Mačeta Comando III je opravdu univerzální nástroj.
Dá se s ní sekat a při váze 350 g a délce téměř 40 cm je to sekání velmi účinné.
Zoubky na ostří usnadňují prosekávání trním, přední ostří dovoluje mačetu využít jako malou lopatku nebo jako dláto.
Pila kromě řezání umožní i rozbíjet tvrdší předměty, její zuby jsou kaleny na vyšší tvrdost než zbytek čepele.
Ocel je chráněná dvojitou korozivzdornou vrstvou (ta se ovšem při jakémkoliv použití odírá, takže dokonale chráněná bude jen úplně nová mačeta).
S mačetou se dá házet bez delšího tréninku a podle výrobce „při zásahu jakoukoliv částí tohoto nože dochází k velkým destrukčním účinkům“.
Rukojeť je vytvořená omotáním padákovou šňůrou, díky čemuž máte při sobě i kus provazu.
Mimochodem tipnete si, jak dlouhá je takováto omotávka?
Pochva, dá-li se tomu tak říkat, je maximálně odlehčená a vlastně zakrývá jen ostří.
Po spojení s nožem vznikne střihací nástroj na drát.
Je-li voják při stříhání překážky překvapen, může snadno zareagovat, buď rychlým uvolněním nože, nebo rovnou vymrštěním pochvy. Mačeta pak poslouží jako prodloužení ruky a pochva letí jako velká (a těžká) vrhací hvězdice.
Mačeta byla vyvinuta pro armádní účely, vývoj trval přes tři roky a zbraň je součást vybavení výsadkářů.
(Informace pocházejí ze stránek výrobce.)
Při první příležitosti jsem mačetu vyzkoušel na prosekávání klestí, přiostření kolíků nebo štípání dřeva. Po pár úderech jsem ale začal přemýšlet, jak ji výsadkáři vůbec můžou používat, protože rukojeť je i s omotávkou velmi tenká a „zasekává“ se do dlaně. Navíc je nadměrně široká a běžnou rukou nejde dobře obejmout. Zasekávání do dlaně možná řeší zásahové rukavice, ale ta šířka?
Nechal jsem z celé šířky jeden centimetr odfrézovat a teprve pak se držení zlepšilo - o trochu.
Pak jsem z dřevěných lišt půlkruhového profilu uřízl dva kusy:
nabarvil (nemaje doma nic vhodnějšího, použil jsem lihový fix):
přitáhl je k rukojeti:
a pořádně omotal.
To už se držení zlepšilo na použitelnou úroveň, ale mám v plánu pomocí tlustějších lišt rukojeť ještě zesílit.
Je to ale strašidelný kus železa, což?
Výrobce Jan Puda podle informací na svých stránkách začal s výrobou chladných zbraní 8.8.1988 (magické datum) a má tedy více než 20 let praxe. Sídlí ve Šternberku, kde má také krámek se zbraněmi a střelivem. Pokud si budete něco z jeho nabídky objednávat, použijte raději telefon nebo SMS, mail příliš často nekontroluje.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.