• Duše a tělo - dualita duše a těla, kořeny a důsledky.
• Stručný nástin dějin psychosomatického uvažování - vždycky existovaly i směry, které braly člověka komplexně, jako jednu entitu.
• Patologické a normální - vývoj nazírání na nenormalitu.
• Nemoci a jejich příčiny - např. o nemoci jako trestu božstev za nedodržení tabu: „Poslední aspekt velmi dobře přežil i vymizení božstev z každodenního života a medicínsko-průmyslový komplex s ním neobyčejně často operuje, jak bude ukázáno dále, přičemž síť jeho rituálních zápovědí je neobyčejně hustá a nijak si nezadá například se staroizraelským Levitikem. Hezky to líčí, i s často málo v realitě kořenícími východisky těchto předpisů a zásad, Le Fanu (1999). Infarkt či kornatění tepen je ovocem přestoupení zápovědi většího množství živočišných tuků v potravě, AIDS pouček o bezpečném sexu, rakovina plic o kouření atd. - souvislosti doložené, předpokládané i mýtopoetické se podnes v těchto doporučeních pestře proplétají. Pokud dojde k nějakému onemocnění a přestoupené tabu se najít nedaří, nastává určité znejistění, ale tak jako tak se předpokládá.“ (str. 36)
• Nemoc a synchronicita
• Moc
• Sociální interakce a patogeneze - např. o „parabiotickém“ společenství s extrémně úzkými vazbami a sdílení psychózy s bludy zdravým jedincem: „Francouzská psychiatrie má pro tento fenomén pěkné označení folie a deux - šílení ve dvou. Tento typ vazeb nemusí nutně vznikat jen uvnitř rodiny, byť je tam nejčastější - může vznikat i v rámci pracovišť mezi 'mistry' a jejich oblíbenými žáky, blízkými přáteli atd. Kromě dalekosáhlého sdílení společného světa, představ a pocitů (do určité míry se sdílejí i podoby, jak je někdy možno vidět u společně stárnoucích manželů či guruů a jejich učedníků), tu velmi často vzniká i nesvár, projevující se nápadnou polarizací typu: intelektualismus-životní praktičnost, bigoterie-militantní ateismus, naivita-cynismus atd.“ (str. 67)
• Ontologický dluh a transdebitace
• Sdělný a sociální význam nemoci - např. o uplatnění duševně nemocných dříve (šamani?) a dnes: „Povaha těch, kdo končí v psychiatrické internaci, se může změnit během krátké doby i za časů pohnutých jen mírně. Na rozdíl od počátku století či od komunistické éry dnes 'blázny' s manicko-činorodými příznaky téměř nepotkáme, spíše ty sklíčené a depresivní - ti činorodí našli dostatečné uplatnění v politice či hospodářském životě, byť by nevydrželi osm hodin spořádaně soustružit či úřadovat jako za c. a k. časů či v dobách srovnatelných.“ (str. 93)
• Smrt - „Společnost, která umí 'donekonečna' udržovat středověké katedrály i spisy klasických autorů a 'konzervovat' okamžiky na fotografiích, je poněkud bezradná, nedaří-li se jí totéž s lidmi. Potom se pochopitelně každé úmrtí jeví jako trapný nezdar dosud ne zcela dokonalé technologie, asi jako když hraběti Zeppelinovi každá vzducholoď dříve či později shořela nebo explodovala. Že smrt k životu jaksi bytostně patří a je jeho cílem a směřováním, se vytratilo ze všeobecného rezervoáru představ.“ (str. 104)
• Medicínsko-průmyslový komplex - „Medicínsko-průmyslový komplex představuje velmi pozoruhodný ostrůvek přežívání některých tradic scholastické učenosti v dnešním světě, kde se jinak evropská historická tradice do velmi značné míry rozpadla. Důležitý je zde důraz na autority a zároveň bažení po novinkách, o principech se nediskutuje a logická argumentace je vysoko v kurzu - podobně jako scholastika historická nakonec také laiky odrazuje. Je velmi poučné se podívat na MPK a jeho úkony jako na instituci primárně náboženskou. Už celý systém zasvěcování na lékařských fakultách je v mnoha aspektech vším jiným než praktickou přípravou na budoucí povolání a má neobyčejně mnoho konzervativních a archaických rysů. (Stačí se podívat na úvodní pitevní kurzy - lze si představit působivější začátek zasvěcení, nežli se sobě podobnými rozřezat několik lidských těl?) Řada zkoušek je velice obtížná a neobyčejně náročná na paměť, daleko za hranice příští praktické použitelnosti (memorování nejjemnějších anatomických detailů i pro ty, kdo nebudou nikdy operovat či jich jinak využívat, absurdně široký záběr předmětů, smysluplný snad v osmnáctém století, ale bez skutečného pochopení pro člověka v jeho celku)“ (str. 114)
• Sociální stát a moderní doba aneb kudy kam?

Čtení je to velmi zajímavé a hlavně snadné, i přes složité téma. Jediné, co by snad někoho mohlo zklamat, je že neústí k nějakému závěru. Ani souhrnu, ani návrhu řešení - ale to asi nebylo cílem. Zkrátka, počítejte s precizním zmapováním terému se všemi souvislostmi a přesahy.

„Zdravotnická osvěta, jdoucí v posledních desetiletích do absurdních detailů (viry, karcinogeny, cholesterol a lipidy působící srdeční ischémie atd. číhají na každém kroku, a v podstatě znechucující všechny smyslové radosti, jak to působivě líčí Le Fanu, 1999) a obava z jejich přítomnosti a téměř nezvratitelného účinku je zcela jistým zdrojem neuróz. Málokdo si uvědomuje, že život je svou nejvnitřnější podstatou záležitost riskantní, nezdravá, nebezpečná a končící smrtí.“ (Str. 113, Medicínsko-průmyslový komplex)