Minule jsme si řekli něco o demineralizované vodě a jejích rizicích, dnes se podíváme na opačný extrém - silné minerálky. Sliznice v ohrožení nebudou, tak velký rozdíl koncentrací není (měl bych ovšem zmínit dráždivé účinky teplého slaného roztoku, který vyvolává zvracení), ale množství obsažených minerálních prvků už s organismem zahýbat může.

S vodou přijímáme nejrůznější minerály v závislosti na složení konzumované minerálky a tělo se s tím musí vyrovnat - denní potřebu pokryje a vše přebytečné se snaží vyloučit, což je zátěž především pro ledviny. Pokud člověk nepije dostatečně, samozřejmě vzrůstá riziko vzniku ledvinových kamenů. Ovšem i kdyby pil potřebné množství a bude to zase minerálka, je to začarovaný kruh, čím víc vypije, tím víc má vody na vyloučení, ale tím více prvků přijímá, takže se jich stejně nezbaví...

Některé minerály mají tendenci ukládat se v orgánech, železo v játrech, vápník v cévách. Zvláštní pozornost zasluhuje sodík, který je obsažený v mimobuněčných tekutinách a určuje mimo jiné jejich objem. Z vody do těla přejde prakticky všechen, vstřebává se velmi dobře. Čím více sodíku v těle, tím větší objem např. krve a potažmo vyšší krevní tlak a s tím spojená rizika kardiovaskulárních onemocnění (proto by lidé po infarktu nebo s anginou pectoris měli snížit příjem soli). Dále například „zvyšuje vylučování vápníku z organismu a snižuje i jeho vstřebávání ze zažívacího traktu. Nedostatek vápníku může vést k demineralizaci kostí, zvýšené vylučování močí zvyšuje riziko vzniku močových kamenů u některých typů pacientů.“ (zdroj informací a citát - Státní zdravotní ústav, pdf)

Snažil jsem se najít na Internetu nějaká odborná lékařská pojednání na téma silně mineralizovaných vod a další příklady, ale moc úspěšný jsem nebyl. Takže ještě budu citovat z článku Pitný režim (taktéž stránky Státního zdravotního ústavu, pdf): „trvalá konzumace středně a silně mineralizovaných vod představuje již zvýšené riziko vysokého tlaku, ledvinových, močových a žlučových kamenů, některých kloubních chorob, těhotenských komplikací nebo poruch fyzického vývoje u dětí. Denní příjem středně mineralizovaných vod by tedy v průměru neměl přesáhnout 0,5 litru; příjem silně mineralizovaných vod by měl být ještě nižší. Vhodné je minerální vody, kterými pitný režim doplňujeme, střídat.“ Pro přesnost dodávám, že středně mineralizované vody obsahují více než 500 mg/l, silně mineralizované více než 1500 mg/l.

Státní zdravotní ústav vydal doporučení na optimální složení pravidelně konzumované minerální vody. Celková mineralizace by se měla pohybovat v rozmezí 150-400 mg/l. Cokoliv víc už přináší rizika.