Poslední kniha Miloše Urbana se točí kolem hub - ale ne jen tak ledajakých, kolem Paquinova hřibu (boletus arcanus). Že ho neznáte není nic divného, protože hřib se ukáže jen někomu. Pokud máte talent pro jeho hledání, nebo pokud jste ho už někdy okusili, jste k němu neodolatelně přitahováni; pokud talent nemáte, můžete stát přímo před ním a stejně jej nenajdete. Hlavní hrdina, redaktor v nakladatelství, milovník silných aut a vášnivý houbař, jednou neznámý a podivně duhově se barvící hřib našel. Navštívil mykologickou poradnu, aby se informoval, ale z podivných náhod, setkání a záhad už se nevymaní. Hřib zpátky nedostane, mykolog zmizí, ze ženy s revolverem se vyklube žena mnohem starší než se zdá, a vše se stále víc zamotává.
Hřib má nepředvídatelné účinky - dokáže své uživatele omladit, dokáže i zcela změnit jejich podobu, umí ale i horší věci a předávkování jej děsivé.
„Hřib je strašlivý v tom, že svůj příští projev vám nedá nijak odhadnout. Počítáte s tím, že vás omladí a uzdraví, že budete neodolatelný pro ženy. A houba vám to skutečně poskytne ve třech ze čtyř případů. V tom čtvrtém s vámi ale může udělat naprostý opak.“ (Str. 100)
Také symbióza s houbou housenicí nevěstí nic dobrého. Na pozadí hlavního děje vidíme, jak nová droga postupně proniká do celé země, jak ji politická elita zneužívá a společnost postupně degraduje. Škoda, že tyto změny jsou jen lehce načrtnuté, společenský úpadek i jasně rozeznatelní politici by si zasloužili větší prostor.
„Televizní reportér jménem Koleslaw, který zkusil štěstí v politice se svou novou stranou nazvanou KK, uspěl a stal se ministrem vnitra. Pak čtyřčlenná hudební formace - říkali si Gekon - nevím jestli byli členy strany KK, ale ochotně jí hráli na předvolebních mítinzích.“ (Str. 258)
S postupem knihy se čím dál více objevují bizarní výjevy nebo postavy; dívka, která se s pomocí houby stylizovala do nymfomanické manga postavičky, rozplývající se přeludy, kokon, z něhož se líhne ženská postava, to vše je jak z těžkého snu. Symboly, obrazy... Leccos zůstává bez vysvětlení, zejména účinky houby - asi bude nutné více přečtení.
Jména hlavních hrdinů (Mc Roupulos, Gregor Marty) a částečně také účinky hřibu odkazují na Čapkovu hru Věc Makropulos, ale souvislosti jsou jen okrajové, bez znalosti divadelní hry se obejdete.
Pro beletrii neobvyklé je použití 3D úpravy ilustrací Pavla Rúta a vložení 3D brýlí do knihy. Nápad je to zajímavý, bohužel totálně nefunkční - jediné kresby, které jako 3D fungovaly, byly koláže z hub, a to byla spíše výplňová, opakující se ilustrace (a nebo, pokud to bylo koláží více, byly si tak podobné, že jsem rozdíl nepostřehl). A ty ostatní byly trojdimenzované tak špatně, že se na ně koukat nedalo ani s brýlemi, ani bez nich.
Závěr mi přišel nějak rychle uzavřený a ukončený, dokonce tak rychle, že jsem si týden po dočtení nemohl vzpomenout, jak to vlastně dopadlo. Je to pořád Miloš Urban, pořád se kniha čte dobře a stále je plná podivností, ale propracovanosti předchozích děl nedosahuje.
Vybrané recenze: Ivan Hartman, Petr Nagy.
nakladatelství Argo, Praha 2011, ISBN 978-80-257-0418-9, cena 358 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.