Velmi zdařilý román, podle mě asi Urbanův nejlepší (z těch, které jsem četl - Sedmikostelí, Zelený román a Stín ktedrály).

"Sedmikostelí" mě zaujalo formou; okraje stránek, kresby a jakoby starobylé písmo vybočují z ostatních knih. Obsah je také neobvyklý - snové výjevy, archetypy, kostely, vize a do toho mrtví. "Zelený román" v první části popisuje život a pohanské rituály venkovského panství, kam se po letech vrací šlechtický synek. Pěkné. I druhá část, odehrávající se v současnosti, má něco do sebe.

"Stín katedrály" je poutavý tím, že pořád cítíme něco pod povrchem. Tajemné předivo vztahů, jejichž náznaky vidíme, ale nechápeme. Prerafaelitská romantika, černočerný život Ropsův, zmínka o jeho jmenovci Félicienu Ropsovi, mistr kamenické huti jménem Fulcanelli (těšil jsem se z toho odkazu na alchymistu 20. století a znalce katedrál, autor se ale pojistil a zapracoval do děje i Fulcanelliho knihu. Nejspíš Tajemství katedrál), mnich, a samozřejmě vize, tajemné vraždy a symboly. Jsem opravdu zvědavý, kam se děj dostane (mám přečtené asi dvě třetiny knihy). Recenze: Pavel Kotrla, iLiteratura.

Ještě jedna zajímavost - starožitník Max Unterwasser. Před nedávnem vyšla kniha Michaela připsaná pravě jemu. Miloš Urban o ní napsal, že je to nejlepší horor za posledních pár let. Jeho názor nesdílím, hlavně ale už chápu, proč se předpokládá, že Max je pseudonym. Miloše Urbana, samozřejmě; vodítek k němu je více.