Sexuální koučink je disciplína, která klienty provádí tématy sexu, intimity a vztahů. Není náhradou psychoterapie ani sexuologie nebo jiného lékařského oboru. Odpovídá na otázky klientů, pomáhá jim hledat příčiny jejich potíží a připravuje postup jejich řešení (nebo doporučuje obrátit se na některého ze specialistů). Zuzana Kacvinská je certifikovaná koučka a členka komunity „amerických sexuálních koučů a terapeutů (LAST Collective)".
LAST je Los Angeles Sex Therapy, soukromá společnost založená a vedená Moushumi „Mou“ Ghose, LMFT. Zuzanu Kacvinskou najdeme na stránce absolventů kurzu Pleasure Psych pro sexuální kouče.
Autorka od roku 2021 vede instagramový účet @hrackypodlekacky, kde diskutuje sexualitu, masturbaci nebo erotické pomůcky. Kniha Sexuální sebekoučink je pak další krok v jejích aktivitách, souhrnný průvodce vycházející ze zkušeností s koučinkem a tématy, která v něm rezonují.
Kniha je pojatá široce.
První kapitola Problémy při masturbaci mluví o studu; probere porno jako stylizovanou fikci, možnou inspiraci, ale rozhodně ne učební pomůcku; ukáže anatomii vulvy a spol. stejně jako penisu a spol., probere jak masturbujeme, jaké jsou problémy a široké možnosti masturbace pro penis i vulvu včetně menstruace.
Druhá kapitola Patálie při sexu upozorňuje, že sex není jen penetrace a to ostatní není předehra, ale může být hlavní a dostatečná podoba sexu. Vysvětluje orgasmickou nerovnost mezi ženami a muži, kritizuje mýty o panenství nebo povinnosti orgasmu, naopak radí jak do sexu přenést znalost z masturbace a budovat oboustranně příjemný sex. Probere orální sex, erekci i potíže, ejakulaci předčasnou i opožděnou, techniky pro nácvik. A také rozdílnost chuti, respekt k ní, právo na odmítnutí. Slyšeli jste o nesouladu vzrušení mezi orgány a myslí?
Zdravá partnerská komunikace bývá oříšek, jak zní název třetí kapitoly. Aby komunikace fungovala, musí spolupracovat všechny strany, a ani láska to nezachrání. Další problém je fyzická a emoční intimita a jejich nesoulad.
Balanc mezi těmito dvěma intimitami je v dlouhodobém vztahu zásadní. Problém nastává velmi často ve chvíli, kdy jeden z partnerů potřebuje sex, aby se jeho prostřednictvím na toho druhého napojil emočně, zatímco jeho protějšek to má přesně naopak. (Str. 98)
Touha může přicházet spontánně, ale také responzivně, v příjemném kontextu. Ale tohle všechno se bez komunikace nedozvíme. O sexu je třeba mluvit.
Sex i gender tvoří celé spektrum a nedostatek informací a stereotypy můžou napáchat hodně škod. Kapitola Hledání queer identity mluví o zkoumání, coming outu s jeho riziky a výhodami a pak se pustí do queer sexu. Odmítá lesbická a gay klišé, ale mluví i zcela prakticky například o technikách stimulace měkkého penisu (což může být téma i u trans žen bez operace) nebo třeba muffingu.
Nemůže chybět ani Zkoumání análního potěšení. Vyvrací mýty, ale nezlehčuje rizika, popisuje zásady bezpečných postupů a nepřímé stimulace penisu i klitorisu, stejně jako rimming či pegging.
Relativně nové téma squirtingu dostalo také celou kapitolu Jak na výstřiky. Mluví o dosud ne zcela jasné fyziologii, o tom, že to pro někoho může být cesta k intenzivnějšímu uvolnění. Popisuje experimentování a trénink.
Poslední kapitola Krásy a úskalí etické nemonogamie je pak věnována vztahům, které zahrnují více než dva lidi. Jaké má podmínky, aby byla etická a konsenzuální, jaká jsou rizika otevírání vztahu.
Závěr shrnuje hlavní cíl – méně studu, více komunikace, autonomie a respektu.
A příloha obsahuje „Poznávací dotazník“, který se dá použít samostatně nebo ve dvojici a pomůže identifikovat přání a tabu, a následně posloužit jako podklad k bezpečné diskuzi.
Kniha je opravdu mimořádně inkluzivní, je pro všechny, bez ohledu na pohlaví, gender nebo životní postoje. Jediné, co vyžaduje, je ochota něco se dozvědět.
Zároveň je otevřená, žádné tabu neexistuje, cokoliv vás láká, jistě je tu s pochopením zmíněné. Srozumitelnosti napomáhá svižný jazyk, anatomické nákresy, vyprávění z koučovací praxe.
Široký záběr od technik po vztahové uspořádání ukazuje trochu nevyváženost, masturbace a komunikace jsou velmi podrobné, ostatní kapitoly stručnější.
A protože takhle otevřených a přitom srozumitelných knih u nás pořád není dost, doporučil bych ji opravdu každému.
Odkazy:
KACVINSKÁ, Zuzana. Sexuální sebekoučink. Praha: Grada Publishing, 2026. ISBN 978-80-271-0278-5.
Kategorie článku: knihy
To mě tak napadlo, když Midjourney umí tak krásně rozhýbat vygenerované obrázku, nahrát mu nějakou ze svých kreseb a počkat co to udělá. Výsledek očekávání předčil:
(11. 2. 2026, A4)
Kategorie článku: tvorba
Mimořádně zajímavě postavený a ve výsledku velmi komplexní je tento pyrenejský román. Autorka za něj získala mimo jiné Cenu Evropské unie za literaturu a patří mezi nejpřekládanější díla v katalánštině. A není divu, probírat se jeho příběhy a odkrývat vrstvy krajiny je zážitek.
V osmnácti kapitolách nechává autorka promluvit pokaždé někoho jiného, včetně přírody samotné. Vlastně hned první kapitolu vyprávějí bouřkové mraky, které připluly nad hory, bachraté a naplněné vodou. Mluví o tom, jaké to je, jak barví krajinu, jak vypouští první blesk. Také o Domènecovi, kterého blesk zasáhl, když sbíral stročky, o jeho ženě Sió a dětech, o čtyřech ženách, které se přijdou na mrtvého podívat.
Každá další kapitola přináší jinou perspektivu a zdánlivě také jiný příběh. Pokaždé však zachytí některou ze zmíněných postav nebo uvede na scénu někoho dalšího. Tak kapitola druhá, Jména žen, promlouvá o tragických osudech žen obviněných z čarodějnictví, o jejich výsleších, bolesti a hněvu a o tom, jak se do hor vrátily, zmíní se i divoženkách. Teprve po chvíli pochopíte, že vypravěčky jsou ty čtyři, co se přišly na Domèneca podívat, a že jsou to jejich duše, které v horách zůstávají a tvoří další a další vrstvy paměti.
Ve třetí kapitole mluví Sió o tom, jak její děti odnesly ubrusy vodním žínkám a dostaly za to výprask, čtvrtou vyprávějí stročky, houby, za jejichž neurčitými zážitky můžeme tušit již zmíněné nebo budoucí postavy.
Tohle předávání slova a návaznost vytváří spletitou síť, kterou postupně procházíte. Listoval jsem knihou sem a tam, abych se ujistil o jménech, a po dočtení jsem si nechal zakreslit síť postav a vztahů. Tentokrát ji sem ale dávat nebudu, abych vás nepřipravil o potěšení z objevování.
Příběhy se posouvají v čase, ale zároveň jako by všichni v horách zůstávali přítomní. Čas tu neplyne jen vpřed; ukládá se do krajiny.
Nejsem sama, kdo se vrátil do lesa. Cestičkou, kterou jsme uprchli, proudí další lidé. Zdolávají ji kousek po kousku, den za dnem. S věcmi na zádech, s vážnou tváří. Párkrát jsem jim řekla, aby se zašli vykoupat k řece, že v horách válka není, že války končí, ale hory, ty nekončí nikdy, protože hory jsou starší než válčení a moudřejší než válčení, a že když je člověk mrtvý, už ho nemůžou zabít znovu. Ale koupat se nechtěli. Můj bráška jim říká republikáni. Jsou to republikáni jako já. (Str. 93)
Dívka zabitá na útěku před válkou, umučené ženy v čarodějnických procesech, mrtvý Hilari jako skrytý básník, stopy španělské občanské války v lesích, nekonečně dlouhá paměť horstva, vše je pořád přítomné a přispívá k ohromné a nekonečné legendě.
Je to jako řeka. Tok bolesti a života, lásky a smrti, proudy se vzdalují a vracejí, zurčí jeden přes druhý, navazují, nic nemizí. Pyrenejská legenda, která stojí za přečtení.
Odkazy:
SOLÀ, Irene. Zpívám já a hora tančí. Plzeň: Euskaldun, 2023. ISBN 978-80-908145-1-6.
Kategorie článku: knihy výběr z knih
Speciál časopisu Válka Revue vyšel v únoru 2023, zhruba po roce války na Ukrajině. Tehdy jsem si ho koupil, ale neměl jsem úplně sílu ho otevřít. Ten zpupný a šílený útok Ruska mě dlouho deprimoval. Speciál jsem si přečetl až teď, trochu jako návaznost na Velkou obrazovou encyklopedii zbraní od Iana V. Hogga a doplnění informací o moderních zbraních – ale nejen to.
Časopis je hodně pestrý; samozřejmě představuje zbraně:
Další texty mapují historii a vybrané události války:
Nechybí ani širší pozadí a souvislosti:
Představuje osobnosti, hrdiny, dotkne se válečných zločinů atd. Samozřejmě je bohatě ilustrovaný, jak už to k takovému magazínu patří:
Už kvůli strhující reportáži s popisem obrany Kyjeva (původně vyšla v The Washington Post) a historii Ukrajiny i konfliktu na Donbasu stojí časopis za přečtení. A jako celek vám dá přehled nejen prvního roku války, ale i širších souvislostí, to vše obrazovou formou.
Kolektiv autorů. Bojiště - Ukrajina 2022 (speciál časopisu Válka Revue). Praha: Extra Publishing, 2023. ISBN 1804-0772.
Kategorie článku: knihy
Před rokem jsem si udělal cvičení se snahou obnovit smazané soubory na EXT4 pomocí PhotoRec. Obnovil jsem jich hromadu, snad všechny – kromě toho, který jsem potřeboval. Ale to už se tak stává. Také jsem si archivoval příspěvky z Mastodonu 2024 (část 5). A ukázal jsem možná až zbytečně velký nůž Haller karambit 83562.
Jako doplnění ke Spalovači mrtvol jsem si přečetl diplomku Šimona Plašila Pojetí buddhismu ve Spalovači mrtvol v knižním a filmovém zpracování. Psychologie pro každý den Jana Urbana vypadala velmi slibně, bohužel forma z ní udělala nečekanou nudu. Také jsem zkusil
Atlas našich hornin Richarda Jana Honse, jestli náhodou po letech nepochopím krásu hornin. Nepochopil. Ale kniha je nádherně udělaná. Další publikace Jasmíny Houdek a Pavla Houdka To byl jen vtip se od sebeobrany fyzické posouvá ke komunikaci a obraně před mikroagresí, sexismem apod. Velmi užitečné.
Obrovská životopisná studie Hermann Hesse od Heimo Schwilka je i v tom rozsahu velmi čtivá a pokud je Hesse váš oblíbený autor, určitě neváhejte.
Z beletrie jsem si užil Žambochův Samarkand, to bylo skvělé čtení ze světa Drsného spasitele. Cognettiho román Osm hor je hodně silný příběh, mě ale příliš neupoutal. Pokračování statkového tématu z pera čtyř autorek jsem ani nedočetl, Statek v ohrožení měl příliš komediální atmosféru. Naopak humorná kniha o vážném tématu Žít a nechat žít od Hendrika Groena byla zábavná a dokázala překvapit. Tibet – Tajemství červené krabičky od Petra Síse je především pro děti, je ale krásně provedená a přináší leccos zajímavého. A je založená na skutečných událostech.
Komiksy jsem přečetl tři a všechny jsou nějakým způsobem mimořádné.Single matka zachycuje obtíže a také myšlenky opuštěné ženy s malým dítětem, Jedna k jedný je tak trochu experimentální černobílý komiks o splnění snů a Carbona a Silicius od Mathieu Bableta je monumentální historie budoucnosti z pohledu dvou robotů vybavených inteligencí.
Na závěr moje tvorba, fotohaiku Liána a dvě kresby, Lesoještěr a Grál.
Kategorie článku: recyčlánky
Tomáš Holý byl slavná dětská filmová hvězda; kdo by neznal filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny nebo sérii filmů s hajným Strakou a jeho vnukem (Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem). Měl nesporný talent – svůj humor a rošťáctví ale nehrál, často po natáčení bavil celý štáb. Herectvím se nicméně živit nechtěl a ve třinácti letech kariéru ukončil, ještě dotočil nasmlouvané filmy. Později se věnoval westernovému ježdění. Po gymnáziu pokračoval studiem práv, až do své tragické smrti krátce před dvaadvacátými narozeninami.
Jeho spolužák a blízký přítel byl Ota Kars, který v roce 2017 vydal Holého biografii a ještě o pár let později tento komiks. Pojetí je trochu jiné, nesnaží se o klasickou biografii, soustředí se na to, jaký Tomáš Holý byl, jak na něj nahlíželi spolužáci. Velmi významná je také role jeho maminky Marie. Ale zdaleka nejvíc prostoru má dospívání Karse a Holého, jejich příhody, blázniviny i životní očekávání.
Kresba Kristýny Plíhalové střídá několik stylů; nejvěrnější jsou barevné záběry z filmů:
Pečlivě prokreslená, ale už černobílá, jsou políčka z dětství:
A nejméně detailní, místy až neumělé, jsou příhody z dospívání. Také černobílé, jen Tomáš Holý je na nich zachycen červeně (což je dobře, měl bych jinak potíže ho rozeznávat).
Asi je to záměr, možná ta skicovitost má naznačit furiantství dospívajících, ale mně to vůbec nevyhovovalo, komiks mi po většinu času připadal jaksi nedokreslený.
Obsahově je komiks někde mezi biografií a vzpomínkami, zejména nejbližšího kamaráda Oty Karse, což může být výhoda, pokud už biografii znáte. A naopak nevýhoda, pokud očekáváte kompletní informace. Co ale zachycuje skvěle je studentský život, slávě navzdory.
Ve výsledku je to spíš doplněk k Holého příběhu než samostatná kniha. Pokud už máte k Tomáši Holému vztah, pár scén vás nejspíš potěší; pokud čekáte kompletní biografii, budete narážet na mezery.
Odkazy:
KARS, Ota. V hlavní roli Tomáš Holý. Praha: Argo, 2021. ISBN 978-80-257-3495-7.
Kategorie článku: knihy
Zámek ve Zruči nad Sázavou má dlouhou historii a zároveň je po posledních přestavbách mimořádně malebný, skutečný „klenot pozdního romantismu“.
Dějiny zámku jsou spojeny především s rody Kolowratů a Schebků. Kolowratové drželi panství od roku 1334 více než dvě století; Schebkové se stali posledními významnými majiteli před zestátněním v roce 1948.
Novodobé dějiny pro mě byly nejzajímavější – nejprve zámek koupil a rekonstruoval novinář a politik Jan Stanislav Skrejšovský, nákladné opravy i další okolnosti ho ale přivedly na mizinu, zámek propadl bance, která ho pak prodala Janu Schebkovi, přezdívanému Král železnic. Jeho syn Adolf, který už přijal titul barona, zadal architektovi Janu Vejrychovi přestavbu a tehdy získal zámek svou dnešní historizující, novogotickou podobu.
Brožura z výletu mapuje jednak Stavební vývoj zručského zámku
od prvního feudálního sídla přes hrad jako nedobytnou pevnost, proměnu v zámek a etapy renesanční, barokní, klasicistní, novogotickou i rekonstrukci současnou. Současnou rekonstrukci projektoval Petr Řehořka, autor této části textu. Druhá část pak popisuje interiéry a sbírky.
Brožura je užitečná a zámek nádherný, berte to jako tip na výlet.
Odkazy:
KŘÍŽOVÁ, Květa, ŘEHOŘKA, Petr. Zámek Zruč nad Sázavou. Nymburk: Ivan Ulrych - Nakladatelství VEGA-L, 2014. ISBN 978-80-87275-92-4.
Kategorie článku: knihy historie architektura výlety
(2006, pastelka)
Aktualizace 27. 9. 2026: obrázek ve větším rozlišení
Kategorie článku: tvorba
Knihu jsem si koupil v podstatě jen díky názvu a po letmé kontrole hodnocení na Databázi knih, kde má přes 80 %. Očekávání přitom předčila výrazně. Během čtení jsem několikrát vyprskl a dvakrát se rozesmál nahlas. Ale přestože je pratchettovsky vtipná, je to zároveň čtivý příběh.
Hlavními hrdiny jsou trpaslíci, sehrané komando, specializované na čištění kobek, labyrintů a podobných kouzelnými pastmi posetých míst. Říkají si Kobkanýři, mají několik týmů – odpasťovací, akviziční (to je také vtipné, jde o akvizici majetku – trpaslíci kobky zkrátka vybílí). K aktuální výpravě do hrobky nemrtvého čaroděje Alahama se na základě rozkazu přidá Durham, nezkušené nemehlo, ale s dobrým postřehem a bystrým myšlením.
Durham dorazil ke karavaně přesně na čas. Jako obvykle, přesně tak, jak to do něj namlátil jeho adoptivní otec. Vždycky mu říkával: „Když nejsi tam, kde máš být, tak se věci, co se ti maj stát, stanou místo toho někomu jinýmu.“
Zkušenosti sice Durhama ujistily, že u spousty z těch věcí je lepší, když se stanou někomu jinému, ale i tak stále chodil včas. Zvlášť v tomto případě se svým otcem souhlasil. Byla to příležitost, první za mnoho let, a neměl v úmyslu o ni přijít jen proto, že by zaspal.
Celý jeho život je tak trochu omyl, stejně jako ten rozkaz. Podle všeho patřil strážci královského pokladu jménem Dorham. Ale na vysvětlování už je pozdě, ostatně rozkaz zněl jasně.
Trpaslíci jsou vysloveně svérázní, mluví nářečím, které k nim dokonale padne, každý má nějaké schopnosti a podivnosti
Hryzly pomohl Majzle, která měla problémy rozmotat si ruce a nohy, a vytáhl ji do stoje. Trochu se kymácela, ale jinak vypadala v jednom kuse. Hryzly už dávno pochopil, že Majzla má pro tým cenu spíš díky svému patologicky slabému pudu sebezáchovy následovanému praktickou nezničitelností než pochybným akrobatickým schopnostem.
Ve svém počínání jsou naprosto suverénní a sebejistí. Což se nedá říct o Durhamovi. Celé je to vážná výprava směšných (ale ve výsledku úspěšných) postav.
A mimořádně zábavná, Russell umí skvěle obrátit zažitá schémata – tam, kde čekáte nějaký průšvih, vyřeší se omylem, jinde trpaslíci prorážejí překážky dokonalým plánováním, je to všechno nečekané a přitom oddechově pohodové. Byť někdy trochu nekorektní.
„Myslím, že sis právě zasloužil nový jméno, chlapče,“ zaduněl Gong. „Akorát furt nevím, jaký by přesně mělo bejt.“
„Hmmm,“ zamyslel se Tad. „Inkontinentál?“
Velké překvapení, rozhodně doporučuji (a hned jsem si koupil celou sérii).
P. S. Kosti a pasti jsou jasné, ale co ty slepice? Inu
Slepice jsou zvířata, která dosáhla absolutního zenu. Žijí jen v jednom daném okamžiku. Jejich jednání v jednu chvíli nemusí mít žádný vliv na to, co udělají o sekundu později, ani je neovlivňují události, které tomu předcházely. Slepičí myšlenky se objevují v jejich malých šílených mozečcích jako záblesky světla, každý z nich jedna geniální myšlenka nepříliš geniálního stvoření. Každý jejich čin je naprosto náhodný, ve výsledku z nich dělá naprosté zosobnění chaosu. Slepice jsou nechvalně proslulé tím, jak dokáží utéct prakticky odkudkoli, což ale není díky tomu, že by tvořily mazané komplikované plány, zatímco se k sobě choulí v temném kurníku a pařátky škrábou do hlíny složitá schémata. Je to kvůli jejich naprosté nepředvídatelnosti.
Odkazy:
RUSSELL, Jeffery. Kosti, pasti, slepice. Praha: Mystery Press, 2024. ISBN 978-80-7588-586-9.
Kategorie článku: knihy výběr z knih
Krátce po Trumpově tlaku na převzetí kontroly nad Grónskem vydal Petr Koubský další ze svých fenomenálních přehledů historie. Po dějinách Ukrajiny, Ruska a konfliktu mezi Izraelem a Gazou jsou to Dějiny Grónska
. Slovo fenomenální používám záměrně – autor totiž píše nesmírně čtivě, i ta nejsložitější témata dokáže shrnout a formulovat srozumitelně, zároveň vypráví s nadhledem a volí taková slova a formulace, že má text i literární kvality. Je to zkrátka radost číst i když jde o téma, které vás nijak zvlášť nezajímá.
V řadě kapitol kniha mapuje lidské osídlení Grónska od prvních migrací přes příchod Norů a Vikingů až k moderním dějinám ostrova. Při svém výkladu sleduje nejen historii a geografii, ale také ukazuje, jak si různé kultury v tomto prostředí vedly a proč některé strategie přežití fungovaly lépe než jiné. Grónsko svou extrémní polohou a prostředím skutečně testuje limity, ony Krajní možnosti civilizace
, jak zní podtitul knihy.
Norské osídlení přetrvalo pět století, než zaniklo, tedy se jedná o dlouhou dobu, nicméně snaha pokračovat v zavedeném zemědělském modelu života vedla ke kolapsu. Proti tomu stojí osídlení Inuitů, dokonale přizpůsobených arktickému prostředí.
A pak následují dějiny moderní. Dánský přístup, cesta k grónské samosprávě, mimořádná epizoda za druhé světové války a smlouva s USA, kterou v podstatě na vlastní pěst uzavřel dánský velvyslanec Henrik Kauffmann. Díky tomu je v Grónsku dodnes americká vojenská základna, a nejen to:
Američané se tou dobou v Grónsku pustili ještě do jednoho projektu, znepokojivějšího než Thule Air Base, dokonce možná i než jaderná havárie. Jmenoval se Camp Century a oficiálně (protože utajit jeho existenci úplně nebylo možné) to byla výzkumná stanice. Nacházela se na pevninském ledovci, 240 km od Thule směrem do vnitrozemí.
Reálně šlo o pilotní projekt, začátek daleko většího záměru: vybudovat hluboko pod ledem celé skryté město plné velitelských stanovišť a odpalovacích ramp – bez vědomí dánských a grónských úřadů. Sešlo z toho, protože se ukázalo, že ledovec se zvolna pohybuje a žádná stavba v něm nebude stabilní. Zbytky Camp Century jsou pod ním dnes pohřbeny. Na světě není technologie, která by je odtamtud dostala ven. (Str. 98)
Geopolitický význam Arktidy roste a Grónsko je tam největší ostrov. I to, proč o něj má Trump zájem, se v knize dočtete.
Kapitoly jsou oddělené dvoustránkovými fotografiemi, doplněné jsou také dvě mapky, na stranách 27 a 37, ty si doporučuji nalistovat předem – při čtení kapitoly Dějepis převlečený za zeměpis
se vám budou hodit.
Odkazy:
KOUBSKÝ, Petr. Dějiny Grónska. Praha: N media, 2026. ISBN 978-80-88433-98-9.
Kategorie článku: knihy historie
(c) 2005-2023 Wu