Třetí pokračování volné série o prastarém lese, jenž je uvnitř mnohem větší než se zdá a v němž ožívají mytologické a archetypální postavy uložené v podvědomí člověka, je méně kompaktní než díly předchozí a náročnější na uchopení. Nemůžu říct, že bych mu dobře rozuměl, ale oslovuje mě, Holdstockovi se skvěle daří rezonovat s lidskou duší.

„Huxley věřil, že potřeba hrdinů, hrdinských činů a víry v mytologické aspekty přírody, byla od prvopočátku lidského vědomí tou hnací silou, která stála za psychologickým rozvojem člověka. Archetypy společné lidstvu na celé zeměkouli vznikly spontánně v kolektivním nevědomí a každá kultura je oděla do lidských či zvířecích atributů, které se hodily k jejímu prostředí a společenské situaci. Tito hrdinové, často odvození od historických osobností, častěji však z postav smyšlených, ale potřebných, se stali nedílnou součástí lidské mysli a usadili se těsně za tajemnou hranicí mezi plným vědomím a uvědoměním si probíhajících podvědomých procesů - snů, rituálů, vizí - jež by se dalo označit jako intuice a perspektiva.
Richard poslouchal Lacanův výklad a zjišťoval, že mu nijak zvlášť nečiní potíže smířit se s existencí prapůvodního lesa nebo přetrváváním archaické paměti. Zato ho na chvíli zarazilo Lacanovo další vysvětlování, že kombinace těch dvou základních stavů, živená duálovým napětím mezi pravou a levou hemisférou lidského mozku a aurou existující v neporušených organických strukturách, jakou představuje Ryhopský les, může vést ke vzniku hmotných forem těchto mytág. Zhmotnila se z ničeho a najednou tam byla, dovedla vnímat, naučit se jazyk a mít svůj cíl, prožít krátký život v nepřirozených podmínkách a pak znovu zemřít, vsáknout zpět do vírů lesa.
Všechna mytága dostávala tvar podle nálady a potřeb jejich stvořitele.“ (Str. 78)

Menší kompaktnost je způsobená jednak rozdělením do tří větších epizod, jednak prostřihy na Alexovy zážitky. V první epizodě vidíme, jak se Alex, malý chlapec, dostane do kontaktu s tajemným světem, když nahlédne do jedné z Tallisiných masek (viz). Ztrácí rozum, přestává reagovat na své okolí, je „jinde“. Jednoho dne opustí sanatorium a zmizí, najdou se už jen jakési pozůstatky.

V druhé epizodě je po sedmi letech Alexův otec oslovený tajemnou ženou, která se vynoří z lesa a tvrdí, že jsou ve výzkumné stanici s Alexem v kontaktu. Pochopitelně jí nevěří a je rozzuřený, ztráta syna jej stále bolí. Nakonec se ale nechá přesvědčit a do lesa ji následuje. Celý výpad ovšem nedopadne vůbec dobře.

Teprve třetí epizoda, v našem světě po dvou měsících, ve světě Ryhopském po třech letech, vede k nalezení místa, v němž Alex přebývá a kolem kterého staví barikády.

Náročnost na uchopení souvisí s tématem příběhu a zapracovanými mýty. Hloubení, místa jako brány do hlubších světů. Jack sobě otec, bytost která se proměňuje. Iáson, protřelý a úskočný stařec, který se vynoří i s Argó. Gawain a Zelený rytíř. Daurogové, stromobytosti a jejich zimní inkarnace scaragové. Všechno se vztahuje k Alexovi, jeho bezbřehé fantazii a představovisti, která byla vtažena a zhmotněna lesem. Jenže my jako čtenáři o Alexovi moc nevíme a o spoustě mýtů také ne.

(Stromové bytosti možná odkazují na Lavondyss, ale bohužel si to už nepamatuji.)

Kdybych měl vyznění shrnout, pak je to legenda o hledání ztraceného syna v kouzelném lese a v zakleté kapli, na níž hledající najde přátele, pomocníky i úskočné soupeře. A zároveň legenda o scelení synovy rozdělené duše, návratu velkého a malého stínu a o iniciačním přechodu. Trošku ze Železného Jana, hodně z keltských mýtů a nejvíc z archetypálních představ a výjevů. Zkuste, určitě na vás zapůsobí. Jak, to je otázka, ale mně se kniha opravdu líbí a bojuji s chutí plynule pokračovat dalším dílem volné série.

nakladatelství Polaris, Frenštát pod R., 1995, ISBN 80-85911-10-8