Ošetřeno paskalizací, viděli jste to někdy? Já musel googlit.
Inaktivace mikrobů vysokým tlakem, při zachování vzhledu, chuti, barev a vůně.(zdroj Wikipedia)
(10. 5. 2024)
Ošetřeno paskalizací
, viděli jste to někdy? Já musel googlit.
Inaktivace mikrobů vysokým tlakem, při zachování vzhledu, chuti, barev a vůně.
(zdroj Wikipedia)
(10. 5. 2024)
Lenochovo kvarteto:
Proč vůbec (Je to něco, co vede k cíli?)
Proč teď (Je „teď“ ten nejvhodnější čas?)
Proč já (Jsem opravdu ten největší expert, může to udělat někdo jiný?)
Proč takhle (Neexistuje způsob, jak to udělat lépe, rychleji, levněji...?)
Autor Jaroslav Homolka, #predatorcode, článek Umění se rozhodnout
(23. 8. 2024)
Při úklidu šuplíku - koláž „20 let se spotřební elektronikou“" 🙂.
(15. 5. 2024)
Už se vám povedlo nevinným promptem přinutit Midjourney vygenerovat něco, za co se samo stydělo?
Sorry, while the prompt you entered was deemed safe, the resulting image was detected as having content that might violate our community guidelines and has been blocked. Your account status will not be affected by this.
(24. 8. 2024)
Noční návštěva zahrady.
(18. 5. 2024)
Kategorie článku: mastodon odkazy
Díky anotaci vím, v jakém věku se příběh odehrává,
Představte si, že vám na prahu padesátky v srdci vybuchne atomovka. Buší vám srdce a hoří uši jako v šestnácti a chcete se zaplést do příběhu, který vám na nočním nebi kreslí fantazie.
z textu bych to ale nepoznal. Je velmi svižný, mladistvý, používá zdůraznění některých slov velkým písmem, což jim dodává váhu a pointuje:
První dny,
to víš,
to jsem byla statečná.
DĚSNĚ!
Přece si
z tebe
nesednu
NA ZADEK!Jak ňákej cucák,
jak ňákej paňár,
co životu
VŮBEC
nerozumí!
Ještě jsem si říkala,
že to je dobře.
Že nám to ani trochu
NEUŠKODÍ.
A že aspoň nezačnu
– z toho
jak na tebe
pořád
MYSLÍM
– nakonec volat
tvoje jméno
ZE SPANÍ.
Zralost by se dala snad odhadovat z množství přesahů a zmínek – Bhagavad gítá, Dana Medřická, save our souls, Gaza, Sibiřský lazebník, …
A ta intenzita! Téměř to s ní prožíváte a cítíte. Ani pak nevadí, že tam nejsou rýmy. Tohle se mi opravdu líbilo.
Odkazy:
KAČÁNOVÁ, Jitka. S.ÓÓÓ.SEX. Praha: Martin Koláček - E-knihy jedou, 2024. ISBN 978-80-281-1253-0.
Kategorie článku: knihy
Dobrá znamení jsou humoristická fantasy a parodie na filmy či knihy s tematikou příchodu apokalypsy podle Zjevení sv. Jana.
Démon Crowley a anděl Azirafal jsou dlouhodobě usazení na Zemi, tak dlouho, že už mají motivace poněkud pozměněné a apokalypsa se jim úplně nehodí do krámu. Za ty stovky a tisíce let se spřátelili a v podstatě uzavřeli spojenectví.
Samozřejmě že on byl pro Armageddon, vzato všeobecně. Kdyby se ho někdo zeptal, proč posledních pár století strávil tím, že si zahrával se záležitostmi lidí, odpověděl by: „No samozřejmě proto, abych přiblížil Armageddon a triumf Pekel.“ Jenže jedna věc byla pracovat na tom, a úplně jiná věc najednou zjistit, že je to tady.
Crowley od začátku věděl, že až nadejde konec světa, bude při tom, protože byl nesmrtelný a neměl na vybranou. Jenže doufal, že konec lidstva je ještě hodně daleko.
On měl totiž lidi rád. A to byla u démona velmi podstatná chyba.
Ale ano, snažil se, aby jim jejich krátké životy co nejvíce znepříjemnil, vždyť to byla jeho práce, ale nic z toho, co vymyslel, nebylo ani z poloviny tak hnusné jako ty věci, které na sebe lidé vymýšleli sami.
Bohužel jejich mocnosti usoudily, že právě v dvacátém století přišel ten správný okamžik a nachystaly příchod Antikrista. Zmatky při narození sice vedly k záměně dětí, ale to zase tolik nevadilo, co je předurčené, to se stát musí. Ostatně i čtyři jezdci apokalypsy, tedy Válka, Hlad, Smrt (mimochodem smrt mluví správně pratchettovsky VELKÝM PÍSMEM!) a Mor, jsou dávno mezi lidmi a také čekají až přijde jejich čas. Tedy pardon, Mor odešel na odpočinek s objevením penicilinu a nahradil ho Znečištění.
Ale nedalo by se tomu přece jen nějak zabránit?
Crowley zvedl hlavu a na tváři se mu objevil prohnaný výraz.
„Pak si ale nemůžeš být jistý – oprav mě, jestli se mýlím – jestli zmaření té věci také není něco, co by se mělo stát z úradku božího. Víš, co chci říct? Čeká se od tebe přece, že budeš mařit plány našeho starý– Rohatého na každém kroku, ne?“
Azirafal zaváhal. „No, když to bereš takhle, tak ano.
„Vidíš zlo – maříš. Mám pravdu?“
„Všeobecně. Všeobecně. Abych ti to vysvětlil, já spíš tak nějak vedu lidi k tomu, aby mařili. To kvůli nevyslovitelnosti Boží, chápeš.“
„Dobře. Tak jo. Takže jediné, co potřebujeme, je abys mařil. Protože jestli jsem si něčím jistý,“ naléhal na něj Crowley, „pak tím, že to narození je jen začátek. Důležitá je výchova. Musí tam působit Vlivy a Síly. Jinak se to dítě nikdy nenaučí používat své Síly.“ Poněkud zaváhal. „No, alespoň ne vtom smyslu, v jakém to mělo původně být.“
„Musím připustit, že u nás nikomu nevadilo, kdybych mařil tvoje plány,“ uvažoval Azirafal zamyšleně. „To by jim tedy vůbec nevadilo.“
Kniha může posloužit jako příklad, kdy spojení dvou skvělých autorů nevede ke zlepšení výsledku. Jako by se jejich silné stránky navzájem vykrátily. Gaimanovo rychlý scénář a střídání obrazů spolu s Pratchettovým humorem vede ke změti postav, které nestíhají být prokreslené a vtipnost je jen zmínková.
Stařík měl stále ještě všechny své zuby, ale to snad jen proto, že by je nikdo jiný nechtěl. Stačilo by, aby jediný z nich položil pod polštář, a víla zubnička by pravděpodobně odevzdala svou kouzelnou hůlku a odešla do penze.
Jakkoli zajímavé, podivným způsobem mě čtení vyčerpávalo a nevracel jsem se k tomu s nadšením. Příval nových a nových epizod i postav – Hladmore, válečná reportérka, … Agnes Magorésová, ta její pravnučka, lovci čarodějnic, … Na začátku jsem se v tom vůbec nevyznal a pořád přibývaly další postavy a témata. Tajní agenti, dálniční nadjezdy. Jaime Hernandez se objeví, osvobodí strom a po dvou stránkách je zase pryč.
Naopak popisování akcí, které Adam podniká se svou partou, a všechny výmysly záhadologů byly zdlouhavé až nudné (a to i přestože se výmysly záhadně stávají realitou).
Nejlepší byli Crowley a Azirafal, scény s nimi jsem si vysloveně užíval. A závěrečná myšlenka o věčném konfliktu a jeho přenosu k lidem.
„A kdyby je lidé začali zabíjet znovu, co byste chtěla, abych udělal s těma lidma?“ pokračoval Adam. „Ba ne. Mám pocit, že už to celé začínám chápat. Jak se do toho jednou začnu tímhle způsobem plíst, nedá se to zastavit. Myslím, že jediná rozumná věc, kterou můžou lidi udělat, je uvědomit si, že když zabijou velrybu, mají prostě mrtvou velrybu.“
Možná při druhém přečtení, kdy už nebudu tak zmatený ze všech postav, ocením knihu lépe, teď se mi ale jeví jako dílo průměrné.
Odkazy:
PRATCHETT, Terry, GAIMAN, Neil. Dobrá znamení. Praha: Talpress, 1997. ISBN 80-7197-099-9.
Kategorie článku: knihy
Otakárek fenyklový patří s rozpětím křídel 7-9 cm k našim největším a nejkrásnějším denním motýlům.
Je stále evidovaný jako zvláště chráněný druh, pokles jeho početnosti dost odpovídá vrcholu socialistického zemědělství v 70. a 80. letech 20. století, dnes je ale rozšířený všude a ohrožený není. Útlum zemědělství, pestrost krajiny a návrat kvetoucích oblastí mu prospívá.
Název by naznačoval úzkou potravní specializaci na fenykl, ale není tomu tak. Housenka si vystačí s miříkovitými rostlinami – mrkví, fenyklem, bedrníkem, koprem, kmínem a petrželí. Přesto není tak rozšířená, jak by se dalo čekat: motýl obecně preferuje raně sukcesní stadia například na polních kulturách (kmínu, fenyklu apod.), opuštěných polích nebo výsypkách
(zdroj)
Zdroje informací:
(foceno 2. 7. 2025 v podhůří Železných hor)
Kategorie článku: příroda
Druhý díl, další dávka nejdrsnějších vtípků. Jinak platí doslova totéž, co u prvního – pokaždé nové kresby (s vyhraněným noirovým stylem) a humor založený na záměně významů slov. Například tady bod jako číselné hodnocení versus bod jako bodnutí:
Pokud jste zvládli jedničku, dvojku už určitě máte, že.
Odkazy:
SMUTEN, Albrecht. Terapie masem II. Praha: Epocha, 2022. ISBN 978-80-278-0065-0.
Kategorie článku: knihy komiksy
Darina Křivánková je známá novinářka; mnoho let působila v oblasti filmu, vystudovala filmovou vědu na FF UK, později se přesunula k jídlu, v časopisech Gurmet a F.O.O.D. byla šéfredaktorkou, zároveň ve svém domě provozovala bytovou restauraci. Následně z médií odešla a otevřela vlastní restauraci Topinka v Českém Krumlově.
Já ji ovšem neznal ani podle jména, filmy nebo gastro nejsou témata, které bych sledoval. Mě zaujala anotace knihy, zmiňující právě ten odchod z Prahy a otevření si restaurace, spolu s pochvalou stylu v nějaké recenzi. Protože na útěky z města slyším v jakékoliv podobě, knihu jsem si pořídil. A byla to dobrá volba, Darina Křivánková opravdu skvěle píše, léta zkušeností se sloupky a články se nezapřou, šťávu tomu dává i sebeironie a nadhled.
Kniha je svého druhu životopis a zároveň reflexe životních rozhodnutí, změn, přemetů a způsobů, jak se s tím vyrovnat.
První kapitola je ze současnosti, tedy o tom jak to v Topince probíhá, pak se ale vrátíme na začátek, do dob končící normalizace. Vzpomínky na základní školu, přechod na střední (chemickou průmyslovku) a štěstí na moderní a akční učitelku češtiny
Ale mnohem víc mě bavilo, když Blanka přišla s tím, že na škole budeme vydávat literární časopis a uspořádáme divadelní a hudební festival. Za tím účelem byl založen dramatický kroužek, což byla skvělá záminka k tomu scházet se s lidmi napříč ročníky, kteří se na svět dívali podobně jako já, povídat si o knížkách, pouštět si muziku, chodit do divadla a střídat se ve frontě na lístky do kina Ponrepo.
Tak do mého života vstoupila Kate Bush, David Bowie, Ingmar Bergman, Michelangelo Antonioni, Federico Fellini, Arthur Rimbaud, Samuel Beckett, Jan Skácel… Jeden iniciační zážitek za druhým. Mezi všemi těmi chemickými rovnicemi to byla exploze emocí a neskutečných zážitků. Nic z toho tehdejší učební osnovy neobsahovaly, leccos bylo dokonce nežádoucí, ale režim už ve druhé polovině osmdesátých let pomalu tál a na průmyslovce se zas tak moc nestřežily knihy, které jsme si četli pod lavicí.
Pokračujeme sametovou revolucí, těhotenstvím a rodičovstvím v devadesátkách, dodatečným studiem na vysoké škole,
To, že jsem si tehdy, v poměrně pokročilejším věku, dovolila jít na „plný úvazek“ studovat, považuju za první velkou vědomou a cílenou změnu ve svém životě. Do té doby se mi věci prostě děly a já je ovlivňovala jen nepatrně. Tuhle změnu jsem měla plně ve své moci a jsem na sebe upřímně hrdá, že jsem ji uskutečnila. A svému synovi a taky tehdejšímu muži jsem vděčná za to, že mi ji umožnili a podrželi mě.
peripetie působení v časopisech o filmech, také o vyhazovech, změnách v osobním životě, koupení staré fary a posunu ke gastronomii. Jenže v době, kdy print umíral a neustále se škrtaly náklady, se to všechno řešilo všelijak, zejména obrovským nasazením (s nevyhnutelnými důsledky):
Většinou ukecáš kámoše a známé – autory, fotografy, stylisty, aby pro tebe pracovali za méně peněz, nebo aby alespoň stihli udělat práci rychleji, a tudíž za méně peněz. Ušetřit se dá i za ateliér, třeba tak, že fotíš u sebe doma, u kamarádů na zahradě, u babičky na chalupě… Možnosti tu rozhodně jsou. Vymýšlíš spolupráce s firmami, které ti focení zaplatí. A samozřejmě můžeš spoustu věcí udělat sama, kromě toho, že vymyslíš a napíšeš, tak i nakoupíš, uvaříš, uděláš foodstyling, přitáhneš bedny s vypůjčeným nádobím… Blbý je, že když se přijde na to, jak jsi šikovná, tak si těžko obhájíš další spolupracovníky, protože to přece zvládneš. A po nocích smolíš prezentace speciálních projektů pro inzertní klienty, případně vymýšlíš marketingové eventy, přestože je na to v baráku celé oddělení. A nejvíc v pytli je, že tě to strašně baví. Je to vlastně jako uvařit skvělé jídlo z takřka prázdné lednice. Je to výzva, kterou chceš pokořit, protože jsi sakra dobrá. A pak ti dojde, že jsi prostě jen tažná kráva. Po necelých dvou letech v Gurmetu jsem celkem ukázkově vyhořela.
Moje práce mě tak bavila a věnovala jsem jí tolik času a energie, až mě to docela semlelo. A tak jsem odešla. Opět jsem neměla žádný plán B, jen jsem věděla, že takhle už dál nemůžu a nechci. Opustila jsem časopis, který jsem si vymyslela a vypiplala.
A tak dál, osobní život, rozvod, hledání partnera v podivném světě online seznamek, terapie, nový vztah a na závěr bistro Topinka.
Ještě ke stylu – každá kapitola je uzavřena několikařádkovým shrnutím jejího děje, autorčina postoje nebo změnou, kterou pochopila. V některých recenzích jí to čtenáři vyčítali, mně se to naopak velmi líbilo. Je to takový katarzní okamžik, ohlédnutí a zhodnocení. Příjemná tečka.
Přestože k filmům ani gastru žádný vztah nemám, kniha mě bavila – je tedy docela dobrá šance, že by mohla bavit i vás.
P. S. Krátce po vydání knihy následoval další životní zvrat – autorka své bistro Topinka uzavřela a předala novým majitelům. Je vidět, že schopnost svůj život měnit neztrácí.
Odkazy:
KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Jak si nabít hubu. Praha: Motto, 2024. ISBN 978-80-267-2743-9.
Kategorie článku: knihy
Doporučená četba – Alexandrijský kvartet.
(únor 2024, A4, Pentel Brush Sign Pen - kaligrafické štětcové pero)
Kategorie článku: tvorba
V jedné z prvních kapitol Richard Bach píše, že uvěřit mu v existenci strážných andělů trvalo něco málo přes sedmdesát let. Do té doby každou záchranu přičítal štěstěně – a že jich bylo! Od mladistvých experimentů s výbušninami přes vynalézání náporového motoru až k pilotování letadel.
Teprve když jednou adresoval svou otázku „Je nebe pravdu takové, jak se o něm tvrdí?“ jakýmkoliv duchům, kteří se kolem něj vyskytují, a zakrátko dostal odpověď od své strážné andělky, započaly jeho rozhovory. V nich se dotkne již zmíněného nebe (resp. nespočtu nebes), pravidel a výjimek při záchraně smrtelníka, existence času a principu lásky. Ostatně láska je i to, co spojuje anděla s jeho člověkem:
„Já že je vůbe… “ zarazil jsem se. „Tak proto mi to maminka vtloukala do hlavy? Že vulgarismy používají leda lidi, co nejsou dost chytří, aby svůj nápad vyjádřili nějak originálně?“
Minutku mlčela, poslouchala ticho. Potom pokývala hlavou a řekla: „Ano. Možná ti to vtlouklala do hlavy právě proto, byť neměla tak docela pravdu. A proto… Ty to vážně nevíš? Všechno má svůj důvod, každý tvůj pád s letadle měl důležitý důvod. Miluji tě! A právě pro tu lásku jsem se stala tvým strážným andělem, do prdele už!“
Hleděla na mě a její slzy nakonec ustoupily provinilému úsměvu, vyčítala si, jak se to vyjadřuje. (Str. 58)
K andělům mám jistý vztah, a co se týče strážných andělů, na jednom esoterickém festivalu mi vědma identifikovala dokonce dva. Takže jsem se na tuhle knihu docela těšil, navíc když příběhy Richarda Bacha docela znám. Nadšený ale nejsem, vlastně to bylo docela mělké a moc mi toho neutkvělo. Diskutovali nebe, autor se do některého chtěl podívat, andělka mu řekla že to není dobrý nápad, a dál? Dialogy se trochu točí dokola… Hlavní sdělení je, že se mu povedlo anděla kontaktovat, a že my můžeme také.
Odkazy:
BACH, Richard. Život s mým strážným andělem. Praha: Malvern, 2024. ISBN 978-80-7530-512-1.
Kategorie článku: knihy
Jestliže už jsem tu měl Psychologii architektury, pak Suskeho přemítání je jednoznačně filozofie. Kniha se sice jmenuje „Ekologická“, což by mohlo naznačovat, že se bude týkat staveb alternativních, ale není tomu tak – ekologii autor chápe přirozeně a logicky, široce:
Určitá pokora je základním rysem ekologické architektury. Spíše než skromnost by tato architektura měla vykazovat ohled na souseda, komunitu, strom i celou planetu – při zachování individuálnosti požadavků na životní prostor.
Z tohoto výčtu vypývá, že současný pojem „ekologická architektura“ je velmi široký a nepřesný, protože chybí definice „ekologičnosti“ architektury.
Je to škoda. Popis typicky ekologického domu by měl vypadat jinak. Optimalizace vztahů s přírodou by měla být naplněna koncepcí spíše „přirozenou“ než „přírodní“. Běžným omylem je domněnka, že ekologická architektura reprodukuje formy převzaté z přírody. Ekologickou architekturu je nutné chápat v nejširších souvislostech. Stejně jako život, kterému má maximálně vyhovět. (Str. 119)
(Citát zmiňuje jen pár rysů; charakteristice ekologické architektury, ať dle svého pohledu, nebo z obvyklých hledisek, se autor věnuje na polovině knihy.)
Jedná se tedy o filozofii pro jakoukoliv architekturu. A je to filozofie skvělá. Působí jako pramen živé vody, když takhle píše zkušený architekt (a ne někdo z alternativců).
Ukotvení v prostředí:
Všimněte si třeba položení staveb: Horské vesnice rozvíjející skalnaté panorama svými kamennými štíty a stěnami. Těžké nízké hliněné domy říčních niv spojené s horizontálním reliéfem. Zní to jednoduše, ale je to dobrý princip. Porovnejte ho se smělou architekturou věžového hotelu v Peci pod Sněžkou – postavenou v údolí a jaksi zarovnávající rozdíl mezi údolím a horou. Je fakt, že byl postaven v době, kdy jsme zarovnávali i jiné rozdíly. (Str. 81)
Racionalita:
Le Corbusier připravoval svá převratná kritéria nové architektury na Jihu. Trávil mnoho času v Alžírsku. Tam jsou rovné střechy a lidé na nich žijí, protože během chladné noci sálají příjemně naakumulovaný polední žár. Moderna ale přepisuje tuto formu i do severské architektury, kde její funkčnost není tak evidentní. Jako modernistu by mě měla zajímat racionalita a ne módnost. Střešní terasu ano – pokud ji budu využívat k pobytu. Jinak může být iracionální. Jestliže si spočítám například náklady na stavbu, údržbu (odstraňování závad) a demolici rovné zateplené střechy s únosností na sníh a srovnám je s klasickou nezateplenou střechou s prázdným půdním prostorem, zjistím, že klasika je levnější, snadněji udržovatelná a konstrukčně čistší. (Str. 78)
Nezapomíná ale ani na krásu:
Vitruvius definuje dobrou architekturu známým „venustas, firmitas, utilitas“, tedy krásou, konstrukcí a funkčností, respektive účelností. Podmínkou je samozřejmě součinnost všech těchto faktorů. Tento princip fungoval a byl respektován po tisíciletí. Teprve moderna ho zpochybnila tvrdíc, že krása je automatickým důsledkem účelnosti. Po téměř stu letech praktikování této nové teze je ale zřejmé, že pouhá účelovost ke kráse vést nemusí. Dokáže být dokonce ohavná. (Str. 59)
Velmi působivý je už začátek, kdy na jednotlivých přikladech autor ukazuje, že co se jeví ekologicky takové vůbec být nemusí (vyčerpává zdroje, nehodí se lokality) a naopak, že jiné stavby jsou svým začleněním, plněním účelu mnohem vhodnější. Vše je samozřejmě bohatě ilustrováno komentovanými fotografiemi:
Zkrátka, z knihy jsem nadšený a řadím ji k základním, „povinným“ textům o architektuře, ke kterým se budu vracet.
Současná „klientská“ architektura je většinově opravdu hrozná. Myslím si ale, že klient nechce tu hrůzu, co mu laskavý architekt nakonec postaví. On většinou hledá určitou formu zakotvení ve svém prostředí, vazbu na minulost, vazbu na hodnoty, které uznává nebo je uznává někdo, koho si váží, ale třeba i na příjemné vzpomínky z cest. Fungovalo to tak odjakživa. (Str. 71)
Aktualizace 3. 8. 2025: Velmi příjemný návrat ke knize přinesl osvěžení principů skutečné architektury. Ta řeší
Ale hlavně soulad toho všeho.
Odkazy:
nakladatelství ERA group, Brno 2008, ISBN 978-80-7366-112-0, cena 390 Kč
Kategorie článku: knihy architektura výběr z knih
Před rokem jsem vyfotil křivku obecnou, viděl jsem ji poprvé v životě. Také jsem se podělil o svou anabázi výběru software na e-knihy pro linux (skončil jsem tam, kde jsem začal). U software ještě zůstaneme, přečetl jsem si obrovskou encyklopedii 50 let videoher a moc jsem si to nostalgické vzpomínání užil (ale také okolnosti vzniku her a rozhovory s jejich autory).
Z beletrie je to jasné, nadšeně a hned dvakrát za sebou jsem si přečetl Letnice, takže mě pozdější výhra Magnesie Litery vůbec nepřekvapila. Soukromý nebe Veroniky Valíkové je podobné stylu Češtinářek. Také jsem si doplnil vzdělání a přečetl Satanské verše – docela náročné postmoderní dílo. Se systematizací postřehů a informací mi pak pomohla diplomka Aleny Fialové.
Komiks Svět bez konce je vzdělávací, ale zároveň dost strhující čtení o ekologii, energii a pokroku. No a Božské hamižnice, další díl ze světa Morgavsy a Morgany, je i nadále skvělá zábava.
Na závěr fotobáseň Prázdné oči, kterou přetiskuji i sem.
Prázdné oči
Mrtvě hledí nahoru
Tichá scéna
Z filmového hororu
(11. 11. 2023)
(úvodní obrázek Midjourney)
Kategorie článku: recyčlánky
(c) 2005-2023 Wu