Kdo by neznal Mikuláše, jeho ikonické příhody s úžasnými obrázky doprovázely dětství celých generací – a myslím že to dokážou i dnes. Já jsem měl Mikulášovy patálie a četl jsem je mockrát. Mimochodem, jaké příhody jste měli nejraději? Já táboření na plácku a lovení pulců. To si pamatuju dodnes, včetně ilustrací:
Když jsem narazil na Mikulášovy sebrané spisy, nemohl jsem tudíž odolat. Je to soubor pěti malých knížek, rozdělení je ale víceméně umělé, vybočují z toho jen Mikulášovy prázdniny, které popisují dovolenou s rodiči u moře a o rok později příhody z tábora. Jsou tu jiné postavy, prostředí a logicky i zápletky, jen Mikuláš je pořád stejný raubíř. Ty ostatní by klidně mohly být v jednom svazku.
Co způsobuje, že kniha je svěží i po letech?
Jistě Sempého kresba, jeho ztvárnění je legrační samo o sobě.
Stejně tak postavy; všichni kluci jsou něčím typičtí, Vendelín se pořád cpe, Jáchym něco hledá na zemi, mazánek paní učitelky Celestýn se šprtá i o přestávkách a schovává se za své brýle, Augustýn se vytahuje – a všichni se pořád perou a chodí na hanbu a dostávají tresty. Jsou jako pytel blech. Jejich typické vlastnosti zachycují nejrůznější archetypy (nebo stereotypy?), takže každý malý čtenář v nich může spatřit někoho ze své třídy.
Stereotypy ale mohou oslovit i dospělého čtenáře, tatínek s novinami po příchodu z práce, hádky s maminkou, vytahování nejrůznějších dávných křivd, jejich společná péče o syna – to všechno je důvěrně známé.
A konečně vtipná pointa. Každý příběh je zakončený tak dokonalým nepochopením situace od Mikuláše, že se zase musíte smát.
Zkrátka vřele doporučuji, ať už pro nostalgické zavzpomínání si, nebo pro společné čtení s dítětem téměř libovolného věku.
Odkazy:
GOSCINNY, René, SEMPÉ, Jean-Jacques. Mikulášovy sebrané spisy. Praha: BB art, 2007. ISBN 978-80-7381-223-2.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.