Alain de Botton se ve svých knihách zabývá něčím, co se dá nazvat filozofie běžného života. Zamýšlí se nad pozadím toho, co obvykle nevšímavě míjíme. Cestování začíná už dlouho před odjezdem, ve chvíli, kdy jsme plní očekávání a naše mysl se už toulá světem (který ale nemusí mít s realitou nic společného; dusno a horko pralesa z obrázku v katalogu nevyčteme). A když už pak na cestě jsme, dostáváme se do zvláštního duševního rozpoložení, jsme pozorní k detailům a odlišnostem od navyklého, poznáváme.
Autor se věnuje cestovateli i navštěvovaným místům, zamýšlí se nad pohnutkami i atraktivností krajiny a všechno dohromady utváří komplexní, ale srozumitelný obrázek.
„Není náhodou, že vznešené krajiny začaly přitahovat Evropany právě v době, kdy tradiční víra v Boha začala slábnout. Jako by tyto krajiny umožnily cestovatelům zakusit transcendentní pocity, které se jim už nedařilo prožívat ve městech ani na obdělávaném venkově. Vznešené krajiny jim poskytly možnost pocítit citové spojení s vyšší mocí, aniž by zároveň museli bezvýhradně přijímat některá specifická tvrzení biblických textů a oficiálních náboženství.“ (Str. 152)
Každá kapitola mluví o nějakém místě a obrazně řečeno jím provází nějaká osobnost, malíř, spisovatel. Tak v kapitole „O umění, které oči otvírá“, je místem Provence, průvodcem Vincent van Gogh a prováděným sám autor, který zde jednou na pozvání přátel strávil pár dní na statku. Od svého pocitu, že na té Provenci zase tolik úžasného není, se povídáním o malíři, jeho vidění světa a sledováním malovaných míst, porovnáváním s obrazy dostává k pochopení krajiny. A s porozuměním, co van Gogh zachycoval, jaký byl jeho záměr, začíná krásu vidět - a tak mu umění opravdu otevřelo oči.
„Poprvé v historii bylo údolí řeky Wye plné turistů, stejně tak hory severního Walesu, Jezerní oblast i Skotská vysočina - a takhle by nám to vyprávění přesně potvrdilo správnost předpokladu, že lidé se začnou o určité části světa zajímat teprve poté, co je umělci vylíčí perem i štětcem.
Taková teorie musí být ovšem nadsázkou stejně jako prohlášení, že před Whistlerem si nikdo nevšiml mlhy v Londýně a před van Goghem cypřišů v Provenci. Umění nemůže samo o sobě vytvořit nadšení ani nevzniká z citů, které ne-umělci nemají; umění pouze k nadšení přispívá a vede nás k tomu, abychom si lépe uvědomili pocity, jež jsme dříve prožívali pouze nejasně či ve spěchu.“ (Str. 186)
Když k tomu přidáme čtivost esejí a lehkost vyjadřování, je tu opět vynikající kniha. Recenze Tomáš Fojtík, lisarah.
nakladatelství Kniha Zlín, Zlín 2010, ISBN 978-80-903562-2-1, cena 269 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.