Mačetu jsem nazval „ČSSR“ já, výrobce ani skutečné jméno neznám, jen příběh (snad pravdivý) o tom, jak se dostala do českých obchodů. Mačety prý ČSSR v rámci bratrské výpomoci vyrobila pro Kubu. Jenže jaksi nedbala na to, že tento pracovní nástroj na sklízení cukrové třtiny drží dělník v ruce celý den, a vybavila jej mimořádně neergonomickou rukojetí. Masivní, z hodně tvrdého dřeva a s ostrými hranami do dlaně. Když je Kuba odmítla pro nepoužitelnost odebrat, zaplavily železářství, kde je táta objevil a protože má smysl pro klukovské potřeby, jednu mi koupil.
Mohlo mi být tak deset, dvanáct let a byl jsem nadšený. Rukojeť nebyla překážka, několik dní jsem brousil, piloval a šmirgloval, dokud mi v ruce neseděla dokonale. Pochopitelně jsem zkoušel sekat větvě, štípat dříví, klestit křoví a dovádět kolem ohně. Až do doby, než jsem ji u ohně zapomněl a půlka té těžce opracované rukojeti uhořela. Pak jsem míchal piliny s klihem a ze vzniklé směsi rukojeť znovu modeloval. A brousil. A barvil. Výsledek už zase sedí dobře.
Také mi několikrát zrezivěla čepel, po broušení už jsem ji vyhladit a vyleštit nedokázal a nese značné stopy. Celá mačeta je dlouhá 60 cm, z toho čepel 43 cm. V nejširším místě má 7 cm, v nejužším 5,5 cm. Tloušťku jsem nezměřil, ale budou to nějaké 2-3 mm.
Aktualizace 12.7.2010: jago doplnil výrobce - Čenkovské strojírny. Při prohledávání internetu jsem pak našel jednak diskuzní vlákno o této mačetě (fórum ČSLA), jednak ukázky dalších modelů (stránky uton.cz).
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.