Jan Skácel: Básně (2) (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Jan Skácel: Básně (2) Druhý díl souborného vydání všech Skácelových básní obsahuje sbírky:

Dávné proso, 1981
Naděje s bukovými křídly, 1983
Odlévání do ztraceného vosku, 1984
Kdo pije potmě víno, 1988
A znovu láska, 1991

a právě v něm jsou k nalezení - z mého pohledu, pochopitelně - jeho vrcholné verše. Už první báseň Andělé (str. 13) ukazuje, jak citlivě se v celé sbírce Dávné proso dokázal Skácel vracet. K dozvukům víry, k dětství, k dávnému času:

Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé

Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje

a marně za mne z rozbořených zvonic
dřevěné zvony budou vyzvánět

Zelené sněhy nedosněží
andělé bílí nevrátí se zpět

Nebo báseň Srpen (str. 38). To až zamrazí, jak přesně zachytil atmosféru končícího léta a podzimu za dveřmi. „Zaťatý v trámu vězí srp“ - při tomhle verši jsem ucítil vůni dřevníku a nehybné letní horko (hrůza z návratu do školních lavic ještě neškodně dřímá):

Je srpen měsíc modrých chrp
a unavené vlčí krve
zaťatý v trámu vězí srp
a stín se ukryl ve stodole

Dny zprůhledněly Noci zvoní
Podzim se toulá někde blízko
Kombajny jako modří sloni
vrací se do vsi přes strnisko

A pak čtyřverší, která mě tak fascinovala ve výborech z díla. Sbírka Naděje s bukovými křídly, dvakrát sto kratičkých básní. Jsou rozmarné i meditativní, vyjadřují souznění s krajem i odevzdanost životu.

92, str. 184
jsme oklamáni svými tužbami
všechno je úzkost porážka i sláva
smrt vysmívá se našim starostem
a času se nám nedostává

Samozřejmě je jich v tom množství spousta nevýrazných, ale ty pravé, ty se zadřou pod kůži.

18, str. 147
Básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu od pradávna
a básník báseň nalézá

Jan Skácel: Básně (2)

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv