V knize jsou nejen vzpomínky a vyprávění, ale i přednášky, úvodní texty katalogů nebo komentáře k obrázkům. Ano, obrázky - fotografie několika plastik, soch, závěsných objektů a stojanů na noty, které Martin Patřičný vytvořil, jsou na konci, jako obrazová příloha.

„Aby výtvarná kultura přežila, tj. aby kromě estetického zaplnění plochy či prostoru ještě fungovala jako jisté měřítko svobody jednotlivce ve společnosti, jako ukazatel pravdy, krásy, čistoty a síly, jako rušení temnot tabu, jako prostředek lidských vztahů..., musí být nejen přítomna sama o sobě, ale musí aktivně žít mezi lidmi. Zatím živoří a skomírá.“ (Str. 119) Proč živoří a skomírá? Jeden z mnoha důvodů: „Přetížení člověka. Jednak celkové, informační, jednak zahlcení vývojem tzv. moderních směrů. Zatímco společnost ještě nestrávila impresionisty, jsou 'umělci' už bůhvíkde...“ (Str.119)

Místo doslovu je přidán text Petra Vopelky - živnostníka, který jako velký obdivovatel a sběratel autorových děl si knihu pořídil, a který píše: „Po několika kapitolách jsem ale číst přestal; tolik sebestřednosti, sebevědomí, neomylnosti, až nadutosti, ... to se nedá číst.“ No pane jo, on snad četl něco jiného než já - nadutost bych snad přece nepřehlédl? Jinými slovy: mně se kniha líbila.