Absurdní hříčka od Pavla Kohouta, jejíž první část vznikla někdy v sedmdesátých letech pro pobavení přátel, vychází ze záměny genderových rolí. Mladý muž Vilém je vychováván svými bigotními rodiči, kterým ani katolická církev není dost přísná, v absolutní ochraně před čímkoliv zvenčí, od rizika peněz, přes nevhodné kamarády až po psaní omluvenek.

Vyrostl z něj přecitlivělý, naivní, cudný a stydlivý exemplář – ten žena. A je jen logické, že shodou okolností potká svůj dokonalý protějšek, Květuši, ženu ráznou, rozhodnou, dominantní a drsnou, která už prošla několika manželstvími, hraje na heligón v dámské kapele, bydlí sama a neváhá strávit noc na tahu – ta muž.

Vzplane k němu vášní, dost možná smíchanou s mateřskými pocity, a když ho několikrát vzkřísí a zajistí si jeho oddanost, mazaně promanévrují až k svatbě. A nebylo to jednoduché, protože jeho rodiče ho nedají jen tak někomu, zatímco její rodina je „světskejch“. Ale několika intrikami se nakonec zadaří…

Druhá část vznikla až v devadesátých letech a také se v nich odehrává. Do děje se tak zrcadlí, samozřejmě do absurdna dotažené, všechny změny i nešvary devadesátek.

Hned po prvních pár větách jsem měl dojem, že čtu některou z povídek Šimka a Grossmanna. Styl humoru, tón promluvy, krátké věty i absurdní a do extrému dotažené zápletky.

Moje svatební šaty byly vrcholným dílem paní Ježdíkové z prvního patra, která před časem ve frontě na maso mamince jako jediné prozradila, že opustila pod záminkou záduchy státní módní závod pro ženy pražských velvyslanců, aby pro ně mohla dál tajně šít doma. Její muž, soudruh Ježdík, člen Ústředního výboru Komunistické strany na odpočinku, o tento přišel, když byl náhle od rána do večera obklopován cizinkami ve spodním prádle, vnucujícími mu vzácné lihoviny, aby jim protekčně zařídil pořadí. Poté, co i z ideových důvodů s posměchem odmítl maminčin úplatek, svěcenou vodu, zašla k němu s prázdnýma rukama moje manželka a vrátila se zakrátko s příslibem, že budu oděn na počkání. Později mi s lišáckým úsměvem vysvětlila, že zcela postačilo, aby mu pohrozila znásilněním.

Výsledek zastínil veškeré výdaje. Kabát byl proveden do zvonu, kalhoty do trychtýře, ramena do flašky a rukávy do ztracena, aby model odpovídal v úhrnu módním liniím minulým i budoucím.

První část byla zajímavá, svou absurditou a neotřelými nápady, zatímco druhá, porevoluční, už je jen taková bezbřehá hyperkritika.

– Nuže, chorá byla teď jejich chamtivost, s níž prodali balík akcií Slovenským železárnám, ale ve své známé zbrklosti se při počítání o jednu spletli a stali tak menšinovými vlastníky. Železárny už nazítří vybraly veškerá naše aktiva, protože nutně potřebovaly koupit vedoucí pražské fotbalové kluby za účelem jejich zrušení, aby ligu vyhrála Bratislava a stala se i hlavním městem Čech. Ano, vážený pane Viléme, vejdeme možná do Guinessovy knihy rekordů, protože jsme určitě první vytunelovaný blázinec na světě! V hodině dvanácté jsem pomyslel na vás i na svého syna, jehož musím uživit i vychovat tak, aby se stal důstojným nástupcem nás obou, a železárny přijaly můj návrh na ekonomické zeštíhlení provozu.

Jako celek mi kniha moc vtipná nepřipadala, hlavní je satira – a asi trochu přihlášení se k parodování brakových žánrů (Krvavý román, Rozruch v Andénách nebo třeba Profesionální žena).

Odkazy:

• o knize na autorově webu
• Ten žena a ta muž v ČBDB
• Ten žena a ta muž v Databázi knih

KOHOUT, Pavel. Ten žena a ta muž. Praha: Městská knihovna v Praze, 2020. ISBN 978-80-274-0542-8.