Není to první blog Jiřího Brossmanna, ale tentokrát opravdu stojí za to. Jeden článek lepší než druhý.

„Mám jeden z těch nemožných chlapských snů: na měsíc v roce bych chtěl vypadnout ze svého života. Ne z toho soukromého, s tím jsem vážně spokojen, ale z toho druhého. Však víte.“ (článek Ruce)

Víme. A jak. Věčná bolest abstraktní duševní práce. Patláme se v pseudoproblémech a nic pořádného, nic hmotného a dlouhotrvajícího z toho není. Stavíme vzdušné zámky a domečky z karet, čarujeme z mýdlových bublin a pak... pak nám něco chybí.

Nebo zamyšlení nad štěstím (článek Štěstí), propadávajícím mezi prací a odkládáním života kvůli další práci. To je obzvlášť působivé a výstižné. A kromě toho zatraceně dobře napsané, jen si všimněte jak se zvyšuje spád textu kratšími větami, jak se rozvinou a zpomalí v úvahách a řečnických otázkách. Jak autor připoutá popisem osobní zkušenosti a jak text elegantně uzavře.

Blog doprovází jiný Brossmannův web - Naracea. Textový editor, zaznamenávající vše, co jste napsali a vymazali, který vám umožní prohlédnnout si vše, co by jinak skončilo v nenávratnu, prohlédnout si historii... Zvláštní myšlenka. A přiznám se, že já patřím mezi nevděčné bestie, pro něž je tohle zcela nepotřebná vlastnost. Track changes nemám rád ani v práci v projektových dokumentech.

„Ukázalo se totiž, že psát program, a vytvořit produkt jsou dva zcela odlišné problémy. Program je věc, kterou používá počítač, zatímco produkt, je věc, kterou používají lidé. A lidé, narozdíl od počítačů, jsou nevděčné bestie. Lidé vám řeknou, že psát další textový editor je nesmysl. Lidé vám řeknou, že funkce, která je pro vás kruciální je pro ně nepotřebná. Že je historie vzniku textu nezajímá, že je zajímá jen výsledný text. Lidé se, na rozdíl od počítače, mohou rozhodnout váš program nepoužívat.“ (článek Studna)