Matthew Dicks: Ať vám visí na rtech (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Ať vám visí na rtech Matthew Dicks je skvělý vypravěč, mnohonásobný vítěz storytellingových večerů, vyprávění také vyučuje a své zkušenosti vtělil do této příručky. Zároveň ji svými příběhy naplnil, takže je to čtení strhující – obzvlášť když důležité principy hned vysvětluje a demonstruje na odvyprávěných situacích.

Dicks vychází z přesvědčení, že vyprávění není vrozený talent, ale dovednost, kterou se může naučit každý, bez ohledu na to, jak obyčejný a nudný se mu jeho život zdá. Tím vlastně návod začíná – radami, jak nacházet a připravovat příběhy z vlastního života tak, aby zaujaly a pohnuly posluchačem. Klíčová není dramatičnost ani vtipnost, ale zásadní změna. Dicks ji nazývá pětivteřinový okamžik, protože tyto proměny se odehrávají rychle.

Proto se ponořte hluboko. Hledejte. Lovte. Bojujte o své pětivteřinové okamžiky. Dovolte si vybavit celou událost. Nezasekávejte se u velkých okamžiků, neuvěřitelných okolností ani vtipných podrobností. Hledejte okamžiky, kdy vám poskočilo srdce. Kdy se něco navždy změnilo, dokonce i tehdy, připadá-li vám daný okamžik oproti zbytku příběhu docela titěrný.

To bude váš pětivteřinový okamžik. Dokud ho nenajdete, nemáte příběh.

Až tento moment objevíte, můžete začít stavět svůj příběh.

A stejně tak rychle na ně zapomínáme. Proto jako jednu z nejzásadnějších metod doporučuje celoživotní domácí úkol, vedení příběhového deníku. Princip je jednoduchý, každý večer si položíte otázku: Jaký je můj dnešní příběh? Čím se dnešek lišil od všech ostatních dnů? a odpověď si zapíšete. Stačí pár vět, moment, emoce, chvíle kdy se vám „rozsvítilo“… Díky tomu získáte jednak materiál pro vyprávění, jednak si uvědomíte, jak bohatý a smysluplný život ve skutečnosti vedete.

Tohle bylo tak přesvědčivé, že jsem se do toho pustil. A opravdu to funguje, za měsíc a půl mám materiálu, že si ho ani nestíhám probírat. (Mimochodem Obsidian má přesně pro tyhle účely podporu, tlačítko „Dnešní poznámka“, kliknete a můžete psát, poznámka se pojmenuje a zařadí do struktury sama.)

Kdyby to nestačilo, je možné využít proudu vědomí:

Proud vědomí je ústní či písemné vyjadřování myšlenek, které vám samovolně přicházejí na mysl, nehledě na to, jak podivné, nesourodé, nebo dokonce trapné mohou být. Lidé využívají strategie založené na proudu vědomí už dlouho; začalo to u psychologů na konci devatenáctého století. Ve dvacátém století tyto strategie převzali spisovatelé a myslitelé ke generování nových nápadů. Vznikly celé romány napodobující uvažování na bázi proudu vědomí.

Nesnáším takové romány.

Pro naše storytellingové účely nám ale zaznamenávání technikou proudu vědomí poslouží k vytváření nových myšlenek a oživování starých vzpomínek.

Nebo hrát hru „první – poslední – nejlepší – nejhorší“ s libovolným předmětem (zkusil jsem, taky to funguje).

Pak přistoupí ke stavbě příběhu, tady je také řada způsobů a technik.

Například vytváření napětí pomocí techniky slona – tedy něčeho, co nejde přehlédnout a hned na začátku nastaví očekávání, dá důvod k poslechu, k přemýšlení. Zkrátka výzva.
Nebo odstraňování detailů nebo postav, které neslouží hlavní myšlence (přestože v příběhu byly).
Velmi důležité je sdílení vlastních zranitelností a neúspěchů, to vytváří s publikem emoční pouto.

Příběh musíte zakončit srdcem. Až příliš často slýchávám, jak se storytelleři pokoušejí uzavřít příběh smíchem. Slovní hříčkou. Vtipem. Proto ale příběhy neposloucháme. Rádi se zasmějeme. Chceme se pobavit. Ale příběhy posloucháme, protože se toužíme dojmout.

Milujeme příběhy, které obsahují humorné a veselé okamžiky. Někdy může být vtipný i celý příběh. Ale těch pár drahocenných posledních vět (prostor, kde příběh zakončíte) by mělo končit srdcem. Smysluplně. Příběhy by se měly uzavírat něčím větším než smíchem.

Pokud chcete, aby příběh v divácích zanechal trvalý dojem (a to by taky měl být váš cíl), měli byste skončit něčím, co je dojme, co ukáže vaši zranitelnost, odhalí nějakou vaši stránku nebo povede k propojení s publikem.

Chcete-li si udržet pozornost posluchačů, smích si nechte na prostředek vyprávění. Využijte ho k přenesení publika na konec. Ale příběh zakončete něčím, co smích přesahuje.

Ať už se chcete zdokonalit v povídání u oběda, na společenských akcích, nebo někde na pódiu, pokaždé tu najdete přesné a praktické rady.

Odkazy:

DICKS, Matthew. Ať vám visí na rtech. Brno: Jan Melvil Publishing, 2026. ISBN 978-80-7555-295-2.

Matthew Dicks: Ať vám visí na rtech

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv