Erlend Loe: Ryba (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Erlend Loe: Ryba Knihu jsem si objednával aniž bych ji prolistoval. Doppler od stejného autora mě velmi zaujal, tudíž jsem jenom mrkl na anotaci a přihodil Rybu do košíku. Byla to chyba.

Když jsem ji totiž vybalil, byl jsem překvapen jednak tím, jak je za ty peníze tenká, jednak obrovskými písmeny. A pak spoustou obrázků... asi už tušíte, že v anotaci jaksi pozapomněli poznamenat, že se jedná o (předraženou) knihu pro děti. A zařadili ji do beletrie, kam tedy rozhodně nepatří.

Ale když už ji mám, alespoň jsem si ji přečetl. Trvalo to zhruba patnáct minut a hlavní závěr je, že je to opravdu kniha pro děti. A zrovna jeden z těch typů, které jsem jako dítě neměl rád, protože to v anotací zmíněné „proč se omezovat realitou“ znamená, že na mrtvé rybě se dá plout s multikárou a také že se taková ryba dá pořád jíst aniž by se zkazila. Tomu bych jako malý rozumbrada nevěřil...

Do mluvy dítěte se autor stylizuje myslím dobře:

„No a jakmile jedna loď odpluje, už je tam další.
V přístavu se pořád něco děje. Na odpočinek není čas.
Jenom v poledne se mumraj na chvíli uklidní; to mají všichni pauzu a čas sníst svačinu a dát si kávu, mléko nebo obojí. O pauze sedí Kurt s ostatními a vyprávějí si historky o tom, co dělali nebo slyšeli, a při tom kouří, nalévají si další čaj nebo mléko anebo obojí. A celou dobu tam sedí také Gunnar, Kurtův šéf a tím svým pisklavým hláskem se upřímně směje.
Gunnar se vůbec hodně směje.“ (Str. 4)

Obrázky jsou také podařené:

Přesto mi na knize něco vadí. Možná se dívám příliš dospělýma očima, zajímalo by mě, co na ni říkají děti. Pro doplnění recenze Barbory Grečnerové.

Naivní styl Erlenda Loe mám rád, musí za ním ale být něco víc. U Dopplera to byl únik od společnosti, boj proti konformismu a hledání sebe sama. Tady není nic než absurdní výlet.

nakladatelství Baobab, Praha, 2009, ISBN 978-80-87060-20-9

Erlend Loe: Ryba

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv