Kniha s podtitulem Průvodce skeptika po klimatické apokalypse přináší přesně to, co slibuje – skeptický pohled a doplnění nejrůznějších „zákulisních“ záležitostí ke globálnímu oteplování způsobenému člověkem.

Často sice sklouzává ke zbytečně tendenčním formulacím a aroganci:

Skandály se ovšem podařilo ututlat. Provinilci si sami ustavili vyšetřovací komise složené z důvěryhodných a nezávislých osobností—jako jejich švagr nebo spolužák ze školy a podobně. Toto „nestranné“ vyšetřování je „očistilo“. Přesně jak to známe z „vyšetřovacích komisí“ zParlamentu, kde ruka ruku myje.

Sociologové tomuto propojení vědy a politiky říkají „postnormální věda“. U společensky závažných problémů vědci slouží politikům jako odborní poradci. Nikdo ale nestojí o rádce, kteří nic nevědí. Takže než by přiznali neznalost, rádcové tu a tam raději nahradí chybějící data nějakou náhražkou. Asi jako když řezník do párků místo masa přidává piliny. (Str. 58)

většinově ale upozorňuje na informace, které do obrázku nezapadají – a přitom jsou důležité. Třeba to, že se růst teplot na 14 let zastavil, přestože emise CO₂ pokračovaly:

Ve své Páté zprávě (2013) klimatický panel OSN musel přiznat, že v letech 1998—2012 byl trend růstu teplot okolo nuly, navzdory silnému nárůstu CO₂. Klimatolog Hans von Storch konstatoval, že klimatické modely takovou pauzu v oteplování neočekávaly. „V mém ústavu jsme analyzovali, jak často se v simulacích objevuje taková patnáctiletá stagnace globálního oteplování. Odpověď zní: v méně než 2 procentech. Jinak řečeno, přes 98 procent předpovědí ukazuje, že při tak vysokých emisích CO, by mělo dojít k nárůstu teplot.“

V klimatologických modelech očividně cosi chybí. „Jsou dvě možná vysvětlení,“ pokračuje Storch. „A ani jedno pro nás není příjemné. První možnost je, že se otepluje méně než se čekalo, protože skleníkové plyny mají menší dopad než se myslelo… Druhá možnost je, že naše simulace podcenily, jak moc klima kolísá z přírodních příčin.“ (Str. 133)

(I když se to samozřejmě dá vnímat různě, vizte Wikipedii.)

Že na klima má masivní vliv oceánský cyklus:

V posledních staletích tento cyklus vykazuje periodu cca 60 roků. Třicet let ochlazování po roce 1946, třicet let oteplování po roce 1976. Po roce 1998 se PDO přepnul opět do své chladné fáze, proto se oteplování zbrzdilo. Věda nezná příčinu Pacifické dekádové oscilace ani obdobné Atlantické multidekádové oscilace (AMO). Stejně jako nezná příčinu známého jevu El Niňo a La Niňa, který určuje globální meziroční teplotní výkyvy.

Na začátku těchto výkyvů jsou vždy změny atmosférického tlaku v Tichém oceánu. Jejich příčinou ale nemůže být ani Slunce ani COX Příčina tohoto klimatického cyklu může být astronomická, protože se tento cyklus projevuje i v kolísání polárních září, které reguluje sluneční vítr.59

Zdá se, že jako první se mění rychlost rotace planety, čímž se dny zkracují či prodlužují (LOD, length ofday). Pak se změní tlak nad oceány, načež následuje změna teplot. A na tu teprve reagují meziroční výkyvy CA. Souběžně s tím kolísá i rychlost růstu hladin oceánů.60 Například v letech cca 1900—1930 se rotace Země zrychlovala a délka dne zkracovala. Došlo k růstu globálních teplot, zrychlení růstu hladin moří a přírůstku populace lososů. Co je příčinou změn rychlosti rotace planety není jasné. Možná slapové působení okolních vesmírných těles — Měsíc, Slunce, Jupiter.

Každopádně už v roce 1976 Lambeck a Cazenave předpověděli, že se bude oteplovat. Ne kvůli CO₂, ale kvůli kolísání délky dne. (Str. 136)

A že takových vlivů je mnoho. Klima nikdy nebylo stabilní, vždy kolísalo z mnoha příčin, a množství CO₂ není jediná – a dost možná ani ta hlavní.

V Global Warming Art je zajímavé spíše to, co tam chybí, než to, co tam je. Nenajdete graf přírodních klimatických cyklů, aby lidé neviděli, že globální oteplování je z valné části jen další přírodní výkyv. Nikde tu nenajdete 200letý Suessův solární cyklus, aby lidé neviděli, že řídí tání alpských ledovců. Nenajdete tu 1 500 let dlouhý Bondův klimatický cyklus, aby si lidé nevšimli, že malá doba ledová a současné oteplení jsou přírodní výkyvy. Chybí graf meziročních přírůstků CO₂, protože tam by čtenáři viděli, že ty reagují na loňské teploty — a ne naopak.

Chybí graf kolísání hladin oceánů za tisíc let, protože by lidé viděli, že ve středověku byly oceány výše než dnes. Chybí i graf kolísání oceánů za posledních 150 let, protože to by lidé viděli, že kolísání řídí 60letý přírodní klimatický cyklus a nikoli lidé. Grafy tání ledovců začínají rokem 1960, aby lidé neviděli, že tání ledovců začalo v půli 19. století, kdy hladiny CO₂ byly nepatrné. A samozřejmě chybí i porovnání přehnaných oteplovacích proroctví (modely CMIP-5) s naprosto odlišnou realitou. (Str. 156)

Ani teplejší klima nemusí být tragédie, sucha přináší spíše podnebí chladné než teplé.

Vedle roviny věcně klimatologické kniha také popisuje kolik manipulací a nekorektních postupů se objevilo mezi angažovanými vědci, jaká byla historie obav apod. Přehled částí a kapitol:

• Nepropadejme panice
• Hrozba globálního ochlazování (Doba ledová; Náhlé změny v klimatu v době kamenné; Když byla Sahara zelená; Jmenuji se Bond, Gerald Bond; Zmizení Vikingů z Grónska; Malá doba ledová; Války kvůli teplotě?)
• Dějiny alarmismu aneb Komedie omylů (Eugenika; Rezervace; DDT; Populační hrozba; Ŕímský klub; Ehrlichova sázka; Černobyl; Ozónová díra; Ekologická stopa; Zamyšlení nad omyly ve vědě)
• Když vědu řídí politici (Zakladatel UNEP; Založení IPCC; Schůzování; Pravděpodobně; Dva stupně Celsia; Aféra Glaciergate; Aféra Africagate; Aféra Amazongate; Šedá literatura; Vyšetřování IPCC; Jak se vybírají experti; Aféra Pachaurigate)
• Falešné zprávy (Uhlíkové znečištění; Extrémy počasí; Povodně; Potopa světa; Oběti na životech; Lední medvědi; Okyselování oceánů; Hurikány; Tučňáci; Požáry; Nepříjemná pravda; Konec světa)
• Klimatická aféra Watergate (Hokejkový graf; Hokejku vyšetřuje kongres; Nejvlivnější strom na světě; Vědvi v utajení; Majkův trik; Problém s letokruhy; Vyšetřování Climategate v USA; Postnormální věda)
• Na co se v modelech zapomnělo (Skleníkový efekt; Globální ochlazování; Pauza v oteplování; Modely nám driftují; Oblačnost; Oceánské cykly; Slunce; Sopky; Vodní pára; Jupiter)
• Kacíři a inkvizice (Skeptičtí vědci; Sociální rozměr klimaskepse; Publikuj, nebo zahyneš; Neutralita Wikipedie; Objektivní BBC; Popírači holokaustu; Svérázné průzkumy; Obchodníci s pochybami; Skeptický ekolog Lomborg; Velký podvod s globálním oteplováním; Nevěřící metorologové; Případ Rogera Pielkeho)
• Kdo za to zaplatí (Dotace z Rio de Janeiro; Kjótský protokol; Klimatické burza; Uhlíková stopa; Pojišťovny; Sternova zpráva; Biopaliva; Zisky neziskovek; Účet za energie; Výjimečný stav; Clexit)

Vzhledem k hrozící panice či environmentálnímu žalu je kniha psychologicky užitečná – minimálně naznačuje, že člověk nutně nemusí být hlavní příčina (a stejně tak hlavní příčina nemusí být ani CO₂), a že by situace nemusela být nezvratitelná.

Odkazy:

• Obchodníci se strachem v ČBDB
• Obchodníci se strachem v Databázi knih
• stránka knihy na webu nakladatelství
• recenze: Pavel Pecháček v iLiteratura

KREMLÍK, Vítězslav. Praha: Dokořán, 2019. ISBN 978-80-7363-908-2