Vrátil jsem na chvíli ke klasice největší, k Hochům od Bobří řeky.
Knize, která celým generacím chlapců rozechvívala srdce touhou po dobrodružství a zvala je do jiného, lepšího světa.
A která to už nikdy dělat nebude…

Děj je opravdu stručný – dva chlapci, Jiřík a Vilík, se potloukají městem, sem tam se poperou, a jejich život pomalu plyne bez většího smyslu. Jednoho dne je ovšem osloví mladý muž, Rikitan, ocení jejich výkon při poslední bitce a nabídne jim lepší aktivity. Nějaký čas se scházejí, hrají hry, na větší výpravu mohou přizvat i své dobré kamarády.

Rikitan mlčel, ani Vilík už nemluvil, ale dychtivě čekal, co o tom Rikitan soudí. A tehdy se Rikitan vážně zahleděl na oba hochy, nějak jinak než jindy, a pravil zvolna: „Dobře, hoši. Ale bude to dlouhá výprava a nepůjdeme na ni sami. Přiveďte ještě několik svých nejlepších kamarádů, kteří by šli s námi. Podnikneme tedy tuto neděli dobrodružnou cestu do kraje, kde nikdo z vás ještě nikdy nebyl.“ „Báječně,“ zavýskl radostně Vilík. „Konečně tedy!“ Rikitan už zase pokračoval: „Nebudeme tam ovšem střílet tygry ani stopovat Indiány, ale slibuji vám už napřed, že tam zažijete mnoho a mnoho nového a že se vám všem bude výprava líbit.“

Knihu jsem četl v tom správném věku a některé epizody se mi nesmazatelně vryly do paměti (bobřík odvahy s močálem, světékující dřevo). Myslím že i ty bobříky, které jsou v knize popsané, jsem lovil. Ostatně „lovit bobříky“ patří k českému kulturnímu povědomí, jen málokdo neví, co to znamená. Foglarovy knihy uměly očarovat, změnit svému čtenáři hodnoty a vtáhnout ho do romantického světa ideálů. Více si o tom přečtěte v knize Pavla Hoška Evangelium podle Jaroslava Foglara.

Literárně je to ale slabota:

• Kniha je nesmírně didaktická, výchovná snaha z toho trčí horem dolem.
• Příliš velký kontrast proti základnímu vyprávění tvoří závěry některých kapitol, jsou to romantické popisy… asi jako filmové pohledy po krajině ve westernech, podbarvené táhlou hudbou.
• Rikitan je nelidsky dokonalý, všechno ví, všechno zná, umí nejlíp, má zásady, nemá žádné osobní potřeby, žije pro své hochy a tráví s nimi všechen čas.
• Chlapci jsou archetypální – Grizzly obrovsky silný, Stopař pozorný, Drobeček je otloukánek (ale přijímaný).

Stmívalo se již a po nebi letěla červená oblaka. Okna obrácená k západu hořela. To červánky se odrážely ve skle. Věže kostelů, vyčnívající k nebi z úzkých uliček Staré čtvrti, zářily jako červené zlato. Večerní zvony vyzváněly slavnostní klekání. V ulicích tu a tam do večerního šera probleskla první nazelenalá světla plynových lamp a zhasínala ve větru. Byl takový divný, tajuplný večer s předzvěstí jara – a oběma chlapcům se zdálo, že tam někde daleko, kam plují ty barevné mraky, tom někde že je něco krásného a že to volá na ně…

Ale to čtenáři, na kterého cílí, nevadí, je to vlastně správně – výchovná příručka musí ukazovat průhledné vzory. Stejně tak by myslím nevadil ani anachronismus – svícení petrolejkou, metody přivýdělku, popisy města, obchodů, všechny prvorepublikové reálie by čtenář zvládl.

Co ale zvládnout nemůže je odlišnost východisek. Nad tím jsem dlouho přemýšlel; proč dnešním dětem tak málo říká, proč je už neoslovuje? Co se změnilo? Jistě, internet, technologie, globalizace… ale to pořád není přímé vysvětlení.

Myslím si, že někdejší působivost vycházela z určité vyprahlosti městských dětí. Měly školu, úkoly – a ve zbytku času se nějak bavily. Nejschopnější četbou; ty ostatní potloukáním se, nějakými hrami, ale nemělo to intenzitu. Takováhle vyprávění jim pak ukázalo jinou možnost, otevření světu. Jenže dnešní děti mají svět dokořán nepřetržitě. Mají počítačové hry, o jakých se nám nesnilo; mají mobily s možností neustálého spojení, hlasově, obrazově, textově; mají internet s nesčetnými obsahem. A postavte vedle toho nějaké bobříky… Počítám, že jsem poslední generace, která vyprahlost ještě zažila, která ji vůbec zažít mohla.

Ale třeba se pletu. Znáte nějaké současné dítě, které by bylo z Hochů nadšené?

Odkazy:

• Hoši od Bobří řeky v ČBDB
• Hoši od Bobří řeky v Databázi knih
• Hoši od Bobří řeky ve Wikipedii

FOGLAR, Jaroslav. Hoši od Bobří řeky. Praha: Olympia, 1987. ID 27-044-87.