Nečekal jsem, že z knihy od autora, kterého už jsem párkrát četl, budu mít tak rozporuplné pocity. Nejprve ale stručně o čem to je – doktor Kosek, specialista na africkou magii, je jednou v noci vyrušen a požádán o pomoc.

„Pokud se nepletu, jste expert na africkou magii a právě magie nám teď v Africe dělá poněkud potíže,“ řekla a z výrazu její tváře bylo jasné, že sama nevěří tomu, že přesně takovou větu vypustila z úst. (Str. 11)

Velmi rychle se stane součástí speciálního týmu vyšetřovatelů advokátní kanceláře Kouda, která se specializuje na zločiny, u nichž běžná vysvětlení selhávají.

Vysvětlil mu, že jsme efektivní při řešení nestandardních zločinů. Pan doktor zásadně používal slovo nestandardní. Pokud si pamatuji, nikdy neřekl para ani normální v jedné větě, natož dohromady. Na to, jestli případ smrdí i něčím nestandardním, měl ovšem dokonalý čich. (Str. 51)

Jsou to zločiny, v nichž hraje roli magie. Setkáme se s pěti případy:

• Boží tango
• Příliš dlouhá swingers party
• Srdeční záležitost
• Pražské Kobky
• Artefakt

Podrobnostmi bych ale už prozrazoval příliš.

Už po pár stránkách mě brakovost začala rušit – vše je nastíněné pár slovy, o hlavním hrdinovi nevíme prakticky nic, za chvíli jsme v Africe a vše je na maximální efekt a akci. Stejný princip jako bulvár, veze se na základních emocích (plus povinné hláškování). Přemýšlím, jestli Kulhánek byl také takový a jen mi to nevadilo, nebo je to tady ještě rychlejší a plošší.

Některé zápletky byly zajímavé, zejména poslední případ s posvátným dřevem versus Bafomet, to bylo překvapivé a přitom logické. Naopak případy magickosexuální, prostředí prostitutek a nočních klubů, to bylo spíš jako kompenzace nebo snaha si tohle prostředí „zkusit“. Hlášky jsou místy křečovité:

V baru U Červené žáby bylo šero prosycené tabákovým kouřem hustým jak středoškolačka, co si na školní výlet vyrazila bez podprsenky. (Str. 32)

Okatá a nezastíraná parodie na skutečné protagonisty mi také přišla zbytečná.

Soudil byl velmi podobné sousto. Mediální magnát, majitel tří televizních kanálů, několika bulvárních časopisů a dvou celostátních deníků. Měl vztah s jednou prostinkou blonďatou herečkou, která dřív zářila v televizních seriálech a teď už se objevovala jenom v talk show jeho televizních stanic. Konkurenční bulvár spekuloval, že je Soudil ve skutečnosti gay a ona mu poskytuje krytí výměnou za šanci objevovat se na obrazovce. Šlo ale jen o okrajovou stránku jeho osobnosti. Podstatné bylo, že mediální byznys tohohle chlápka měl ještě jeden zajímavý rozměr. Soudil byl posedlý politikou. V průběhu času získal vliv na několik politických stran a důležitých poslanců a senátorů napříč politickým spektrem. Zmanipulované předvolební výzkumy, články na objednávku, masivní politická inzerce pro vybrané přátele, to byly v Soudilově mediálním impériu běžné praktiky.

(… )

Kateřina Bierkowová, televizní hvězda třetí kategorie vypadala strašně: oční stíny rozmazané po celém obličeji a lehce se třásla na kokainovém dojezdu. Možná třesavce napomáhala i zima, protože navzdory tomu, že se všude po domě pohybovala spousta lidí, měla na sobě jenom lehkou lascivní košilku, která nechávala nakouknout na většinu z toho, co měla pod ní. (Str. 93)

Celkově je to neoriginální, magické komando už jsem párkrát viděl (Jiří Pavlovský, Dušan D. Fabian, Andrzej Pilipiuk) a když k tomu přidám brakovou formu i obsah, není to kniha, ke které bych se vracel.

Odkazy:

• Příliš dlouhá swingers párty v ČBDB
• Příliš dlouhá swingers párty v Databázi knih
• recenze Lucie Koucká, Sarden
• recenze audioknihy Alena Tománková, Fantasymag

KOTLETA, František. Příliš dlouhá swingers párty. Praha: Epocha, 2014. ISBN 978-80-7425-362-1.