Michal Majer pracuje v reklamní agentuře plné svérázných postaviček a mezi kancelářskými činnostmi mu pomalu proklouzává život mezi prsty. Sice se baví s ostatními a stejně jako oni něco předstírá, ale uvědomuje si, že to není ono.

Epizody jsou více či méně šílené a jako by vypadly ze sitkomu (umím si velmi dobře představit, že by podle knihy vznikl), vtipné hlášky mě několikrát donutily smát se nahlas. Třeba když Sylva přijde s pokusem sblížit se s Michalem pomocí odpovědí na 36 otázek dle výzkumu Arthura Arona:

„Ticho. Otázka č. 1: Kdybys mohl kohokoli na světě pozvat na večeři, kdo by to byl? Můžeš i ty, co nejsou naživu.“
Mohutně jsem se zamyslel. „Asi… Oskar Petr.“
Sylva se zamračila. „Kdo to kurňa je?“
„Ten napsal Hříšná těla, křídla motýlí.“
„To tu písničku tak zbožňuješ?“
„Ne. Ale vždycky jsem se ho chtěl zeptat, co znamená: …do kapsy svý džípem si pádí. WTF?“ rozhodil jsem tázavě rukama.
Sylva zavrtěla hlavou. „Takže ne Dalajláma, Ježíš, tvůj zesnulý otec, ale… džíp… v kapse. Dobřee… Jo, abych nezapomněla, zatímco odpovídáš, dívej se mi do výstřihu.“
„To v té laboratoři dělali taky?“ otočil jsem se podezíravě k plátnu.
„Ne. Ale já moc dobře vim, jak se chlapi zamilovávaj. Tak dál. Chtěl by ses proslavit? A jak?“
„Chtěl bych…“ zasnil jsem se, „vyšlechtit psa, kterého není potřeba venčit.“
Sylva nevěřícně zdvihla obočí. „A jak by to asi fungovalo?“
„Jenom bys mu… vyměnila pytlík. Jako ve vysavači.“
„To… je tvůj sen,“ změřila si mě přezíravým pohledem. „A vypěstovat muffinovník třeba nechceš?“ (Str. 109)

Styl i několikastránkové kapitoly nezapřou, že to původně byl blog, takže si citovanou epizodu můžete přečíst celou na autorově webu.

Do zpočátku nejasného uvědomění a čistě komických zápletek se postupně vkrádají postřehy a poznámky o probuzení. Tu ayahuasca, tam workshop radikální upřímnosti

Během jediného kolečka se tucet nemastných neslaných lidí, kteří jsou schopni zaujatě konverzovat o konzistenci knäckebrotu, proměnilo v osamělé raněné děti zmítané vlastní sexualitou, vrážející do zdí nehostinného labyrintu, v němž se rozléhá kvílení démonů, o kterých jste v životě ani neslyšeli.

Ještě nikdy nedostal můj první dojem tak rychle a tak hromadně nafackováno. (Str. 198)

nebo třeba zmínka o naučené bezmoci. Legrace je to pořád, ale může zasít semínka a čtenáře přimět k přemýšlení o svém životě. Je to tedy dva v jednom – a to se vyplatí! Rozhodně doporučuji, kancelářským borcům zejména. Třeba se někomu nakonec eskejp podaří.

Odkazy:

• Eskejp v Databázi knih
• Eskejp v ČBDB

CHARVÁT, Jiří. Eskejp. Praha: Novela bohemica, 2017. ISBN 978-80-87683-70-5.