Hned na úvodních stránkách si Bedřich Ludvík pochvaluje, že udělali dobrý krok, když zvolili Luďka Munzara jako průvodce televizním seriálem o památných stromech, a že to býval mohl být i někdo docela jiný, že potenciálních kandidátů měli povícero. Za sebe mohu říct, že to byla volba nejhorší, protože mi zcela zabránila se na seriál dívat. Opravdu jsem chtěl, jenže způsob, jakým průvodce mluvil, vystupoval, ba i to jak mhouřil oči, mě provokovalo. Tím spíše jsem přivítal knižní zpracování.

Kniha sice nezprostředkuje dynamické zobrazování, střih a letecké záběry, zato si můžu fotografie - a že jich tam je více než dost - pořádně prohlédnout. Autoři se snažili zařadit do publikace i stromy, které se do seriálu nevešly, ačkoliv kapitoly přibližně kopírují jednotlivé díly:

Titulní píseň napsal a nazpíval Bedřich Ludvík, musím říct, že to byla právě píseň, která mě kdysi přitáhla k obrazovce (že jsem u ni nevydržel, to už jsem zmínil na začátku). Naléhavá, melodická, pěkná:

Být jako on, nemyslet na dějiny.
Být jako on, jen vrůstat do krajiny.

Prorůstat zem a do hlubin se nořit
Dát trávě stín a své nebe si stvořit.

Tam v korunách se člověku dech zatají
Tam v korunách se člověk a strom setkají
Tam v korunách má člověk nebe na dosah
Tam v korunách, tam člověk ztrácí z času strach!

Člověk a strom, dvě bytosti, dva světy
Člověk a strom, dvě rozdílné paměti.

Mohutný kmen je pevnost proti času
Obejmi jej a strom ti dá svou spásu...

Tam v korunách ...

(K poslechnutí na autorových stránkách)

Na konci knihy se můžete ještě podívat, jak vypadá scénář takového televizního pořadu a pak vyrazit ven, za nejbližším stromem. A vůbec nemusí být oficiálně památný...

„Kořeny. Jak málo jsme se jim věnovali. Vždyť přece nejsou vidět. Co kdyby i lidé měli kořeny jako stromy? Co kdybychom byli vrostlí do země od narození do smrti? Být vrostlí bez pohybu na jednom místě...“ (Str. 240)