Z Amsterodamské smlouvy se stala smlouva Maastrichtská, z ní smlouva Niceská a ta se nakonec proměnila na smlouvu Lisabonskou. Ve svém principu se ale nejedná o nic jiného než o úpravy předchozích úmluv; k úpravám se navíc přistupuje čím dál častěji, a nikdo tak vlastně pořád neví, co přesně v určitou dobu platí. (Str. 34)

To ale není všechno! Druhou část knihy tvoří popis „univerzálních zákonů“, duchovních zákonitostí. Ano, jde o překvapivou kombinaci konspirací s esoterismem. Ovšem nepřekvapivě s jeho bulvární formou, prezentovanou opět jako neoddiskutovatelné pravdy. Karma, reinkarnace, všechno je energie, fotony se chovají podle přání vědce, intuice je lepší než rozum:

Na rozdíl od intuice je však rozum velmi snadno manipulovatelný. Všichni známe ten stěží popsatelný pocit, onen „šestý smysl“, který nám někdy říká, abychom si radši dávali pozor, jindy naopak vysílá zprávu, že se cítíme dobře. Kdyby lidé naslouchali své intuici, byly by debaty na téma dobro a zlo naprosto zbytečné. Jediný, kdo vynáší soudy a rozlišuje mezi dobrem a zlem, je rozum. Naproti tomu intuice je instance v našem nitru, která disponuje nekonečným množstvím moudrosti. (Str.178)

A tak dále. A když už napíše něco, co se dá přijmout, vůbec to neumí vztáhnout sám na sebe. V kapitole Zákon rezonance pěkně popisuje, že každý vidí to, co vidět chce, že se obklopuje tím co vyzařuje, jak fungují sebenaplňující se předpovědi. Ale sám do té pasti padá. Jako konspirátorovi je pro něj svět konspirací plný a ještě je posiluje.

Nikdy bychom však neměli zapomínat na základní poučku: Věci, kterým věnujeme svou pozornost a energii, zcela nevyhnutelně porostou. (Str. 169)

V souladu s poučkou doporučuji věnovat pozornost něčemu jinému, tahle kniha je zkrátka špatná.

Odkazy: