Rozměrná a obrazová kniha o konspiracích se už docela blíží tomu, po čem jsem volal – věcně popisuje co se stalo, co následovalo a jaké se vyrojily konspirační teorie. U nich uvádí jejich argumenty:
Fotografie ale patří jen k jedné problematické oblasti, které vzešly z myslí konspirátorů. Některé jejich otázky se snaží vypořádat s mnohem techničtějšími záležitostmi.
Proč na povrchu Měsíce nenajdeme žádný kráter vytvořený tryskami při přistání? Proč z rakety nešlehal žádný viditelný oheň? Jak dokázala posádka a zařízení vesmírné lodě přežít cestu skrze van Allenův radiační pás? (Str. 71)
popíše oficiální vysvětlení:
Na Měsíci žádný kráter po přistání nevznikl jednoduše proto, že lunární moduly místo toho, aby do povrchu Měsíce narazily, před přistáním brzdí. Jejich pád byl zpomalen už tak slabou gravitací. Žádný viditelný plamen ani existovat nemohl, protože lunární moduly používají jako palivo hydrazin a dimerní formu oxidu dusičitého, které mají schopnost reagovat a vzplanout bez jakýchkoli jisker. Tato paliva také produkují téměř neviditelné spaliny. Co se van Allenova pásu týče, na toto byla mise dobře připravena. Trajektorie přechodu mezi běžnými drahami byla schválně vypočítána tak, aby se minimalizovalo vystavení radiaci. Toho bylo dosaženo tím způsobem, že vesmírná loď proletěla pásem za pouhých třicet minut. Samotné astronauty ochraňovaly před radiací kovové pláty vesmírné lodi. Dávka radiace, kterou dostali, nebyla vyšší než ta, jíž je člověk vystaven například při rentgenu plic. (Str. 71)
a nebojí se posoudit míru reálnosti takové konspirace:
Pro každou námitku, která je vznesena konspirátory, existuje racionální a vědecké vysvětlení. Existuje tedy možnost, že Amerika přistání na Měsíci skutečně zfingovala? Ani ne. To koneckonců prokázali i vědci. Vezmeme-li v úvahu množství práce, které by bylo zapotřebí, aby NASA obalamutila celý svět s událostí tak gigantických rozměrů, jako je přistání na Měsíci, nejspíš už bylo lehčí na něj opravdu doletět. (Str. 72)
Pohled je to skeptický a realistický, tedy kniha velmi užitečná.
Bohužel je docela stručná, každému tématu jsou obvykle věnované tři stránky a jejich celkové množství by se také dalo zvětšit (stránek má jen 128). To ji předurčuje jako úvod do problematiky. Neznamená to ale, že se v ní nemůžete dozvědět něco nového – o studii syfilidy v Tuskegee jsem netušil, jméno programu MKULTRA pro mě bylo také překvapení.
Přehled obsahu
Odkazy:
GREIGOVÁ, Charlotte. Konspirační teorie. Brno: CPress, 2019. ISBN 978-80-264-2831-2.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.