Co jsem si oblíbil u Hrabala a nač jsem si zvykl u Prousta, mě u Erlenda Loe štvalo natolik, že jsem čtení po padesáti stránkách vzdal. Možná proto, že jeho velevěty jsou jednotvárný, monotónní sled myšlenek, nekonečný tichý monolog složený z jednoduchých až prostých vět. Ani Hrabalova maskovaná rafinovanost, ani Proustova květnatost, jen změť asociací, plynoucích přesně tak, jak plyne voda. Kterou hlavní hrdina právě proto nesnáší.

Abych vám tento traumatický zážitek věrně zprostředkoval, opsal jsem jednu ukázkovou „větu“: „A je dost dobře možné, že procesy ve světě směřují celou dobu k unifikaci, směřují k jednomu jedinému bodu, k tomu, aby se všechny jazyky sjednotily v jednu řeč, aby se všechny barvy pleti změnily v jednu, aby se kontinenty spojily v jeden, aby modely aut stále více splývaly a nakonec se změnily v jeden model, příklady toho vidíme kolem sebe neustále, dřív existovaly rozdíly mezi rodinnými auty například značek Opel a Renault, zatímco dnes jsou sotva patrné a za několik let možná vůbec žádné rozdíly existovat nebudou, nejspíš je jen nutné si na to pomyšlení zvyknout, jenže to se mi příčí, protože já doufám, že se ve svém životě vyhnu přílišnému plynutí a vodě, chci žít stabilně a jistě, aniž bych musel zaujímat stanovisko k příliš mnoha věcem, jenže svět pracuje proti mně, čas pracuje proti mně, protože všude se něco mění, každý den, jak velké věci, tak drobnosti, vezměte si třeba Kubu, viděl jsem v televizi, že Kuba se dříve nacházela pěkně daleko v tichém oceánu, ale pak se posunula mezi Severní a jižní Ameriku a jiné ostrovy se také posunuly a vytvořily Střední Ameriku, všechno plyne a pokračuje to, jen se o tom nikde nemluví, Kuba přichází touhle cestou, jde nám naproti a my se s tím musíme vlastně jen smířit, musíme se připravit, protože za několik let budeme mít Kubánce za dveřmi, a to je pak třeba být připraven, nepomůže argument, že my jsme tu byli dřív, protože Kubánci nejspíš milují vodu, milují to, co plyne, a plynutí vyhrává, uvědomuju si to, i když to nenávidím, uvědomuju si to a nenávidím to, a nenávidím to uvědomění a uvědomuju si, že nenávist není dobrá věc.“ (Str. 38-39)

• Jitka Jindřišková
• Milena M. Marešová
• Petra Duhajská
• Karolína Stehlíková
• ukázka na iLiteratura.cz

nakladatelství Vakát, Brno, 2009, ISBN 978-80-87317-01-3, cena 259,- Kč