Martin Patřičný: Všecky krásy dřeva

Martin Patřičný je po celý svůj život propojen se dřevem. Řemeslo se naučil u svého strýce, řezbáře a soustružníka, svou řemeslnou zkušenost postupně proměnil ve výtvarnou a uměleckou práci. I jeho mediální působení se točí kolem téhož – vydal řadu knih o dřevě (vizte například Dřevo krásných stromů), podílel se na scénáři televizního seriálu Kus dřeva ze stromu a také jím provázel.

Jak název knihy naznačuje, autor má silný vztah k poezii, je to parafráze k názvu Seifertovy knihy Všecky krásy světa. V knize řadu básní odcitoval, ať už klasických, nebo skrytých v odstavcích textů, tedy básní v próze.

První kapitola, "Všecky krásy dřeva", ukazuje, jak se ve dřevě otiskuje zápas stromu s okolím a jeho život. Jsou tu boule na kmeni, očkovitost, vlnkování, hniloby a plísně, cizí tělesa – a všechno to má potenciál přinášet nečekanou krásu. Kapitolu ještě doplňují metody zpracování dřeva – řezání, povrchové úpravy, barvy.

A konečně kapitola třetí, "Dobré věci ze dřeva", je jakýsi lexikon slov a věcí. Rozdělený je do dvou částí:

• „Podle abecedy“ – např. „Klín, kolo, kolébka, kořenka“, kde k tučně označenému slovu je něco zmíněné nebo doplněné.
• „Podle druhu dřeva“ – např. „Borovice – pádlo“.

Vyprávění mají být humorná a věci v nich ožívat.

Po mimořádně zajímavých, praktických i krásných prvních dvou kapitolách byla pro mě ta třetí zklamání. Jednak je to kaleidoskopická tříšť obrázků, komentářů a citací, kterých je moc, jednak v ní prosvítají autorovy až příliš starosvětské názory. Básnivost a nostalgie se překlápí k odmítání současnosti. Když takto šmahem odsuzuje hudbu, dá se nad tím mávnout rukou, je holt zarezlý a zadřený:

Jak je dobrý zvuk dřeva! Kytary, houslí… Jak dřevo rozechvívá střívko z domácích zvířat, strunu. Dnes se dělají struny kovové.
(… )

Dunění a řev pro ty, co spolu nemusí mluvit.

A ten spektákl kolem! Těch prudkých světel! (Kde jsou ty fujtajblový šantánový lucerničky Grosmanna a Šimka? Kdepak jsou?)

Nelidské efekty a haly a basy, ne obyčejné, mega! Super! Dokonce laser! Ohluchlí zvukaři všude všichni všechno ozvučují jako pro hluché, I v kinech! Války nejsou, tak potřebujeme dunění na bedny. A ohňostroje! (Str. 133)

U hudby se to ještě dá brát jako generační brblání. Když ovšem vzývá „krásný zvyk“ pomlázky…

Krásný nástroj, proutky z vrby, a ten erotický velikonoční zvyk! Červený pruh na zadečku jako setkání nejen s vrbou, jako ženské a mužské setkání… napsal jsem.

A Bedřich oponoval a celý se rozohnil:
To je krásný zvyk?! To je příšerný, pohanský, nekultivovaný, pravěký a trapný pazvyk. Dodnes se ten den raději ukrývám v domě a nevycházím. Jak já se jako kluk styděl, když jsem musel s tátou jít v Šumperku domácnost od domácnosti a asistovat u tohoto příšerného tradičního zvyku, kterému jsem vůbec nerozuměl. Styděl jsem se za otce, za sebe, za ty ženy, co byly bity, za všechny ty, co o pomlázce s obdivem mluvili, za celý ten buranský svět dávných prazvyků, které jsou tak trapně a nesmyslně přenášeny do naší doby.

Ano, ano, je to trapné, přenášet ty staré zvyky k nám do dnešní doby. My už jsme přece jiní, a pomlázka nebo líbání, o souložení ani nemluvím, ty pazvyky se k nám přece nehodí!

Závěrečný odstavec citované pasáže je taková ukázka demagogie a pseudoargumentace, až se tají dech.

Ale to, co Patřičný tvoří ze dřeva a co dokáže ve dřevě vidět, je nádherné. Tedy nezbývá než tvorbu obdivovat – a názory přehlížet.

Odkazy:

• Všecky krásy dřeva v Databázi knih
• Všecky krásy dřeva v ČBDB

PATŘIČNÝ, Martin. Všecky krásy dřeva. Praha: Grada Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-5115-3.