Zatímco předchozí knihy ve stejné sérii (Devadesátky! a Milénium!) byly především nostalgické téma a fotoalbum s lehkými komentáři, tohle je pojaté podstatně vážněji. Texty jsou podrobné a se spoustou informací.Zatímco předchozí knihy ve stejné sérii (Devadesátky! a Milénium!) byly především nostalgické téma a fotoalbum s lehkými komentáři, tohle je pojaté podstatně vážněji. Texty jsou podrobné a se spoustou informací.
Je vidět pečlivá snaha zmapovat všechny oblasti a u řady z nich doplňovat i věci odjinud, světový kontext – v umění, hudbě, filmech.
Zároveň je tu spousta osobních postřehů, vzpomínek a komentářů nejrůznějších podivností.
V kapitolách označených Stranger Things (Podivnější věci, podle úspěšného seriálu, který se odehrává právě v osmdesátkách) si můžete užít očitá svědectví z Československa osmdesátých let. Spíš více než méně podivná. (Str. 7)
Díky tomu se dozvíme i spoustu věcí z autorova života – kromě toho, kým vlastně je a co dělá. V knize totiž kupodivu chybí jeho medailonek (což ale snadno napraví internet, podle Databáze knih je
Novinář, editor, redaktor a šéfredaktor, působí též jako mediální poradce. Šéfredaktor v nakladatelství Extra Publishing. Editoval mnohé publikace nakladatelství Albatros Media a BizBooks, je autorem knih řady Můj rok.
Kniha sice obsahuje nějaké ilustrační fotografie, ale těžištěm je text. A je výborný, osmdesátá léta probírá opravdu zevrubně. Doporučuji.
Odkazy:
JEŽEK, Martin. Osmdesátky! Brno: CPress, 2023. ISBN 978-80-264-4947-8.
Kategorie článku: knihy historie
(27.7.2012, A4, pastelka)
Aktualizace 18. 4. 2025: obrázek ve větším rozlišení.
Kategorie článku: tvorba
Clever a Smart je nejslavnější komiksová série španělského kreslíře Francisca Ibáñeze Talavery. Soustředil se na humorné příběhy, do vážných komiksů se nepouštěl. Clever a Smart se v originále jmenují Mortadelo y Filemón (pojmenování podle sýru a salámu), v různých jazycích se překládali všelijak, Německo i Česko přejalo anglické – myslím že svou kontrastností dost vtipné – „důvtipný“ a „chytrý“. Tihle agenti jsou totiž všechno možné, jenom ne chytří nebo šikovní. Spíše s blíží našemu Patovi a Matovi.
V prvním sešitu je na konci zařazeno několik krátkých, jedno až dvou stránkových vtipů, zaměřených na dětského čtenáře. Původně vycházely v různých časopisech a hlavní sérii předcházely. Je to znát i na kresbě, je jednodušší a postavy jsou hodně karikaturní. A když vynálezce dostane nějaký hravý nápad, změní se i jeho podoba na hravé dítě:
Teprve později se jejich humor posunul ke starším konzumentům, i když ne o mnoho. Takový je titulní příběh Atomového postřiku – jde o vynález doktora Bacila, umožňující extrémně zvětšovat organismy, především hmyz. Jedna baňka bohužel padla do rukou republiky Tyránie, kde vládne diktátor Brutálštrausen. Naši agenti tedy dostávají nový úkol a vyrážejí k hranicím Tyránie.
Děj je nepřetržitá série gagů, jedna velká zběsilá groteska. Agenti se neustále smůlou nebo hloupými nápady dostávají do potíží, po každé nakládačce se ale zvednou a pokračují. Ve srovnání s jinými komiksy je tu méně slovního humoru, diktátor i jeho okolí jsou ještě hloupější karikatury, takže i všeho neschopní agenti nakonec vítězí.
Jako prvoplánová zábava je to komiks asi opravdu jen pro děti.
Odkazy:
IBÁÑEZ, Francisco. Atomový postřik. Praha: CREW, 2024. ISBN 978-80-7679-573-0.
Kategorie článku: knihy komiksy
Digitální technologie, jejich všudypřítomnost i hraní na evolucí podmíněné „slabiny“ lidské psychiky, si své uživatele nenápadně zotročují. Připravují je o čas, energii, pozornost. Nemalou měrou k tomu přispívá i fakt, že míchají škodlivé záležitosti s užitečnými. Možnost se kdykoliv dovolat, být v kontaktu, mít všudypřítomný a vševědoucí internet, chytré telefony jako kapesní počítače, to jsou všechno fantastické výhody. Sjíždění algoritmicky připravených timeline, krátkých videí, nutkavé hraní dopaminových hříček, neustálá dostupnost na pracovních mailech, whatsappu, odtrhávání od skutečných kontaktů atd. už ale nejsou ani fantastické, ani výhody.
Cal Newport si povšiml stížností a vyčerpání v rozhovorech se čtenáři své předchozí knihy (Hluboká práce), následně tématu věnoval hlubší výzkum, včetně způsobů, jakým se to lidé snaží řešit
Nejčastější reakcí na uvedené komplikace bývají různé malé hacky a fígle. Když budete dodržovat digitální šabat, nebudete mít telefon v noci u postele, vypnete si notifikace a rozhodnete se s novými technologiemi zacházet uvědoměleji, údajně se vám podaří udržet si všechny jejich atraktivní výhody a jejich nepříznivé vlivy minimalizovat. Chápu, proč je tento uměřený přístup přitažlivý. Nenutí vás totiž k žádným zásadním krokům. Nemusíte se z ničeho odhlašovat, nepřijdete o žádné výhody, nikoho nenaštvete ani vám nehrozí žádné výrazné nepohodlí.
Jenže těm, kdo už si takové drobné úpravy vyzkoušeli, je čím dál jasnější, že ke zkrocení schopnosti nových technologií narušovat náš kognitivní prostor nestačí silná vůle, fígle ani vágní rozhodnutí. Návykovost jejich designu a kulturní tlak podporující jejich používání působí příliš silnou protiváhou, než aby si s nimi poradil nějaký jednorázový návod.
Místo toho vytvořil kompletní koncepci – co používat, jak používat, jak metodu zavést. Nazval ji digitální minimalismus. První krok je „digitální úklid“, třicetidenní období, kdy se adept vzdá všech volitelných online aktivit. Je to dlouhé, ale nutné na překonání návyků a obnovení činností normálního světa.
Po uplynutí třiceti dnů se pak vrátíte k malému počtu pečlivě vybraných internetových aktivit, o nichž jste přesvědčeni, že právě to nejcennější ve vašem životě výrazně podpoří. A potom se budete snažit učinit z těchto záměrných aktivit jádro vašeho online života, přičemž ostatní rozptylující podněty, které vám dříve kradly pozornost a rozkouskovávaly váš čas, hodíte za hlavu. Digitální úklid funguje jako léčba šokem: začnete jako utahaný maximalista, po absolvování procesu z vás bude svěží záměrný minimalista.
Druhá část knihy podrobně rozebírá témata pro návrat k realitě a pro udržitelný životní styl. Význam samoty, volnočasové aktivity (jiné než online), posílení skutečných vztahů apod. Včetě konkrétních postupů pro zavedení do praxe.
Protože jsem četl Digitální minimalismus paralelně s Hodgkinsonovým Líným rodičem, který v podstatě hlásá dost podobné věci, nemohl jsem se ubránit srovnávání. Newport pochopitelně vítězí – kniha se výborně čte, je kompletně ozdrojovaná, vystupuje pokorněji a přestože nepřináší nic úplně převratného (digitálních detoxů už to pár bylo, o minimalismu nemluvě), je to ucelené pojetí s precizním návodem.
Jako kompilátor je Newport prostě skvělý, psal jsem to u první knihy, píšu to i tady a počítám, že to budu psát i u Pomalé produktivity…
Odkazy:
NEWPORT, Cal. Digitální minimalismus. Brno: Jan Melvil Publishing, 2019. ISBN 978-80-7555-089-7.
Kategorie článku: knihy produktivita
Chtělo by se mi napsat „už je to tu zase“ jenže koukám, že domácí server jsem si stavěl skoro před devíti lety, takže ty čtyři disky už mají na nějakou závadu morální právo… Začalo to jako obvykle prozaicky – přišel mi mail, že diskové pole je degradované a že bych s tím asi měl něco zkusit udělat:
This is an automatically generated mail message from mdadm running on server
A DegradedArray event had been detected on md device /dev/md1.
Faithfully yours, etc.
P.S. The /proc/mdstat file currently contains the following:
Personalities : [raid1]
md1 : active raid1 sde1[1]
976630464 blocks super 1.2 [2/1] [_U]
bitmap: 3/8 pages [12KB], 65536KB chunk
(...)
Disky mají smart diagnostiku, takže první kontrolní kroky míří k ní. Základní výpis:
smartctl -a /dev/sdd
neukázal nic, vše vpořádku.
Takže jsem pustil dvouminutový selftest:
smartctl -t short /dev/sdd
A naásledně jeho výpis:
smartctl -l selftest /dev/sdd
smartctl 7.0 2018-12-30 r4883 [x86_64-linux-3.10.0-1160.119.1.el7.x86_64] (local build)
Copyright (C) 2002-18, Bruce Allen, Christian Franke, www.smartmontools.org
=== START OF READ SMART DATA SECTION ===
SMART Self-test log structure revision number 1
Num Test_Description Status Remaining LifeTime(hours) LBA_of_first_error
# 1 Short offline Completed without error 00% 58944 -
Krása, podle diagnostiky je disk v naprostém pořádku. Až na to, že nefunguje, no.
(Zkusil jsem i dlouhý test se stejným výsledkem.)
Když je v pořádku, tak ho zkusíme vrátit zpátky, ne? Nejdřív odebrat z pole:
mdadm /dev/md1 --remove /dev/sdd1
A pak znovu přidat:
mdadm /dev/md1 --add /dev/sdd1
Následovalo dlouhé čekání a hláška:
mdadm: Failed to write metadata to /dev/sdd1
Ještě jsem našel příkaz na prozkoumání disku
mdadm --examine /dev/sdd1
mdadm: No md superblock detected on /dev/sdd1.
Také jsem se chtěl podívat na jeho rozdělení - jenže po prodlevě to vzdal i fdisk!
fdisk /dev/sdd
fdisk: /dev/sdd nelze otevřít: Chyba vstupu/výstupu
Tak už jen pohled na messages
dmesg | tail -n 50
kde to byla celá hitparáda errorů:
[ 262.261306] sd 2:0:0:0: [sdd] tag#7 Sense Key : Medium Error [current] [descriptor]
[ 262.261310] sd 2:0:0:0: [sdd] tag#7 Add. Sense: Unrecovered read error - auto reallocate failed
[ 262.261316] blk_update_request: I/O error, dev sdd, sector 0
[ 262.262327] Buffer I/O error on dev sdd, logical block 0, async page read
[ 262.263372] sdd: unable to read partition table
[ 269.277518] ata3.00: cmd 60/08:78:00:6d:70/00:00:74:00:00/40 tag 15 ncq 4096 in
res 41/40:00:00:6d:70/00:00:74:00:00/00 Emask 0x409 (media error)
[ 269.742586] blk_update_request: I/O error, dev sdd, sector 1953524992
atd. atd.
Jinými slovy, už zase mi celá SMART diagnostika byla úplně k ničemu. Funguje to vůbec?
Server má krásně vycvakávací šuplíky, jenže jak poznám, který disk je ten vadný? Poradil jsem se s umělou inteligencí a hned jsem věděl, jak si k diskům vypsal i jejich sériová čísla (která jsou na nálepkách)
lsblk -o NAME,MODEL,SERIAL,SIZE,VENDOR,TRAN
sda WDC WD10EFRX-68F WD-WCC4J0VHVLKR 931,5G ATA sata
└─sda1 880G
└─md0 879,9G
sdb WDC WD10EFRX-68F WD-WCC4J1SV16SH 931,5G ATA sata
└─sdb1 880G
└─md0 879,9G
sdd WDC WD10EFRX-68F WD-WCC4J5LXJKD4 931,5G ATA sata
sde WDC WD10EADS-11M WD-WMAV52327587 931,5G ATA sata
└─sde1 931,5G
└─md1 931,4G
Druhý způsob pomocí
udevadm info --query=all --name=/dev/sdd | grep ata
jsem už ani nepotřeboval.
Disk byl tedy venku (a dva nové 2TB na stole). Tentokrát jsem po letech zase dal šanci Seagate. A protože nové disky jsou větší, byly to vlastně dvě výměny za sebou. Nejdřív byl vadný starý nahrazen novým velkým, a pak i zdravý starý novým velkým.
Do uvolněného šuplíku jsem zašrouboval nový disk, vrátil do serveru a po startu si dal krátké zakládací kolečko. Nejprve rozdělit pomocí fdsiku:
fdisk /dev/sdd
n->p->enter (číslo 1)->enter (první sektor)->enter (poslední sektor)->w
Pak vytvořit nové diskové pole z dvou disků v zrcadlení, s jedním chybějícím:
mdadm --create /dev/md2 --level=mirror --raid-devices=2 /dev/sdd1 missing
Na poli vytvořit souborový systém:
mkfs.xfs /dev/md2
Vytvořit si adresář pro připojení:
mkdir /mnt/data3
Připojit:
mount /dev/md2 /mnt/data3
A pustit kopírování dat z z degradovaného md1. Po čtyřech hodinách bylo hotovo.
Nakonec do etc/fstab tohle nové pole připojit na místo starého.
/dev/md2 /mnt/data2 xfs defaults 1 2
Najít příslušný starý funkční disk už byla hračka, místo něj jsem umístil zase ten nový, také ho rozdělil
fdisk /dev/sde
n->p->enter (číslo 1)->enter (první sektor)->enter (poslední sektor)->w
A přidal do pole:
mdadm /dev/md2 -a /dev/sde1
Pak už stačilo sledovat, jak mu jde synchronizace sektorů:
watch cat /proc/mdstat
(Dost pomalu, přes tři dny… )
Kategorie článku: počítače
Lákavý název a atraktivní obálka napovídají, že se jedná o sbírku básní o lásce a vášni. Je ovšem pojatá ještě velkoryseji – kromě básní hlavní autorky jsou tu také čtyři hosté zvučných jmen:
Každý z nich má malý medailonek s úvodní fotkou a dvě až tři básně.
Hlavní jsou ale básně Lucii Štefanové-Šafrankové, jak zní autorčino skutečné jméno. Jsou plné silných citů
Objednal si slunce... Prý
najednou padá nebe
trochu pálí do očí
a jenom trochu zebe...
Každá vykoupená vteřina
která se vypaří
je jako pár svěžích tónů
(..., Nelhali, str. 12)
Nostalgie
Jsou tichá slova
chladná nábřeží
je povídání odjinud
a psaní které leží u dveří
jak spropitné
...za lásku dluh
Ten který přečte si ho vzápětí
dál půjde svou ulicí sám
kdo hledá najde psaní s pečetí
a kdo ho najde hledá dál
(..., Povídání odjinud, str. 53)
I vášně:
Mění se jak vlny moře
Jako obraz hodnotný
Jako Múza která spoře
Svoje tělo rozvolní
Jemná hladká kompozice
Pikantního koření
(..., Tam kde šepot touhy doznívá, str. 66)
Básně jsou proložené řadou fotek, z nichž většina jsou scény se samotnou autorkou – což se k naladění sbírky dokonale hodí.
Čtení a prohlížení je zážitek.
Odkazy:
JAZZ, Lucia. Rozepnuté vášně. Praha: Nakladatelství TN, 2024. ISBN 978-80-88422-63-1.
Kategorie článku: knihy
Tom Hodgkinson zastává názor, že to nejlepší, co můžeme pro své děti udělat, je nechat je na pokoji. Ponechat jim dost volnosti, aby mohly vyrůst v sebejisté a soběstačné lidi, aby mohly být přirozeně tvořivé a nezávislé. Zároveň je skeptický k mnoha moderním vymoženostem, online světu zejména. A do třetice říká, že lidé potřebují společnost, a snaží se ve své výchově o co největší sdílení. Společné pikniky, přespávání dětí u kamarádů, všechno, kde vzniká tlupa, která se dokáže zabavit.
Tyto myšlenky rozvíjí a rozpracovává do řady kapitol, kde se zabývá napříkad důležitostí přírody, mýtem specializovaných hraček, nadbytečností televize, nedostatečným spánkem, vyráběním věcí ze dřeva a harampádí, společným čtením dobrých knih, společným stolováním, zůstáváním doma místo celodenních rodinných výletů za zábavou nebo pořízením domácích (či hospodářských) zvířat.
Když máme zvířata v domě, držíme „konec civilizace“ v pasti. Dospělí i děti vnímají realitu přírody se všemi jejími potížemi, vnímají realitu života a smrti. Zvířata přináší do rodiny radost a zábavu, v dětech rozvíjí soucit a všechny nás spojují s přírodou. (Str. 179)
Jako podporu svých názorů zvolil pár knih:
Když jsem připravoval tuto knihu, záměrně jsem se vyhýbal čtení jakýchkoli publikací od moderních, na slovo vzatých odborníků v péči o dítě, jelikož si myslím, že právě tato moderní ortodoxie je příčinou problémů. Místo toho jsem se vrátil k našim dvěma největším filozofům hloubavějších dob sedmnáctého a osmnáctého století, Johnu Lockovi a Jeanu-Jacquovi Rousseauovi. Oba tito autoři podle mě nabízejí znamenité myšlenky a nápady na výchovu dětí. Locke své dílo O výchově vydal roku 1693 a Rousseauův průvodce o "přirozeném" vzdělávání nazvaný Emil čili O vychování vyšel v roce 1762. Jeho záměrem bylo „chránit [dítě] od nárazů mínění lidských“ a vytvořit jakéhosi přirozeného chlapce. (Str. 13)
Jak předchozí citát naznačuje, je to přístup staromilský, spíše než jakkoli odborný. Vybrat si dva teoretiky z doby před několika sty lety, to je spíš arogance. Russeau své myšlenky o výchově ani nezkusil, když (údajně) svých pět dětí umístil do sirotčince, a Locke vlastně také ne, neoženil se a děti neměl. Samozřejmě se v řadě věcí mohli „trefit“, ale brát je jako autoritu je scestné. To měl autor raději zůstat u svých názorů a zkušeností. Koneckonců stejně to není žádná studie, jen soubor fejetonů lenocha (jeho terminus technicus, podívejte se na jeho Knihu líných radostí), sebestředně, samolibě a bohorovně hlásajícího návrat k prostému životu.
Ano, většinou má nejspíš pravdu – ale raději bych to četl od nějakého psychologa, se skutečnými podklady a alespoň nějakou mírou pokory.
Odkazy:
HODKINSON, Tom. Líný rodič. Brno: JOTA, 2009. ISBN 978-80-7217-665-6.
Kategorie článku: knihy
Jako ohlédnutí za zimou pár ledových ozdob – procházka podél řeky z 15. 2. 2025.
Kategorie článku: deník tvorba
Výborné komiksové stripy jsou umístěné, jak název napovídá, do prostředí reklamní agentury. Vidíme tedy svérázné postavičky – textaře čili copywritera, grafika, fotografa -, které s cynismem sobě vlastním glosují svoji práci.
Pravidelně je zařazené slovníkové heslo, které vysvětluje nějaký pojem. Slovo které v reklamce lítá vzduchem denně, ale běžná populace by mu rozumět nemusela. Například „briefing“:
Nebo „social media marketing“:
Nevím, jestli je to zrovna definice, kterou by si měl někdo odnést, ale je to vážně vtipné a přiléhavé. Ostatně jako celá kniha; můžu ji jen doporučit, bavil jsem se od začátku do konce.
Odkazy:
SMUTEN, Albrecht. Kokoti z reklamky. Praha: Epocha, 2024. ISBN 978-80-278-0219-7.
Kategorie článku: knihy komiksy výběr z knih
Tohle bylo mimořádně příjemné a inspirující čtení, přestože téma knihy není žádná idyla. Autorka popisuje stav, kterému říká zimování:
Je to období chladu, neplodná část života, během které jste odříznutí od světa, cítíte se odstrčení, mimo dění, vržení do role štvance nebo neschopní hnout se z místa. Příčinou může být nemoc anebo životní událost jako třeba smrt blízkého člověka či narození dítěte. Ponížení nebo selhání. Možná jste v období přerodu a dočasně jste zapadli mezi dva světy. Některé zimy přicházejí pomalu, doprovázejí vleklé umírání vztahu nebo vršení starostí o stárnoucí rodiče, pomalé kap kap kap ubývajícího sebevědomí. Jiné přijdou velmi náhle, jako když jednoho dne zjistíte, že vaše schopnosti už jsou nepotřebné, že společnost, u které pracujete, zbankrotovala, nebo že se váš partner zamiloval do někoho jiného. Ať už zimování přijde jakkoli, nežádá o svolení; je osamělé a velmi bolestivé. (Str. 19)
Přirovnává ho k příchodu zimy, která přírodu nevyhnutelně donutí přizpůsobit se, snížit aktivitu, odpočívat nebo spát. Zimování není nic příjemného a tak se mu ze všech sil snažíme vyhýbat, jenže to nejde a čím víc se mu bráníme, tím hůře.
V současném překotně uspěchaném světě se příchod zimy snažíme pořád odkládat. Nikdy se neodvažujeme pocítit její plnou sílu ani dát najevo, jak nás ničí. Nějaká ta krutá zima by nám prospěla. Musíme se oprostit od myšlenky, že by takové časy byly hloupé, že by šlo o nervové selhání nebo slabou vůli. Nesmíme je ignorovat a zbavovat se jich. Jsou skutečné a něco po nás chtějí. Musíme se naučit zimu přijmout. Nelze si vybrat, kdy budeme zimovat, ale je na nás jak. (Str. 21)
Je to očista, zkouška.
Životní cyklus v zimě nekončí, projde zkouškou spalujícím mrazem.
Ve chvíli, kdy si přestaneme přát, aby bylo léto, může být zima nádherné období strohé krásy a blyštících se chodníků. Čas na hloubání a zotavení, nahromadění sil a uklizení domu.
Nemoderní věci jako zpomalit, mít víc volného času, hodně spát a odpočívat zní možná značně radikálně, ale jsou podstatné. Tuto životní křižovatku všichni známe: je čas svléknout kůži. Bude to bolet, odhalíte citlivá nervová zakončení a budete se o sebe muset chvíli starat, ale pokud to neuděláte, stará kůže kolem vás ztvrdne.
Je to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, jaké kdy uděláte. (Str. 22)
Ale nakonec přijde znovuzrození.
V knize je zachycené jedno takové období v autorčině životě. Na začátku stála nemoc jejího partnera, snaha všechno ustát, zvládnout, ohromné vypětí – a pak zlom. Vlastní nemoc a celková nemohoucnost. Co bylo dříve důležité postupně pozbylo smyslu a nezbylo než to přijmout, dělat základní věci, pečovat o sebe. Vracet se k rituálům, vzpomínat na jiná období, na těhotenství, na koupele v moři… Trvalo to půl roku, od září do konce března, než přišla obleva a nové síly.
Pokud i na vás občas přicházejí temná období, neváhejte, je to velmi úlevné přemítání.
Odkazy:
MAYOVÁ, Katherine. Zimování. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1026-9.
Kategorie článku: knihy výběr z knih duše
(c) 2005-2023 Wu