Báseň - Pocta Janu Skácelovi
Zatím jsem neobjevil jiného básníka, jehož verše by na mě působily tak jako ty Skácelovy. Rezonují s něčím hluboko v duši... Ne všechny, samozřejmě, ale povážlivě často nacházím básně, které mě zasáhnou, které jsou silné a zároveň blízké. Potom:
Čas jako by se zastavil
Nechal nás nahlédnout jinam
Kde věci ještě mají duši
A člověk ji neztratil
1221930060000
Komentáře: vstup do diskuze
Kategorie článku: tvorba
Související články (téma "Jan Skácel"):
- Jan Skácel: Básně pro děti (21.12.2010)
- Jan Skácel: Třináctý černý kůň (14.03.2010)
- Jan Skácel: Básně (2) (04.06.2009)
- Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůň (10.02.2009)
- Jan Skácel: Básně (1) (22.01.2009)
- Zdeněk Kožmín: Skácel (04.10.2008)
- Báseň - Pocta Janu Skácelovi (20.09.2008)
- Klid malého nádraží (20.07.2008)
- Jan Skácel: Doteky (28.05.2008)
- Jan Skácel: Překrásná je nepotřeba nářku (22.07.2007)
- Jan Skácel, Hradišťan: Modlitba za vodu (10.03.2007)
Navigace:
- Předchozí - Stanislav Komárek: Spasení těla
- Další - František Novotný: Konečný den Valhaly - Mezi světy
Informace
Kontakt
- wu@wuwej.net
- Mastodon: @wuwej
Google search
Kategorie
- architektura
- citáty
- deník
- doprava
- duše
- ekonomie
- filozofie
- historie
- hudba
- knihy
- komiksy
- kultura
- labužník
- mastodon
- média
- nože
- o blogu
- od čtenáře
- odkazy
- politika
- počítače
- praktické
- produktivita
- příroda
- recyčlánky
- sociologie
- telefony
- tvorba
- výběr z blogu
- výběr z knih
- výzkumy
- věda
- čaj
- čeština
- školství
Archiv
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.