco připojovat. Tohle je docela zajímavé (a nepříjemné), že to nedostává čísla podle řadiče / SATA portu 🤔️. Jasně, mohl (a asi i měl) bych používat UUID, jenže to má zase jiné problémy. Každopádně spustil se shell pro roota a tam jsem to našel celkem snadno – pomocí lsblk a fdisk jsem zjistil, jaké číslo má teď ten původní, opravil fstab na nové číslo a systém nastartoval.
Disky jsem tam našrouboval rovnou oba, do redukce pro 3,5 palcový slot, a tu teda do slotu pro 5,25 palce, protože jinde už jsem místo neměl. Nevypadá to nijak krásně, ale je to funkční a prostor na chlazení je dostatečný:
Likvidace starých polí (na klasických discích jsem měl pole dvě, jedno na /home, druhé na takové řekněme skladiště, od downlads přes Steam knihovnu až po ollama modely), vytváření nových, přesuny dat, odebrání starých disků, to už pak všechno byla víceméně rutina podle návodů, které už tu mám opakovaně (návod jedna, dva, tři).
Rozdělení nového 2 TB SSD disku:
fdisk /dev/sdd
n (new)
p (primary)
1 (číslo 1)
enter (first sector 2048)
+1T (velikost 1TB)
n (new)
p (primary)
2 (číslo 2)
enter (first sector spočítá)
enter (last sector spočítá)
w (write)
Vytvoření dalších dvou polí:
mdadm --create /dev/md2 --level=mirror --raid-devices=2 /dev/sdd1 missing
mkfs.ext4 /dev/md2
mdadm --create /dev/md3 --level=mirror --raid-devices=2 /dev/sdd2 missing
mkfs.ext4 /dev/md3
Připojení nových polí:
mkdir /mnt/new_home
mount /dev/md2 /mnt/new_home
mkdir /mnt/new_work
mount /dev/md3 /mnt/new_work
Zkopírování dat
rsync -avx /home/ /mnt/new_home/
rsync -avx /media/local_work/ /mnt/new_work/
Po restartu jsem ale ale nemohl přihlásit (v grafickém režimu). Skočil jsem na konzoli (ctrl+alt+F6), ale přihlášení nefungovalo ani tam. Zkusil jsem tedy přihlásit roota, pod ním vypsat chyby "journalctl -r" (reverse order) a tam bylo jasně vidět, že SE linux hlásí změnu souborového systému:
Bylo zapotřebí pustit restorecon
restorecon -R /home
No a pak samozřejmě dodat druhý disk, rozdělit stejně jako první a připojit do pole
fdisk /dev/sdb
n (new)
p (primary)
1 (číslo 1)
enter (first sector 2048)
+1T (velikost 1TB)
n (new)
p (primary)
2 (číslo 2)
enter (first sector spočítá)
enter (last sector spočítá)
w (write)
mdadm /dev/md2 -a /dev/sdb1
mdadm /dev/md3 -a /dev/sdb2
Sledovat progress:
watch cat /proc/mdstat
Zobrazit si aktuální stav polí a uložit si ho do dát do /etc/mdadm.conf hned pod řádky DEVICE partitions a MAILADDR root:
mdadm --detail --scan
A na závěr odebrat druhý starý disk. Což také nešlo jen tak, protože odebrání posledního aktivního člena běžícího pole je blokováno. Čili nejdřív pole zastavit:
mdadm --stop /dev/md0
mdadm --stop /dev/md1
Pak vynulovat superblok, aby je linux už nezkoušel jako součást pole identifikovat:
mdadm --zero-superblock /dev/sdc1
mdadm --zero-superblock /dev/sdc2
(Já jsem tedy ten jeden zbývající disk přiřadil k druhému dosud sólo disku a vytvořil ještě další pole, ale tím už tyhle poznámky nebudu zatěžovat… )
Kategorie článku: počítače
(c) 2005-2023 Wu
