Ondřej Mikule: Znárodnění a konfiskace v letech 1945-1948 (diplomová práce)

• Legislativa let 1946 – 1947
• Boj o konfiskáty
• Revize pozemkové reformy
• Lex Schwarzenberg
• Legislativa roku 1948
• Nová pozemková reforma
• Druhá etapa znárodnění

Druhou část textu pak tvoří „Případová studie – Spojené sedlecko-vildštejnské kaolinové a hlinné závody, národní podnik“, ve které autor shromáždil podrobné informace o vzniku, organizačním zařazení a majetkové podstatě zmíněného národního podniku.

Musím říct, že to bylo opravdu čtení plné překvapení. A minimálně u mě platí to, co autor práce napsal do závěru:

Považoval bych za velmi přínosné, pokud by výše naznačený závěr, totiž že k nejzásadnějšímu zásahu do vlastnických vztahů došlo již v roce 1945 za souhlasu všech členů Národní fronty, napomohl otevřít diskusi o období třetí republiky, kterou dle mého názoru postrádáme. Její absence se následně promítá do uvažování o událostech února roku 1948, který tak může být vnímán jako zásadní zlomová událost a negace předchozího období, což se minimálně ve vztahu k tématu této práce ukazuje jako nepravdivé. Tato skutečnost má zjevný právní a politický dopad do dnešní doby, a to ve vztahu k restitucím. Pokud bychom přistoupili na závěr, že mezi znárodněním a pozemkovými reformami v letech 1945 až 1948 není zásadnějšího rozdílu a že se v zásadě jednalo o postupně se prohlubující proces, nedomnívám se, že je stanovení 25. února 1948 jakožto restituční hranice morálně udržitelné. (Str. 116)

Protože diplomová práce velmi často cituje z knihy Znárodněné Československo od Jana Kuklíka, je mi jasné, čím budu pokračovat. Má totiž širší záběr od první republiky až po restituce. Ale pokud vás zajímá období 1945-1948, s touhle diplomkou chybu neuděláte.

Dekret o konfiskaci nepřátelského majetku vymezil osoby, na jejichž majetek se konfiskace vztahovala, oproti dekretu o konfiskaci zemědělského majetku značně šířeji. Vedle fyzických osob německé a maďarské národnosti, vyjímajíce ty, které mohly prokázat, že se nikterak neprovinily proti Československé republice, a které se vedle toho i aktivně zúčastnily boje za jeho osvobození či byly za války perzekuovány, se konfiskace dále vztahovala na všechny fyzické a právnické osoby, které se provinily proti republice, podporovaly okupanty nebo napomáhaly germanisaci a maďarisaci, přičemž postačovalo, když se závadného jednání nedopustil samotný vlastník, ale pouze osoba, jež jeho majetek se souhlasem spravovala. Zcela nově se pak konfiskace vztahovala na majetek Německé říše a Království maďarského jakožto státních entit a právnických osob zřízených na základě německého a maďarského právního řádu. (Str. 51)