Jak vidno, tematicky kniha velmi vybočuje, a netýká se to jen obsesivní posedlosti katovským řemeslem a detaily jednotlivých metod.

Velké téma je samotná škola. Kontrast mezi v podstatě milými a důvěrně známými problémy spjatými se školou (výuka, úkoly, příprava osnov, zkoušky, exkurze, večírky, zamilování se) a perverzním obsahem vyučování, cílem tohoto ‚vzdělávání‘, vás nenechá v klidu.

Další, možná nejsilnější motiv je totalitní moc a její struktury. Poplatní prokurátoři a soudci, šedé eminence v pozadí, všemocný Investor, tajné vojenské revoluční a kontrarevoluční složky. A kolem mistrů popravčích, sloužících mocenským ‚potřebám‘, se jejich sítě stáčejí. A nebo se z nich popravčí zrodili? Ať tak nebo tak, oba hlavní pedagogové si s sebou nesou temná tajemství.

Čísla nahradila jména už brzy po jeho příchodu k TAVORE. Snad měsíc byl veden jako svobodník Libor, pak se stal Sedmatřicátým. Plukovník Artur, nyní První, podal svým mužům stručnou, ale tím závažnější zprávu: zavilí reakcionáři se pokoušejí proniknout do TAVORE, v němž správně vidí nejmocnější štít revoluce; proto vytvořena nejvyššími místy Revoluční Policie Tajného Vojska, krátce REPOTA, pro ni vyčleněn útvar Prvního, aby navenek dál podléhal velitelství TAVORE, ve skutečnosti však nad ním bděl. (Str. 173)

Čistě samovolně vyvstanou na mysl podobné zkratky, LAMINI třeba. Odkaz je to víc než vhodný, kniha ukazuje podobnou totalitu, jako 1984.

Postavy jsou celkově velmi archetypální, typové – Lízinčin otec je nepraktický teoretik filolog, její matka naopak praktická a smyslná, najdeme tu poslušnou bezduchou režimní sílu na špinavou práci i už zmíněné protřelé muže v pozadí. Lízinka sama je natolik netečná, že se u snad ani nějaké přemýšlení nad následky činů či svém místě ve světě nedá předpokládat.

Musela však uznat, že dcera, třebaže až inverzně nepodobná, oplývá nemenším kouzlem. Snažila se vcítit do jejích myšlenek a přemáhala dojetí.
Lízinka pozorovala taxikáře. Kdykoli zahýbal vlevo, přetočil pravou ruku až na levou stranu. Kdykoli odbočoval vpravo, přehmátl levou rukou až k pravé a táhl oběma. Když jel rovně, držel pravou ruku na horní a levou na spodní straně volantu. (Str. 41)

Nepřehlédnutelná je také blízkost sexu, chtíče, moci a smrti, jsou to základní síly a jsou poněkud příbuzné, celá kniha je jako ponor do podvědomí a stínu.

Kniha se odlišuje i formou, autor používá provokující přelévání odstavců. Poslední odstavec totiž formálně patří do minulé kapitoly (jako by vyprávění pokračovalo, stejná osoba, vlastně i význam), ale obsahem už do kapitoly další:

Odhalila Richarda. Stál a tiše se usmíval. Miláčku… ! zvolala Lízinka, vrhla se k němu a bez ostychu pokrývala jeho tvář polibky. Před půlnocí objednal sám profesor Vlk láhev sektu a čekal na zvuk hodin, aby jim za všechny popřál štěstí. Ozval se jediný úder. Richard překvapeně zvedl hlavu a pohlédl na ciferník. Bylo půl
26
osmé ráno. Jako šílený se zvedl z parket, naházel do vaku, co mu přišlo pod ruku, strhl z věšáku oranžovou větrovku, popadl lyže a řítil se ze schodů. (Str. 135)

To udržuje čtenáře v napětí. Což se mu ostatně docela hodí, protože čas od času se objeví odskok v čase nebo prostoru a je třeba se rychle zorientovat. Kompozice je to rafinovaná, jako celá kniha, která právem patří k zásadním románům moderní české literatury. Určitě si jej přečtěte (i když se vám obsah patrně líbit nebude).

Odkazy: