Alžběta Johanna Westonia: Proměny osudu (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Proměny osudu Elisabeth Westonová se objevila jako jedna z postav v knihách Vladimíra Šlechty Kouřové zrcadlo a Mrtvá bludička. Už jako mladá dívka tam psala mistrné dopisy a básně mocným osobám včetně císaře Rudolfa, měla mimořádné vzdělání – a podle Šlechtova doslovu taková skutečně byla. Byl jsem na její verše zvědavý; reprezentativní výbor z její poezie v překladu do češtiny (psala latinsky) vyšel v roce 2003. Sehnat se ovšem dá jen v antikvariátech.

Alžběta Johanna Westonia, anglicky Elizabeth Jane Weston, se narodila v Anglii v roce 1582. Její otec záhy zemřel, matka se znovu provdala za Edwarda Talbota a všichni se přestěhovali do Čech, kde Edward působil pod jménem magistr Kelley na dvoře Rudolfa II. Své nevlastní dceři poskytl podporu i kvalitní vzdělání, zároveň na ni ale dopadaly i důsledky jeho života. Když v souboji zabil Jiřího Hunklera, byl uvězněn, později ve vězení zemřel za ne zcela jasných okolností, jeho rodině byl zabaven majetek.

Rodina se ocitla odkázána na pomoc příznivců; Westonia se pak s využitím svého vzdělání a literárního talentu opakovaně obracela na císaře a šlechtice se žádostmi o pomoc, získání postavení a majetku… Majetkově to příliš úspěšné nebylo, zajistit se Westonii podařilo až sňatkem s Janem Leonem z Eisenachu, ale rozhodně se významným způsobem zapojila do evropské humanistické sítě literátů.

Kniha jako výbor z tvorby ukazuje řadu příkladů těchto adresných básní. Ačkoliv mohou působit dost jednotvárně – jsou to vesměs lichotky, popis situace a prosba – , je v nich patrná i promyšlená diplomacie, báseň se vždy obrací ke konkrétnímu adresátovi a pracuje s jeho postavením a charakteristikou.

Ad eundem
Hanc tibi, Barviti, mittit mea carta salutem
virginiaeque offert tristius artis opus.
Quid cupiam, quaeris? Justam ad te defero causam
et patrocinium quaero puella tuum.
Visa tibi sunt, lecta tibi, tibi cognita facta,
exaudita tibi sunt mea vota quidem. (… )

Témuž pánovi (Janu Barvitiovi)
Tento dopis ti nese, Barvitie, ode mne pozdrav,
dílko své věnuje ti dívka posmutnělá.
Ptáš se, co chci? Tobě předat spravedlivý případ,
ochranu tvou si chci přát ve své ubohosti.
Viděl jsi, četl a poznal jsi všechno, co se nám stalo,
přání má vyslyšel jsi, slyšels je mnohokrát už. (… )
(Str. 32)

Básně věnované smrti bratra a matky jsou prodchnuty silným citem a zoufalstvím. Výbor doplňují krátké morality a dvě bajky.

První doslov překladatele Eduarda Petrů vysvětluje život a osudy Westonie, druhý od Lucie Storchové pak vysvětluje onu evropskou humanistickou síť, res publica litteraria. Aby se do ní mohl někdo zapojit, musel především zvládnout formu dopisů, pochopitelně latinu, časomíru… Následně zaujmout, získat přízeň a ocenění, vyměňovat si dary (básně, rukopisy, knihy). Dopisy byly zároveň prezentace, a korespondence vycházely ve sbornících. To pro mě byla úplná novinka. Humanistická sociální síť!

Westonia do ní dokázala proniknout, nejen jako kuriozita (nesmírně mladá, navíc žena), ale jako plnohodnotný člen. Ne náhodou je považovaná za nejvýznamnější básnířku té doby, už v očích současníků.

Ve Wikipedii je kresba její podoby; požádal jsem ChatGPT, ať na základě kresby vygeneruje fotografii:

Proměny osudu rozhodně nejsou jednoduché čtení; časomíru v latině prakticky nerozeznám a i při skvělém překladu zůstávají ty básně dost náročné. Ale díky oběma doslovům a se znalostí Westoniina osudu se ukazuje velmi zajímavý pohled do českého humanismu.

Odkazy:

WESTONIA, Alžběta Johanna. Proměny osudu. Brno: Atlantis, 2003. ISBN 80-7108-241-4.

Alžběta Johanna Westonia: Proměny osudu

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv