Druhá kniha krátkých Skácelových próz vyšla až po jeho smrti, ale odpovídá jeho záměru - sám na ní pracoval, měl připravený výběr textů, název i úvodní komentář. Jsou to opět sebrané texty, vyšlé časopisecky, jako komentáře k výstavám apod. Rozdělené jsou do šesti skupin:

• Návraty - o návratech „z přítomnosti do minula, návrat do krajiny dětství“.
• Chodníčky - tři texty místopisné, o velké povodni na Dunaji, o Pálavě a o Olomouci.
• Malé recenze a jedna nepatrná jako přídavek - nerůznější témata, fejetony i úvahy, vznešené pravdy i reflexe běžného dne.
• Imaginární rozhovory - „drzé“, „zdvořilé“ či „bláznivé“ interview s převážně spisovateli nebo literárními postavami.
• Krajiny beze slov - úvodní slova ke katalogům výstav obrazů nebo fotografií.
• Krásná ztroskotání - vzpomínky na básníky a spisovatele, obsahuje i dva výklady básně a jeden dotazník samotného Skácela.

I v té první byly některé texty horší a některé lepší; tady je těch horších o něco víc. Několikrát jsem měl pocit, že básnění a záměrná zveličení jsou strojené. Nedalo se jim uvěřit.

Chtěl jsem teď vložit nějaký příklad, ale ani po dvou prolistováních jsem nic dostatečně výmluvného (snad až na „Pili bychom mlčky, bez ibise. A to je moc zlé pití.“, str. 89) nenašel. Asi šlo jen o dojem vzniklý čtením více textů za sebou.

Jedna ukázka na internetu - Malá recenze na moravskou hymnu. A v bakalářské práci Kateřiny Vítkové se dá dočíst leccos o uměleckém fejetonu Jana Skácela.

nakladatelství Blok, Praha, 2001, ISBN 80-7268-111-7