Lichnice je zřícenina starobylého hradu na okraji Železných hor. Vystavěn byl na kopci Světlíku a pojmenován Lichtenburk. Prvním vlastníkem byl Smil ze Žitavy, který se jako první začal nazývat „z Lichtenburku“. Smysl hradu se nejčastěji uvádí jako návěstní strážnice Libické stezky, tedy místo, odkud se dal přehlédnout dlouhý úsek stezky a zároveň signalizovat nebezpečí.
Podtitul knihy zní „Nástin historie města Třemošnice a místních částí: Skoranova, Starého Dvora, Podhradí, Lhůt, Závratce a Kubíkových Dubů“. Zajímavé je, že dnešní největší město Třemošnice je vlastně nejmladší, po většinu historie byla větší a významnější sídla Podhradí (jakožto zázemí hradu) a Závratec (jako největší osada).
V úvodu nejprve představí jednotlivé obce tak, jak vypadají dnes, a pak se pustí do jejich historie. Počáteční kapitoly jdou po velkých skocích, vzhledem k omezenému množství pramenů:
Čím blíže současnosti, tím podrobnější vyprávění je, od roku 1920 už po jednotlivých letech. Končí shrnutím událostí po válce (což mě trochu mrzelo, návaznost v dalších letech by mě také zajímala, ale jak autorka píše v závěru, třeba se pokračování dočkám).
Mezi chronologické kapitoly jsou zařazené několikastránkové zajímavosti – památný dub, zájezdní hostinec Županda, Sokol, kriminalita 1926, zrada Karla Hašlera, potíže s divadelními kostýmy nebo obzvlášť působivé vyprávění o hrdinství mlynáře Černohuba (a revidenta Kolovratníka z Chrudimi).
Nesmím zapomenout na opravdu velké množství obrázků, zejména fotografií a pohlednic, které přispívají k názornosti (ukázka str. 249):
Kniha se opírá o ohromné množství pramenů – archivy (oblastní, firemní, obecní, archivy národních škol v obcích, muzejní), soukromé prameny (kronika mlýna, kronika ochotníků, … ), řada rozhovorů s pamětníky a pochopitelně prameny písemné (monografie, diplomové práce, výzkumné zprávy, sekundární literatura) a internetové. A zároveň je zpracovává do velmi čitelné podoby, shrnuje a převypráví – při zachování odkazů na zdroje. Byla radost to číst a u jednotlivých faktů hned najít referenci.
Válečné příhody jsou asi nejpůsobivější. Třeba tohle:
Zatímco v Třemošnici se prý snažili vojáci co nejvíce věcí, které odhazovali, zničit, zapalovali auta a uniformy, devastovali zbraně apod. Při průjezdu obcí Skoranov údajně předměty prostě jen zahazovali. A to dokonce i ty, které si pracně nakradli rabováním domů a bytů. Prý Skoranovští našli po válce i zahozené stříbrné příbory, rádia a látky. Hlavně pro děti pak bylo lákavé tyto předměty sbírat a přebírat. Osudnou se tato činnost stala malému Josefu Paulusovi z Podhradí č. p. 25. Tento chlapec s kamarádem údajně v lese v Hedvičině údolí nalezl předmět připomínající pero. Poté, co jej zmáčkl, se ukázalo, že tato věc skrývala nálož, kterou Josef právě odpálil. Bohužel jej tento nález připravil o život. Místní považovali Josefa za oběť lstivosti a bezcitnosti Němců, kteří zkonstruovali něco tak nenápadně smrtonosného. (837 – Pamětní kniha Skoranov, s. 70-71)
Mimochodem, něco, co vypadalo jako mačkací pero, mohla být rozbuška dřevěné pěchotní nášlapné miny. Podívejte se na obrázek ve Wikipedii a kousek videa z likvidace takové miny. Vypadá to jako pero, že? Akorát by se to nemačkalo, stačilo by odstrčit drát, co to držel natažené.
Kritická byla situace i v Hrádnici, kudy projížděly kolony na Čáslav, které se v křižovatce na Ronov střetly s jinými německými kolonami, které se snažily dostat na Čáslav od Chotěboře. Na kopci nad silnicí byl schován Jaroslav Horní z Podhradí č. p. 19, otec dvou malých dětí, který se rozhodl vybít svou nenávist střelbou na projíždějící nebo postávající auta pod sebou. Neodhadl ale situaci příliš dobře a opětovaná náhodná střelba do kopce jej zasáhla a zabila. (838 – Pamětní kniha Skoranov, s. 70). (Str. 283)
Kniha je výborný přehled, samozřejmě především pro místní. Ale myslím, že kdokoliv může se zájmem sledovat, jak se velké události a proměny promítaly do života běžných obcí. Zakládání škol, nutnost starat se o sirotky, daně, hádanice o obecní majetky, odchody do Ameriky, prosperita za první republiky, světové války i následné znárodňování.
Odkazy:
RYŠAVÁ ALVAREZOVÁ, Elizabeth. Třemošnice: Město Třemošnice, 2023. ISBN 978-80-11-04051-2.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.