Díky recenzi Hanky Kubíkové jsem byl na ztrátu charakteru knihy připraven a tak bylo moje zklamání menší, než mohlo být (ostatně, nebylo by to u Erlenda Loe poprvé, viz Fakta o Finsku). Knihu jsem tedy neodhodil a dočetl až do konce. Nestálo to ale za to – vývoj Dopplera je mizivý; místo něj Loe vykreslí dva jiné charaktery, kterých se ale nakonec zbaví, a když už ho kniha přestane bavit úplně, přejde do „filmového konce“ a s psaním se neobtěžuje. Nepochybně je to cílené, výsledek ale působí jako odfláknutý.
Pár dílčích postřehů:
Autorovo mísení se do děje mi vysloveně vadilo; rozrušuje to čtenářské očekávání a ke knize, která v duchu naivismu krátkými větami a jednoduchým jazykem evokuje dětsky nezkažený pohled na svět, se nehodí dvojnásob (ne že by se jinam hodila, pro mě je to jen literární exhibisionismus a experimentování s formou).
Von Borring, zestárlý pravověrný skaut, je v zásadě vykreslen pozitivně, imponuje jeho oddanost ideálu i praktičnost, přesto se mu autor posmívá – a není jasné proč.
Všechno je neuzavřené, nevíme k čemu vlastně byl Dopplerův skautský výcvik, proč tam tak velkou roli hraje historie náklaďáků Volvo a tak podobně. Jistě, autorovy vstupy mluví o tom, jak je leccos náhodné, že něco je prostě proto, že se mu chtělo, ale proboha, to už s tím naivismem trochu přehnal, není přece dítě.
„* ad fakt, že Doppler běží jako bázen
Bystrý čtenář možná podotkne, že si Dopper před celkem nedávnou dobou vymkl kotník, von Borring ho musel při vstupu do domu podpírat atd., - tak jak najednou může běžet jako blázen? Bohužel nemám (já, autor tohoto textu) na tuto otázku vhodnou odpověď. Popravdě řečeno jsem na to nejspíš zapomněl, ale když jsem si kvůli tomu text nyní znovu pročetl, uvědomil jsem si, že bych zde mohl být nařčen z nekonsekventnosti a z toho, že okamžitě zapomínám na své nápady, jakmile se objeví nové. O takové kritice budu přemýšlet.“ (..., str. 176)
Jsou tu i zcela nepochopitelné zbytečnosti, nesmysly bez souvislosti – k čemu je čtyřstránkový přehled osudů všech konfirmantů z roku 1925 (str 36-40), navíc končící větou, která na to výslovně upozorňuje?
„Nicméně dost o nich. Nejsou důležití. Měli být pouze zmíněni a k tomu právě došlo.“ (Str. 40)
Tady už nejen exhibuje, navíc si z čtenáře dělá blázny.
Vysvětlivky, označené hvězdičkou, vždycky následují jako další kapitoly, a v podstatě jen rozepisují nesouvisející odbočky v ději nebo roztěkaném myšlení vypravěče. Alespoň že těch pár zlomků mezi exhibicemi a odbočkami v podobě „vysvětlivek“ je pořád ještě o Dopplerovi.
Na experimentování s formou nebo vysvětlování co a proč dělá nebo nedělá je Loe příliš zkušený autor, takže to všechno musel být záměr a vytažení naivismu z knihy i na vypravěče.
„A jako by už tohle samo o sobě nebylo dostatečně zvláštní, dostane Dopplerův syn Gregus* za půldruhého roku k šestým narozeninám, až bude Doppler opět doma, letadlo právě z téhle továrny. Doppler to samozřejmě ještě neví, ale vím to já (autor tohoto textu). Vím to, protože to píšu. Když to nenapíšu, tak se to nestane.“ (Str. 42)
Záměr, který se nepovedl, a tak nezbývá než doufat, že v závěrečném dílu to už dělat nebude. Tento vám rozhodně doporučit nemohu (přestože Barboře Grečnerové na iLiteratura.cz se vcelku líbil).
Odkazy:
nakladatelství Kniha Zlín, Zlín 2017, ISBN 978-80-7473-526-4, cena 249 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.