Wuwejův zápisník

Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůň

10.02.2009 20:02, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůňTentokrát to nejsou básně, ale krátké, kratičké prózy. Něco jako fejetony či zamyšlení, Skácel je sám nazývá „kurzivky“ nebo „malé recenze“. Jde o soubor vzniklý z podkladů pro rozhlas, kde Skácel působil jako redaktor literárně dramatického vysílání v letech 1953 až 1963, a z textů pro časopis Host do domu, jehož byl šéfredaktorem.

Jaké texty asi může psát takový básník? Přesně takové, jako jsou jeho básně. Stejně poetické, stejně posmutnělé, podobně barvité. Podívejte se na začátek malé recenze Na vesnickou hospodu:

Ve městech je všechno samý brusel a umělá hmota, ale na dědině, na konci autobusové linky tenounké jako vlas, najdete ještě starou hospodu, kde nemusíte obědvat ve stoje, kde mají dubové lavice a poctivý oheň v litinových kamnech. (...) “ (Str. 71)

Autobusová linka tenounká jako vlas - krásný přeskok od autobusové linky k lince na papíře. Poctivý oheň, dubové lavice - solidnost sama. Jako bych tu hospodu viděl.

Některé jsou vysloveně náladové, jako třeba Smutek:

Byl takový den. Bylo pod mrakem. Ženské nadávaly. Mouchy dotíraly. A chlapi si uvědomovali, že berou málo.
Šel jsem do lunaparku. Abych to všechno od sebe zahnal. A díval jsem se na plošinu s elektrickými autíčky. Autíčka vířila. Drcala do sebe. Zastavovala se a znovu rozjížděla. Seděli v nich děti i dospělí.
A bylo to ještě smutnější než všechno.
Tatíčci si namlouvali, že jsou dětmi. Děti za volanty se tvářily jako dospělí. A nebyly ani dospělé a nebyly ani děti. Najednou nebylo vůbec nic. Snad jenom milenci byli. A z amplionů chraptěla hudba.
(Pozlátko na kolotočích se lesklo. Chřestily řetízky.
V prachu ležela rozpláclá růžová zmrzlina a rozpouštěla se horkem. Bylo mně zrovna tolik let, kolik mně bylo.)
“ (Str. 24)

Kniha je rozdělena do pěti oddílů:

  • Labuti má i loutno má - básnické, posmutněle nostalgické; z tohoto oddílu pochází ukázka kurzivky Smutek.
  • Chlapeček cvičí mouchu - postavené na vzpomínkách nebo zážitcích s dětmi, s citlivým porozuměním pro dětský svět.
  • Malé recenze - zpracovávají nějaký soudobý problém či aktuální téma - maturity, objevující se krinolíny, reklamy na sirkách, nebo vycházejí z každodenní zkušenosti. Pobavila mě Pyšná recenze na vlastní vynález, to když se Skácel omylem oholil zubní pastou. Já si jednoho krušného rána po celonočním popíjení na koleji vyčistil zuby Indulonou. Ne a ne to napěnit a mastný povlak v ústech... zkusil jsem je přečistit mýdlem, ale bylo to ještě horší. Pyšná recenze by to asi nebyla...
  • Chodníčky - říct „zážitky z cest“ by bylo nepřesné, protože jsou to spíše obrazy z cest. Po Německu, Rusku, Rakousku (kde byl Skácel totálně nasazený) a také po životě a duši invančického malíře samouka Jakuba Svobody.
  • Byli tři - na závěr tři delší texty, vzdávající úctů třem spisovatelům - Julesi Verneovi, Alexandru Dumasi staršímu a Karlu Mayovi. Jejichž velikost nespočívá v kvalitě díla, ale ve správném načasování a schopnosti oslovit dětskou duši.

Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trošku veselá, kapánek smutná, maličko sentimentální a hodně obrázková, nic víc jsem nechtěl.

Odkazy:

12345
1234292520000

Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online