Možná vás napadá, jak souvisí mineralizace s tvrdostí vody. To je tak, tvrdost vody je dost neurčitě definovaný pojem (tedy abych byl přesný, on definovaný je, ale několika způsoby a pokaždé jinak) a udává se ve špatně představitelných jednotkách.
Jedna z definic se odvolává na koncentraci vícemocných kationtů (hořčíku, vápníku a pár dalších kamarádů), jiná považuje tvrdost za ekvivalent CaCO3, ještě jiná stanovuje tvrdost jako součet obsahu hořčíku a vápníku. Ta platí i v Čechách. Všechny zmíněné údaje a ještě mnohem více toho najdete v dokumentu "Zdravotní význam 'tvrdosti' pitné vody".
Shrneme-li to, tvrdost vody souvisí s mineralizací vody, ale není to totéž. Většinou ji určují jen některé z rozpuštěných minerálů, takže se výjimečně může stát, že mineralizovanější voda bude měkčí než méně mineralizovaná (příklad: první voda má 150 mg/l, z toho 100 mg/l je Ca a Mg, druhá voda má 450 mg/l, z toho 50 mg je Ca a Mg - tvrdší je ta první).
Teorie o škodlivosti nebo neškodnosti pití tvrdé vody si můžete v uvedeném článku přečíst také. Vybírám jen nejdůležitější:
Připadá vám to tak trochu protikladné s tvrzeními o dlouhodobém pití středně a silně mineralizovaných vod (odkaz)? Mně také, ale spoléhám na několik věcí:
Jak se tvrdá voda projevuje? Na čaji se udělá povlak. Mýdlo nepění. Od určitého množství tvrdost (Ca, Mg) mění chuť vody. Na nádobí a dlaždicích zůstávají bělavé stopy po uschlých kapkách. A ve varné konvici se tvoří vodní kámen. Ale o tom zase příště...
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.