Jan Amos Komenský: Cesta světla

Nelze tedy lidskému rodu přát nic prospěšnějšího ani nelze nic vznešenějšího projednávat na radách moudrých, než aby bylo možné nalézt (za pomoci Boha, který nás již lituje) nějakou účinnou cestu, jak odstranit z lidských duší onu odpornou tmu nevědomosti a různic a uvést na svět jas moudrosti. Hodlajíce vyšetřit, jaká se může v této věci skrývat naděje, pohleďme nejprve, oč bylo v této věci usilováno a s jakým zdarem. (Str. 39)

Z příkladů dokazuje, že světlo a tma bojují, když jednoho přibývá, druhé mizí a naopak, ale že světlo zvítězí. Zkoumá dosavadních šest cest a přichází se sedmou, zcela univerzální, tedy pansofií (vševědou). Pro šíření univerzálního světla potřebuje:

• univerzální knihy
• univerzální školy
• univerzální sbor
• univerzální jazyk

Zajímavé je, jak zdůrazňuje zodpovědnost a jak ji vyvozuje ze skrytého smyslu bible:

Náš Hospodin nás učil modlit se: Otče náš, posvěť se jméno tvé. Kdyby se však někdo jen modlil a nechtěl současně i opravdu dbát, aby také sám posvěcoval Boží jméno a aby jiní všemožným způsobem je posvěcovali, řeklo by se, že se posmívá Bohu. Tak tedy, když se nám ukládá, abychom se modlili: Přijď království tvé, ukládá se nám zároveň, abychom sami hledali království Boží (Mat. 6, 33). Když se modlíme: Buď vůle tvá, nemíníme tím, aby ji Bůh bez našeho vědomí v nás konal, ale aby nám dal vůli konat všechny jeho záměry. O to jsme povinni tak opravdově usilovat, jak opravdově se modlíme. Když říkáme: Chléb náš vezdejší dej nám dnes, nemá to ten smysl, abychom v nečinnosti očekávali, až nám bude z nebe seslán chléb, ale aby Bůh připojil své požehnání, když každý svou prací si hledí dobýt chléb a pak jej v potu tváře pojídá. Tak když se modlíme: Odpusť nám naše viny, zavazujeme se zároveň nedopouštět se hříchů, nebo, kdyby se nám to vinou naší křehkosti přihodilo, hned opustit cestu hříchu a navrátit se k předsevzetí nehřešit. Když říkáme: Neuveď nás v pokušení, zavazujeme se tím, že se nebudeme sami do pokušení vrhat a pokoušet Boha. Když konečně říkáme: Zbav nás od zlého: zároveň se učíme a zavazujeme, že se budeme zlu vyhýbat a dáme si pozor, abychom do něho neupadli. Jak bychom tedy stejně nepochopili, že když s příchodem onoho vytouženého osvíceného století máme naději na nápravu pokažených věcí a žádáme si ji od Boha, že se zároveň také zavazujeme jí napomáhat? (Str. 59)

Hledání a nalézání vzájemného vysvětlování přírody a bible ukazuje bystrost, vůli a nekonečnou fantazii:

Slouží tedy sobě navzájem jako komentátor a tlumočník, Písmo spíše z hlediska obecnosti, příroda spíše z hlediska jednotlivostí. Písmo totiž obecně učí, odkud jsou tvorové a jakou silou trvají a jaký konečně mají cíl. Ale jednotliví tvorové ukáží pravý smysl jednotlivých míst Písma (kde pod obalem jsou vykládána tajemství), např. že si Bůh ve Starém zákoně přál, aby to, co se mu podává jako oběť, se spálilo ohněm. Proč to? Zkoumej přirozenost ohně a pochopíš, kam směřuje Boží příkaz. Víme totiž, že je trojí působnost ohně: svítit, zahřívat a pohybovat se. Kdo tedy tento obraz vysvětlí tak, že řekne, že Bůh požaduje od těch, kteří se mu nabízejí za oběť (1) světlo poznání, to jest (jak vysvětluje apoštol, Řím. 12, 1) rozumovou poctu, (2) teplo vroucnosti (3) a pohnutí dobrého úmyslu, čili nové poslušnosti, zda nepoznáme, že objevil za literou smysl? Nechtěl rovněž Bůh, aby se mu obětovalo bez soli. Proč to? Jestliže znáš přirozené vlastnosti soli, nemůže ti uniknout tajný smysl. Sůl je totiž svou podstatou stálejší než všechna tělesná stvoření a pro tuto stálost je jakoby neporušitelná (ani totiž sama nehnije a ani nedovoluje posoleným věcem hnít). A jestliže někdy musí měnit vnější tvar (jak se stává, octne-li se v látce, která jí škodí — vodou se totiž rozpouští a rozplývá, ohněm praská), nemění přece svou přirozenost, ani jí neztrácí. Neboť i ta voda, která rozpouští sůl, musí přijmout přirozenou vlastnost soli, a sůl rozpadlá působením ohně na malé částečky, je touž solí. Nemáme tedy věřit, že Bůh tímto symbolem doporučuje svým vyznavačům stálost v úskalích a ohni? Podobných věcí je Písmo plno. A jejich smysl se může správně pochopit jen z pravé znalosti věcí přirozených, nemluvě ani o podobenstvích. Ó jak významné bude toto světlo, budeme-li celé Písmo vyvozovat z harmonie přírody, přírodu pak pravdivě symbolizovat v Písmě! (Str. 98)

To je přímo fascinující! Ale nemylte se, neposmívám se tomu, spíš to sleduji s respektem – jak promyšlené to má, jak podložené odkazy. Bohužel tedy odkazy na Bibli a ne na vědu… Co by asi dokázal produkovat v modernější době?

Anděl míru

Spis Komenský napsal a vydal jako memorandum k mírovým jednáním v nizozemské Bredě, která měla ukončit druhou anglo-nizozemskou válku. Mezi vyjednavači měl mnoho příátel a známých a svoje poselství zde (spolu se sbírkou proroctví) rozdával. Dílo je patetické i realistické, a pro Komenského politické smýšlení převratné – namísto boje mezi katolictvím a protestantstvím zde proti sobě stály dvě protestanstké země! Ve výsledku odsuzuje všechny války bez rozdílu a vyzdvihuje mravní hodnoty a sjednocení lidstva v duchu příchodu Kristova království.

Štěstí národa

Zde jde o řízení státu, Komenský spis napsal patrně v Blatném Potoce (Sárospatak v Maďarsku) a věnoval ho protestantskému sedmihradskému knížeti Jiřímu II. Rákóczimu. Štěstí národa podle něj závisí na růstu, rozvoji ekonomiky a vzdělanosti, ale k tomu mají Maďaři daleko. V kritice si nebere žádné servítky:

O nadbytku nač mluvit? Máme nadbytek žebráků a špíny; a z nedostatku zdravé přípravy i nápojů máme nadbytek bledničky, častých nemocí a předčasných úmrtí; proto je země napolo pustá. Máme sice drahokamy, zlato a stříbro, ale pod zemí; dobývat jich odtud ponecháváme umění jiných, ať už je provozují veřejně, neb tajně; sami o sobě těchto věcí nedbáme. (Str. 228)

V dalších odstavcích pak navrhuje, jak dosáhnout zlepšení.

Věječka moudrosti

A ještě jeden aspekt Komenského tvorby je tu ukázaný – schopnost sebereflexe. Tak jako se obilí zbavuje plev věječkou, i on se ohlíží za svými díly a identifikuje v nich chyby a nedokonalosti.