„Všechno, co bylo v Rocky Flats příliš těžké, nebo příliš radioaktivní a nedalo se přesunout, bylo přikryto betonem a šestimetrovou vrstvou výplně. Přístup do těchto míst rezervace bude zakázán, i když ještě není jasné, jak od toho návštěvníky odradit. Na území, kde se nachází mezisklad jaderného odpadu, je americké ministerstvo energetiky ze zákona oprávněno po dobu příštích 10 000 let bránit komukoli, aby přistoupil příliš blízko k nebezpečné oblasti.“ (Alan Weisman: Svět bez nás, str. 273)

Jak ale informovat někoho, kdo tu bude za pár tisíc let slídit? Bude mluvit stejnou řečí? Bude jí rozumět? Pozná neviditelné nebezpečí?

„I s vědomím skutečnosti, že lidské jazyky se vyvíjejí a mění tak, že po pěti nebo šesti stech letech je jejich původní podoba pro nové uživatele téměř nesrozumitelná, bylo rozhodnuto vyvěsit varování v sedmi jazycích doplněné obrázky. Varování bude vytesáno do dvacetitunových žulových monumentů vysokých sedm a půl metru. Stejné upozornění bude umístěno i na dvaceticentimetrových kotoučích z pálené hlíny a oxidu hlinitého, které budou náhodně zakopány do země na celé ploše úložiště. Podrobnější informace o nebezpečí číhajícím dole budou umístěny na stěnách tří identických místností, z nichž dvě budou pod zemí. Celý prostor bude obehnán desetimetrovým hliněným valem o stranách dlouhých osm set metrů. Val bude osazen magnety a radarovými reflektory, aby budoucí příchozí byli všemi možnými způsoby varováni, že pod povrchem se něco skrývá.“ (Alan Weisman: Svět bez nás, str. 273)

Nu, to by vydržet mohlo. Pokud byste se chtěli o továrně Rocky Flats dozvědět něco víc, zkuste následující odkazy: